To je John Doe

Sebevražedný dopis vydaný v novinách má hodně divně silný ohlas. Po následném projevu v rádiu je reakce lidí ještě mnohem přehnanější. Nevím, jestli toto je ten první film, každopádně následuje mnoho dalších amerických filmů, postižených touto navětvovostí. Snad stokrát je tam zmíněn John Doe club, což musí být protivné i pro otrlého diváka. Ještě že tam neudělali s lidmi anketu. Sice je tam dost pokusů to odlehčit vtipem, ale po této stránce je to celkem slabé. Jedna z mála pozitivních věcí filmu je nadčasovost - ukázka, jak se dá z ničeho vyrobit celebritu a také neustálá potřeba některých politiků manipulovat s lidmi. 2,5* (09.05.2024)

Přesládlá agitka, která zasadila Amíkům před vstupem do války koncentrovanou dávku patriotismu. Mě bohužel John Doe nepřesvědčil tak jako jeho předchůdci. A to i přes mou slabost pro roztomilý kukuč Garyho Coopera i Caprovi idealistické vidiny. Sáhodlouhé moralizování a nemotorná propaganda obalená nuceným sentimentem postrádaly hlavu i patu a já postrádala to klasické Caprovské zahřátí u srdíčka. Prostý Pepík z davu bojuje svou dobrosrdečností proti nemilosrdnému buldozeru. V pořádku, to je osvědčený muster. Jenže to, co mi učarovalo v Mr. Deedsovi nebo v Mr. Smithovi zde vůbec nefungovalo. Chyběla lehkost a nadhled a scénář notně pokulhával. Chtělo to prostříhat a vyházet zbytečné scény. Nesmyslné fiktivní hrají baseballu v hotelovém pokoji mělo umožnit divákům, aby si odskočili na toaletu? Jiný význam této scény nenalézám. Především rozuzlení mohlo být duchaplnější. Srdceryvné breky Barbary Stanwyck potřebovaly přepsat, nejlépe vyškrtnout. Capra natočil pět závěrů, škoda, že vybral právě tento. Ostatní už horší být ani nemohly. I když on se vlastně ten konec hodí, protože působí stejně vyumělkovaně a nepřirozeně jako celý film. (29.08.2011)

Asi i na tohoto režisér nezvyknu. Takový skvělý námět, a zas je z toho "Caprovská" odlehčenina. Chápu, rok 1941, lidi byli asi rádi za lehčí, snad i naivní příběhy, ale tady mi to přijde až škoda, mohl to být podstatně "hustší" film bez zbytečných momentů, jako je psaní nápisu na dveře, které se bez ustání otvírají. Občas mi projevy postav připadaly jako nalejvárna do mozku a ač Barbaru Stanwyck zbožňuju, na závěr mi přišlo, že snad přehrává. Film mě občas nudil a dokonce vytáčel. Myslím, že kdyby se toho ujal jiný režisér, film mohl mít naprosto geniální, temnější atmosféru. Skoro mi to přišlo, jako vyplýtvání bezva námětu. Škoda... V případě "It's a wonderful life" jsem dala 4*, protože tam mi naivita příběhu přišla vhodná, i když se mě to moc neoslovovalo, ale v tomto případě s tím nesouhlasím, dávám 3* a to hlavně za námět. (24.03.2013)

Klasickej Capra, opět trochu jinej, dá se říci, že se pořád opakuje a přesto je to pokaždý něco novýho. Tentokrát je tam i více dramatických chvil a film je celkově dost hlubokej, ne tolik komediální a zkoumá idealismus a víru v dobro v člověku s jejich důsledky ze všech možných stran. Ale nebyl by to Capra, aby dobro nezvítězilo a neodnesli sme si z filmu pocit, že žít pro ideály se vyplatí. Výbornje výkon podávají Cooper. Stanwyck a taky Arnold. Něco k ději: novinářka (Stanwyck) napíše smyšlenej článek o muži, kterej chce spáchat sebevraždu, protože je nespokojenej se stavem světa. Článek má úspěch, lidi se po tom mužovi shání a tak musejí novináři sehnat někoho, kdo se bude vydávat za tohoto muže, Johna Doe. Seženou bezdomovce (Cooper) a rozjedou s ním ohromnou kampaň za zlepšení lidských vztahů a společnosti vůbec, která je ovšem manipulovaná bohatými v pozadí. Následují dost zajímavý komplikace a napínavej závěr. (10.03.2007)

Pamětnická vychovávačka amerického národa. Film, který v době WWII asi byl potřeba. Naivní reflexe politických pletichaření. Výborný dabing z ČST, u něhož mi ale neseděl drsný Schánilcův hlas na Coopera. Skvělá je postava "plukovníka", Doeova kumpána, který neustále skvěle hláškuje. Možná kvůli němu doporučuju film zkusit. Já něj celé dvě hodiny žehlil. (11.01.2020)