Úžasná událost

2 filmy v jednom. Prvý je perfektná romantická komédia a druhý je veľmi dobrá odľahčená súdna dráma s myšlienkou. Oba sú skvelé ale rozdielnym spôsobom a pohromade ich drží hlavne fantastický Gary Cooper . Výborný film akurát škoda tej rozpoltenosti 8/10 P.S. Remake s Adamom Sandlerom, ktorý patrí k jeho 3 najlepším komédiám a prekvapivo ma neštval a celkom sa mi páčil ale toto je aj napriek svojim chybám asi tak miliónkrát lepšie (27.02.2015)

Pohádkové schéma na bázi "Jak Honzík ke štěstí přišel" převrácené ku potřebám i časoprostoru klasického hollywoodského snímku, jehož upřímný charakter patří navzdory a možná i zásluhou strašáku tehdejší hospodářské krize k tomu nejkrásnějšímu v dosavadních dějinách filmu. Úžasně natočený, ještě lépe zahraný a nesmírně oslovující nadčasový příběh o tom, že peníze jsou všechno, ale zároveň nic. Geniální v zábavných a inteligentních dialozích, v citlivě vsugerované romantické linii a v onom upřímném vyobrazení střetu dvou světů - neutišitelné hamižnosti s přirozenou laskavostí a solidaritou, který si speciálně zaslouží veškeré komplimenty, jaké může dát obyčejný divák obdařený alespoň špetkou sociální empatie a filmové lásky dohromady... 100% (06.12.2015)

Longfellow Deeds ~ zcela univerzální příklad někoho, kdo má v sobě, abych tak řekl, "příliš přírody", kdo je tak trochu "pixilated" (odchován skřítky) ~ někoho, kdo je skrnaskrz čestný, přímý, upřímný, lidský, spontánní, kdo se vůbec, ale vůbec nebrání hře (ostatně, sám hraje na tubu, skládá básně); pro mnohé jistě (zranitelný) prosťáček boží ~ učiněný Candide, nevinnost sama!, při tom ale příčetnější než kdokoli jiný a vnitřně svobodný k tomu. Nepřekvapivě jej mají v oblibě zvířata (již úvodní Deedsův nástup na scénu je doprovázen radostnou reakcí psa). Obdivuje se velkým postavám minulosti, těm zářným příkladům amerického snu. Při jedné příležitosti dokonce cituje Thoreaua ~ ano, toho advokáta všeho divokého a nespoutaného! (Kdo bez donucení cituje Thoreaua?) Zkrátka a dobře, už předlouho mě žádná filmová postava tak upřímně a ze srdce nedojala svou nezkažeností a prostou krásou prostou všech rafinovaností. Odít se tak do rubáše deedsovské skromnosti, nezištného zájmu o druhé, dětského nadšení... Kdo by o tom alespoň jednou nesnil? (03.01.2014)

Dickensovský model převrácen z bosých nohou chudinské čtvrti do haciendy s hladce naleštěným zábradlím, po němž s oblibou klouzá venkovský prosťáček, průměrný hráč na tubu (merci, Berg), podprůměrný poeta a majitel imaginární přítelkyně Longfellow Deeds. Po úmrtí bohatého strýčka putuje do velkého zlého města, v němž na něj čeká dědictví a zlotřilá novinářská čmuchalka, která Pana Popelku Garyho Coopera vláčí bahnem, ale při putování poznává, že zlatý americký hoch má platinové srdce a železné ruce jako stvořené k pravým i levým hákům. Komediálně na výši, romanticky na vlně a sociálně nepřepjaté. Snad proto, že Capra konečně využil nadsázku, v níž chudí farmáři uctívají svého chlebodárce toastem od paňmámy. Půvabně zlobivá hlavní hrdinka Jean Arthur viděla svůj film až v o 36 let později na filmovém festivalu. Vy tak dlouho nečekejte, Gary Cooper je muž do každého počasí a závěrečná scéna u soudu jednou z nejhumornějších přestřelek v soudní síni...Are you pixilated?:-) 90% (26.03.2008)

(1001) Ach ano, ta pradávná lidská fantazie praštit právníka do obličeje a nebýt za to potrestán. Popravdě řečeno nevím, co si o tomto filmu myslet, a nejsem si úplně jistá, jestli pomůže počkat, až si to rozmyslím, neboť jsem si skoro jistá, že v takovém případě na svoje dojmy zapomenu a film se mi postupně vypaří z paměti. Samozřejmě se okamžitě nabídlo srovnání s Mr. Smith Goes To Washington, který mi přišel názorově ucelenější a zkrátka takový lépe artikulovaný. Mr. Deeds je příliš (a nebo příliš málo) narušován tou komediální rovinou, aby se ve mně něco doopravdy pohnulo. Gary Cooper je samozřejmě skvělý a mám ho raději než Jimmyho Stewarta, ale ten celek kolem něj... Rovnováha mezi komedií, romancí a militantní naivitou mě spíš stresuje jako něco, co by se mohlo každou chvíli zbortit, a s filmy, které se nemohou rozhodnout, co vlastně chtějí být, mám odjakživa vnitřní problém. Za škatulku komedie se totiž autoři často schovávají, aby je nemohl nikdo obvinit z toho, že se takzvaně berou moc vážně, i když točí o vážných věcech. Není to asi vyloženě případ Mr. Deedse, ale když už jsem k tomuto moudru přemýšlením nad tímto filmem dospěla, tak ho k němu i napíšu. (23.03.2021)