Kodaňský kovboj

Nevyrovnaný, leč fascinující experiment, který je takovým průřezem Refnovy tvorby - postupně se dopracujeme od syrové realističnosti trilogie Dealera až po audiovizuální pop-estetiku Jen Bůh odpouští nebo The Neon Demon. I když se Kodaňský kovboj z hlediska syntézy scénáře a režie nevyrovná předchozímu seriálovému majstrštyku Too Old to Die Young, stále jen v něm něco podprahově uhrančivého, z čeho by chtěl člověk vidět více. Hlavně díky poslední epizodě, která otevírá pole možností nejen pro filmové či televizní médium (fanoušci Death Stranding mohou lehce nadinterpretovat). (06.01.2023)

Multikulturní panoptikum grázlů a panenská mstitelka, která do něj vnáší rovnováhu. Snůška působivých Refnových trademarků, která se nevyvíjí jak byste čekali nebo chtěli, ale jak bloudí jeho fantasie. První tři epizody zkoušejí naši trpělivost. Průměrně zábavné vody albánské a čínské mafie v nich rozmělní pouze absurdní chvilky s aristokratickou dánskou rodinou na zámku. Čtvrtou epizodu s vítaným přesunem do Kodaně nakopnou řezníci Miroslav a Dušan z Pushera a zpátky na zámku se dostane i na šovinistický bizár s vytříbeným černým humorem, u kterého nechybí samotný Refn. Meta symbolikou i neuspokojivým vyústěním pak seriál slibuje komiksové zítřky. Pokud mu na ně dá někdo prachy. Divil bych se. (28.01.2023)

Neo-noirová nádhera; vizuální poezie; brilantní pocta Alejandru Jodorowskymu a Davidu Lynchovi; peak of slow-cinema – to vše jako experimentální meta-komentář o krizi umělecké svobody. Přeci jen jde o Refnův další egoistický tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu absolutně jedno, co si o tom myslí ostatní... Best of Refn! (06.01.2023)

"Toto je práse, ono 12,5 neděla" Užil jsem si to - až na poslední epizodu o které upřímně netuším, co si mám myslet. Objeví se zcela nové postavy (upíří sestra) a pak to prostě skončí. Působí to jako cliffhanger před vypjatým finálem, ale bojím se, že druhá řada nebude. Jak jsme u Netflixu zvyklý, tak to nejspíš po první řadě zařízne (nedávné zrušení 1899). Jinak pokud se seriál převážně odehrával v realitě bylo to docela fajn. Miu je zajímavý protagonista/protagonistka. Kamerově je to podobně jako další díla NWR super, jen je to pořád stejně honibrkský jako posledních několik jeho pokusů. Hodně mi to připomíná Neon Demon. Stále jsem si to však asi užil víc než totálně nevyrovnané (jak časově, tak kvalitativně) "Příliš staří na to, aby jsme zemřeli mladí." Aspoň z počátku máte pocit, že příběh někam směřuje. Jak kamera krouží při narozeninách stupidního sério-vrahovského synáčka bylo super. Skvělé byly také malé roličky - Krále Sraček z Trojúhelníku Smutku Zlatka Burice jako právníka Miroslava, jednoho z mých nejoblíbenějších dokumentaristů - Madse Bruggera (Cold Case Hammarskjöld) jako rekonstruktéra penisů nebo herního vývojáře Hidea Kódžimi jako podivného japonského muže v pozadí (Jdi za Obry). Tyto camea jsem tedy slovy Karla Gotta "opravdu nečekal". 7/10 (19.01.2023)

Nicolas Winding Refn se vrací ve svých stopách a přes mystického Neonového démona, Jen Bůh odpouští dojdede až zpět k Pusherovi. Kodaňský kovboj sleduje Miu, šťastnou minci (za prachy nosí štěstí), kterou si jedna bordelmamá zaplatí, aby konečně mohla mít dítě, jenže skrblí a nechce jí dát celou gáži. Tím roztáčí bizarní kolečka celého hodinového strojku plného laciných děvčat, lidožravých prasat i asijských a východoevropských gangsterů. Vrací se i oblíbený Zlatko Burić a jeho škemrací scéna je až mrazivě děsivá. Metakomentáře, citace mistrů za zvuků fantastického soundtracku Martineze & Juliana Windinga. Nic pro normální lidi. ;) (22.01.2023)