Julie na cestě domů

Téma tohto filmu je zaujímavá a dáva predpoklad kvalitnému snímku. úvodných 40 minút je bezchybných, jednoznečne za 4 hviezdičky,ale potom prichádza na scénu liečitel tzn. magnetizér a začal som sa bohvie akou príčinou dosť nudiť. Neviem koho je to chyba- Agnieszka Hollandová je skúsená režisérka a väčšinou získa do svojich filmov zaujímavých hercov. Ani tento film nieje výnimkou,Miranda Ottová a William Fichtner sú výborný, zaujímavá je kamera. Ale je to len na 3 hviezdičky. škoda pretože začiatok je fakt výborný. (16.02.2004)

Sice je to už nějaký ten pátek, co jsem tento film viděla, ale je to jeden z mála, který ve vás zanechá stopu i po letech po jeho shlédnutí a přesně víte, o co ve filmu šlo a jaké pocity ve vás zanechal. Tenkrát jsem jen tak přepínala a náhle hele, ta hrála Eowyn v Pánovi prstenů. Tak jsem už dále nepřepínala a udělala jsem moc dobře. Příběh vypráví o jednom ztroskotaném manželství dvou hlavních protagonistů - Mirandy Otto a Williama Fichtnera. On jí kdysi zahnul a to jim zničilo celý vztah. Do toho mají smrtelně nemocného syna a matka je ochotná pro naději k uzdravení udělat cokoliv a dává do toho opravdu celý svůj život. Po neúspěšných léčbách vystudovaných doktorů se k ní dostane zpráva o náboženském léčiteli, který vyléčí nemocného pouhým dotekem. Odletí se synem do Polska, kde zrovna léčitel působí ve své kočovné stanici. Žena, která je ochotna uvěřit čemukoliv, jen aby se její syn vyléčil se nakonec do "šarlatánského" léčitele zamiluje. Celkový pocit z filmu je až klaustrofobická deprese, smutek a strach ze smrti blízkého. Neuvěřitelné odhodlání matky, zklamaná a znovunalezená láska. Tyto pocity z filmu ve mě vytrvaly a že to dokáže málokterý film. (25.02.2011)

Film stojaci na hereckom výkone skvelej Mirandy Otto za ktorou nezaostávajú ani jej mužskí partneri. Stále som čakal, že z toho začne vyplývať nejaká ústredná myšlienka a asi som sa nedočkal, čo vobec nevadí. Pri klubových filmoch som celý šťastný, že som sa nenudil. Proste príbeh zo života ktorý sa može stať a može sa vyvinúť roznymi smermi. Nemalo to nejaké oscarové nominácie? (23.01.2008)

Je to jeden z těch filmů, na které se hezky kouká někde v teple a přítmí. Viděla jsem ho dvakrát a přišla jsem na to, že mě mnohem více bavila realistická část s Mirandou a Fichtnerem, než když se tam objevil onen Léčitel. Vztah mezi Julií a Léčitelem mi přišel poněkud nereálný a mnohdy i nepochopitelný (náhlý návrat na scénu). Snad kdyby Bluteau byl herecky výraznější a nezůstal by ve stínu dominujícího Fichtnera ... Snímek končí jakýmsi vyšuměním, kdy Léčitel ztrácí své schopnosti, neboť se odvrátil od spirituálního života k tělesnému, a jednoduše mizí ze scény. Syn je zdravý, rodinka opět šťastná. Příběh toho měl v sobě více, než poté zůstane v divákovi. Škoda no. Ale koukalo se na to hezky. (24.01.2008)

I hysteričtí lidé mají právo na své hysterické životy, ale proč hysterické příběhy jejich hysterických životů mají být vyobrazeny v hysterických filmech - to nechápu. Neříkám, že je tohle snad špatný film. Jen nechápu, proč je tak hysterický. Ubírá se tím hodně a zbytečně na naléhavosti a smyslu jeho sdělení. Ano, jsou kolem nás tací lidé. I TI tiší, kteří pozbývají kvůli TĚM křičícím nakonec sebe sama... Já jenom nechápu... I přes ten klidný konec... Klidné tři hvězdičky. Možná půl navíc za to téma. Ale za film ne. Škoda. (06.03.2006)