San Babila: 20.00 hodin

Příznám se, že když byl tenhle film nový, utkvěla mi v paměti především ta holka. Něco takového se opravdu hned tak nevidí. --- Příběh jednoho dne života neonacistické mládežnické bojůvky je výrazně politické dílo. Kulturní revoluce šedesátých let se převalila z univerzitních aul do médií a skoro všude je ovládla. Podle toho film vypadá, je řádně „společensko-kritický“, tj. tendenční. Přesto je zajímavé sledovat, jak intenzivně tehdejší mládež a veřejnost v Itálii prožívala střet mezi socialismem nacionálním a marxistickým. Oba proudy vzápětí sublimovaly v jediný univerzální eurosocialismus a nastala všeobecná duchovní otupělost. Tak teď nevím, co z toho je lepší… (05.09.2011)

Čtyři Kotlebové se nudí, poflakují se ulicemi Milána a dělají bordel pod pláštíkem neo-fašistické ideologie. Chybí tomu ale sevřenější děj, schopnější dramaturg a v podstatě se to zajímavěji vyhrotí až v posledních deseti minutách. Jednoznačným plusem jsou tehdejší dobové reálie, film je takových nechtěným cestopisem pouličního života Milána 70.let, zajímavý je i pohled na společenskou náladu, kdy se to v levicově zaměřené Itálii slovně i fyzicky řezalo mezi neo-fašisty, rekrutujících se dle filmu z mladých znuděných cápků z vyšších kruhů a komunisty, které tady zastupují převážně studující mládež. Ale celkový dojem sráží i některé naivní scény (celá linie s až neuvěřitelně naivní blbkou), hudba Morriconeho je pak tady až trestuhodně nevyužita, vlastně téměř neslyšná. (13.04.2016)

Naprosto hustej post-neoealistickej film, otevřenej, bez jakýchkoliv zábran a tabu, zároveň velmi sugestivní. Dobrá rekonstrukce atmosféry Milána oněch let, velmi dobrá práce s mládeží, drsné dialogy, skvěle ztvárněné psychologické charaktery nudících a zhýčkaných mladých lidí, z vyšších společenských kruhů a jejich pozvolný vzestup (i co se týče svého politického přesvědčení) na poli neo-fašismu (od vandalismu, různých drobných ataků a šarvátek, přes znásilnění impotentem obuškem, terorismus až po chladnokrevnou vraždu), a propadávání se stále hlouběji zločinu, je tu důvod, každý z mladých chlapců má nějaký svůj osobní problém (většinou v tom základu-rodina) a v nepolední řadě je film dobrý i v sociální oblasti. Ve filmu hráli především neherci (což ještě více zvýšilo celkovou autentičnost) a pokud bych měl někoho z herců vyzdvihnout tak to byla Brigitte Skay v roli otravné a střelené blbky, která nakonec nácky převezla, vynikající realistická role. Ze scén jednoznačně památný a nechvalně známý nacistický pochod ulicemi města, kde lidé okolo jen nevěřícně přihlížejí tomuto divadlu, nebo sekvence s umělými penisy na rušném náměstí. ps: V obsahu píšou, že vytipovaný pár neofašisti zmasakrují přímo před očima kolemjdoucích, ano bylo to ve měst v průchodu, ale žádní jiní lidé tam nebyli, toť jen taková malá drobnůstka na jinak orpavbdu výtečně natočeném filmu, ten polodokumentárná styl jakým se to celé od začátku až do konce neslo mě tady konkrétně sedl. Pěkná kamera, styl, image, oblečení (kožené bundy, zrcadlovky, koně atd). Další parádní eurocrimi (mimochodem poslední sedmé) od levicově smýšlejícího Linzaniho (mmj. Petri, Damiani nebo Squitieri). (26.09.2011)

Žánrově je San Babilo politickým panfletem, což ovšem není míněno pejorativně. Je to prostě jen víc politicky proklamativní snímek než žánrový kriminální film. Natočen je ale vysloveně profesionálně, s dobrými hereckými výkony i režií. Politická linie filmu nicméně zaznamenala určité zjednodušení. Film vychází z pozic intelektuální italské levice 70. let, která se stavěla jednak proti establishmentu, jednak byla poměrně výrazně radikální a měla tradiční třídní vidění. Do jisté míry to odpovídá kulturním poměrům v Československu 30. let. Fašisté v tomhle pojetí logicky museli pocházet zejména z kruhů rozmazlené zlaté mládeže, i když sociální realita neonacismu byla už tehdy výrazně jiná a hodně se tam angažovala právě dělnická mládež. Nebezpečná krajní pravice v Itálii, to byly ve skutečnosti radikálně konzervativní důstojníci italské armády a tajných služeb, případně starší pánové z finančních a průmyslových kruhů, kteří s nostalgií vzpomínali na Musoliniho a se sympatiemi koukali na Franka, Pinocheta a černé plukovníky v Řecku. Právě ti ostatně stáli v pozadí likvidace Alda Mora. Zajímavá hudební stránka filmu. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2008)

Taková docelá drsná sonda na vzestupnou vlnu neofašismu v Itálii v polovině 70.let... Nudící se zlatá mládež aneb příliš mnoho nevyužité energie... (02.10.2004)

Kriticko-realistický obraz kruté, chladné a demoralizované společnosti mladých.. (20.04.2010)

"San Babila" je žel bohu u nás mnohem aktuálnější v současnosti, než před těmi 30 lety, kdy běžěl v kinech. Jednostrannost levičáckého pojetí snímku je evidentní. Přesto je natočen po všech stránkách velmi dobře a psychologie postav působí věrohodně. To platí i o zrzavé kamarádce té party nácků - tak blbá a přitom realisticky ztvárněná slepice se ve filmu často nevidí. Za ní musím nechat tu *, kterou bych jinak ubral za výše zmíněnou tendenčnost. (19.12.2008)

Carlo Lizzani bol špecialistom na podobný typ filmov. Jeho hrano-dokumentaristický štýl mu priniesol uznanie, jeho filmy sú neúprosnou sondou do života Talianska konca 60-tych a celej dekády 70-tych rokov. V tomto prípade si vzal na mušku zlatú mládež, ktorí sú sfanatizovaní fašistickou ideológiou. Celý príbeh sa odohráva v priebehu 20-tich hodín na milánskom námestí San Babila. Scéna spontánneho pochodu mladých fašistov po námestí je filmárskym klenotom. Morriconeho hudba je opať skvelá, kamera vynikajúca. Keď sa film premietal v našich kinách v roku 1980 hneď na mňa zaposobil a bolo tomu tak aj teraz. Zvyšujem hodnotenie na maximum. (25.05.2016)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 20.3.1982, réžia českého znenia (ČST Praha 1981) = ZDENEK SIROVÝ (2.4.2009) (02.04.2009)

Pohled na mladé neofašisty v Miláně 70. let. Je dobré si všimnout levicového ladění snímku, a to, jak jsou vykresleni neofašisté a v opozici proti nim mladí komunisté - neškodní intelektuálové, jejichž rebelie spočívá v letákách, pochodech a diskuzi. (Za 2 roky po uvedení snímku byl levicovými extremisty unesen a zavražděn italský premiér). Docela zajímavá je i móda tehdejších neofašistů - kozačky,kožené bundy a "cobretiovské" sluneční brýle, to by se mohlo vrátit :). Kvůli svému ladění byl snímek uveden i v komunistických zemích (i u nás, kde byl uveden pod zkomoleným názvem San Babilo : 20 hodin a s cenzurovanými dialogy). Legenda české elektronické hudby Vanessa odkazuje na film svoji písní San Babilo : 22 hodin z alba Vanessa Gun. (01.06.2006)

Film zachycující tzv. "anni di piombo" ("léta olova"), italské období kulminující v 70. letech, zlatá léta politických vražd, terorismu, pouličních válek extremistů atp. Film, jenž šel do v Itálii do kin zhruba půl roku poté, co byl na podzim 1975 zavražděn Pasolini. Ten o "hrdinech" (ale nejen o nich!) tohoto filmu napsal: "Děti kolem nás, hlavně mládež, adolescenti, jsou skoro samé zrůdy. Jejich fyzické vzezření je téměř děsivé, a když není děsivé, je protivně nešťastné. Příšerné kožené oděvy, karikaturní účesy, vyhaslé oči. Jsou to masky jakési příšerné barbarské iniciace nebo pilné a nevědomé integrace, nevzbuzující soucit. (...) V nejhorších případech jsou to opravdoví kriminálníci. Kolik jich je? Ve skutečnosti by to mohli být všichni. V partách mladých, které potkáváme na ulici, by všichni mohli být zločinci. Nemají v očích žádné světlo, jejich rysy jsou napodobeninou rysů robotů, bez stopy osobního, jež by je vnitřně charakterizovalo. Jejich mlčení může znamenat nesmělou žádost o pomoc (jakou však pomoc?) nebo bodnutí nožem. (...) Bez ohledu na vyšší školní vzdělání a zlepšenou životní úroveň klesají zpět na úroveň primitivní neotesanosti. (...) Neumí se smát či usmát. Umí se pouze křenit a pošklebovat." (Zuřivý vzdor, s. 105-106.) (14.12.2013)

Na rozdíl od mnoha jiných italských filmů 70. let s politicko-mafiánským pozadím tenhle je k divákovi aspoň solidní v tom, že má jasnej konec. Za sebe říkám, že fašisti nebo komunisti, všechno stejná pakáž, takže tady celkem není komu fandit. Úplně na zabití je ta zrzavá Lalla, která si nejprve na požádání bez skrupulí zasouloží, aby pak už jenom dělala problémy. Její dějová linka mi do celkovýho vyznění filmu nezapadá a její úkol v samotným závěru mohl klidně převzít kdokoliv jinej. (22.09.2017)

Poté co Dionysos **** uvedl komentář od P.P.P., přidám jen vidění Umberta Eca (Foucaultovo kyvadlo): Začíná to "Tipico di quei tempi: corteo non autorizzato... Typické pro onu dobu bylo, že demonstrace nebyly povoleny, a pokud se nic vážného nestalo, policie jen byla jen ve střehu a kontrolovala (četné byly i uzemní kompromisy), aby levice nepřekročila některé pomyslné hranice vytýčené ve středu Milána... Jedna strana Augustova náměstí a celé náměstí San Babila bylo sídlem fašistů.Pokud tyto hranice někdo překročil došlo k incidentům, ale jinak se nedělo nic; stejně jako při krocení lva. (02.03.2018)

ocenenia : MFF Moskva 1977 - súťažný výber (12.01.2012)

Pozoruhodné, zajímavé a velmi kvalitní drama o radikalizaci mládeže a o vzniku radikalizace a jejích následcích. Má to sice politický podkreslení, ale to nic nemění na působivosti s jakou toto strhující dílo běží vpřed. Radikalizace mládeže prostřednictvím extrémní pravice, kde se mladí mohou poněkud zvrhlým způsobem realizovat a vymezovat se vůči svému okolí. Příčina příklonu mladých mužů v seberealizaci, plné násilí a netolerance, mívá své hluboké kořeny v prostředí rodiny. Dva ze čtyř mladíků pocházejí z dobře situovaných rodin, třetí se chce dostat mezi lépe postavené a čtvrtý prodává informace svým "nepřátelům". Ve všech ale uzrává nenávist, do které se proměňují osobní neúspěchy a frustrace. Nenávist se proměňuje v násilí a hrubosti proti slabším. Obzvláště v početní přesile a v anonymitě masy se jejich uměle zvyšovaná zloba proměňuje v nesmírně krutou formu a klukovské "hrdinství" se mění v trestnou činnost. až vraždění. Navíc jsou mladí nerozumní muži do těchto činů umně zmanipulováni bohatými, kteří chytře zůstávají v skrytu. Osobní frustrace a společenský vzdor se mění v nebezpečné rituály, násilí a tragédie. Zbabělost nabírá svojí sílu v mase, dav přívrženců a početnost pak i sbírá potřebnou odvahu. Je přeci tak nádherně uspokojující v anonymitě a síle zfanatizovaného davu způsobovat fyzickou bolest jednotlivcům. Mazánek Franco (Daniele Asti?), úlisný a úplatný Fabrizio (Pietro Brambilla), dobře situovaný Marco (Pietro Giannuso?) a pracující Alberto (Giuliano Cesareo?) rozehrávají nebezpečný kolotoč násilností vyúsťující ve vraždu. Z dalších rolí stojí za zmínku jednoduchá dívka Lalla (Brigitte Skay), podřizující se násilnické autoritě čtveřice, a vyhlédnutá a uštvaná oběť jejich krvežíznivosti Paolo (Gilberto Squizzato) se svojí přítelkyní (Grazia Baccari?). Varující dílo o zlobivých naštvaných mládencích, kteří svoji společenskou frustraci a pokrytecky zištnou nespokojenost skrývají do názorů extrémní pravice. Výsledkem primitivních metod seberealizace v tomto prostředí pak bývá vždy a pouze násilí a tragédie. Bohužel je to svým způsobem stále aktuální a neměnné. (15.04.2012)

Dosť drsný príbeh o mladých talianskych neofašistoch, o hudbu sa postaral Ennio Morricone. (25.08.2006)

Trochu bych to srovnával s Kubrikovým pomerančem. Mladí kluci/muži, snadno ovlivnitelní, agresivní. Pochopí i nepochopí až příliš pozdě jak se mýlí. (26.10.2006)

Ta penisová scéna...no prostě celé geniální! (30.07.2014)

Po pravdě jsem od toho prvně moc nečekal. Hned po puštění jsem začal zjišťovat že se mýlím. Snímek se rozjížděl velice slibně. Mladí fašističtí revolucionáři by se opravdu dali srovnat se skupinou buranů v Mechanickém pomeranči. Docela jsem se řídil textem distributora na zadní straně DVD, ale po chvíli jsem zjistil že je jaksi popletený ( ve smyslu ubíhání děje). Postupem času ae začne film jaksi ochabovat. Nevím proč mi to tak přišlo. A konec přišel velice nečekaně. Bohužel po něm se nedostavilo nic. Film byl poněkud studený, bez emocí. Zkrátka nic ve mě nevyvolal, vše bylo jaksi vyumělkované. Třeba se mýlím, ale tak to na mě působilo. Na druhé straně ale musím ocenit pseudodokumentární stránku filmu a to že nám předkládá poněkud šokující výpověď své doby... Myslím že kdybych dal 3, uškodil bych mu. 4 si zaslouží...Ale je to na hraně. (09.11.2006)

Tohle by mohl byt muj dalsi velice oblibeny film. Reziser mel skupinku jako vysitou z "MECHANICKEHO POMERANCE" (misto bilych oblecku meli "gestapo" uniformy), ale bohuzel uz nepouzil trochu vice ze "SALO ANEB 120 DNU SODOMY", takze -15% a celkove hodnoceni cini 85% (19.06.2008)