Jak přicházejí sny

Raz by som chcel vidieť film, kde bude nebo a peklo zobrazené menej prvoplánovo a doslovne ako v rozprávkach, ktoré ich stvorili. Jasné, v skutočnosti to všetko stvorili ľudia, ale keby to nerobili tak naivne, možno by sa nezvykli tak často sklamať. Tento film bol natoľko patetický, že pôsobil ako jedna veľká cesta k happyendu, kde nič iné nie je dôležité. A pri tom už aj kadejaký slovenský rapper vie, že cesta je zmyslom a nie len jej cieľ. Gýčové to teda bolo ako titulka nejakej Strážnej veže, ale na druhej strane, maľby na základe ktorých si postavy zvolili nebeské exteriéry, boli naozaj pekné. No aj tak by som hodnotil skôr negatívne, nebyť pár nápadov, ako napríklad, že aj v nebi (po smrti) môže človek snívať. A tým aj zabudnúť, že nežije. Otázkou je, po akej dobe sa to zmení na nočnú moru. Ďalší podnetný nápad bol vzhľad postáv, ktoré nevyzerali ako za života, ale ako chceli aby ich videl ten, kto sa práve pozerá. Od bodov, ktoré spomínam, pretieklo vo filme ešte veľa vody či lávy a nakoniec to všetko dopadlo, ako sa na spriaznené duše patrí. A nikomu nezišlo na um, či nie je trochu problém, že je to už na večnosť. Ok, na poslednú chvíľu tam ešte napchali reinkarnáciu, ale práve od tohto filmu som čakal iné východisko. A hlavne, že vo mne vyvolá nejaké citové poryvy, keďže ma k opätovnému pozretiu donútila smrť Robina Williamsa. To už sú ale moje problémy, on teraz aj tak prinajlepšom niekde slope s Philip Seymour Hoffmanom a sťažuje sa, kto vymyslel pre hercov osobitné nebo, keď je to len práca, čo ich spája. Jeho spoločník mu teda s úškrnom objasní, že to asi nebude nebo, kde sa nachádzajú, ale to druhé. A tak sa spolu napijú a ani im to nezašľape. Aké ponaučenie z toho plynie? Chľastať treba za života a nie za volantom. Trochu od veci, ale aspoň na záver som premostil do morálnej korektnosti. (14.08.2014)

Prúd niekedy nádherných a inokedy gýčových obrazov, rozumej tých najprvoplánovejších v tom smere, ako si ľudstvo predstavuje nebo a peklo. Niekedy je ale tá gýčovitosť zmotivovaná, ako napríklad krajina v štýle manželkiných impresionistických obrazov, inokedy je otravná, ako trebárs rýchly prechod do "reálneho neba". Scenár sa snaží vybudovať zaujímavú mytológiu a osvetľovať nám pravidlá nového sveta, ale robí to dosť zmätočne a je to veľká škoda, mohlo ísť totiž o mindfuck fantasy, ku ktorému by ste sa radi pravidelne vracali. (16.08.2021)

Vizuální stránka je, na rok 95, fakt naprosto bombastická, jenže co s tim, když se to potkalo s fakt úděsně nudně podaným příběhem, kterej se možná zprvu zdá fakt zajímavej, obzvlášť to nebe a peklo, podporovaný ještě božským vizuálem, ale je to prostě strašně nudný a to i přesto, že ten příběh nepůsobí nějak blbě, ale jako celek to nějak nedokáže zaujmout a nudí to jako prase. (04.01.2009)

Vskutku zvláštní film s dechberoucí vizuální stránkou. Děj se točí kolem osobní tragédie lékaře v podání skvělého Robina Williamse, který po těžké autonehodě upadne do stavu mezi sněním a bděním. Vytváří si svůj vlastní, snový svět. Film prolínají dvě dějové linie, které však dohromady působí trhaně. Digitální triky jsou výborné a herecké výkony a soundtrack také, jediné co mi vadilo, byla ta "nekontinuita" celého příběhu. Na jedné straně je neotřelý příběh, ta epická osobní tragédie zasazená do fantaskního světa snů která celý příběh drží pohromadě, na straně druhé je ten zvláštní přístup k dané látce který ne každému sedne. What Dreams May Come je v záplavě dnešních počinů co se filmového děje týče vskutku vítanou změnou. (24.08.2014)

Po vizuální stránce patří rozhodně What Dreams May Come k tomu nejlepšímu co existuje a ani po dějové stránce to není o moc horší. Příjemný film, který si tak trochu hraje s myšlenkou, jak správně žít svůj život, aby jste si na konci vašich dnů mohli říct, že to všechno co jste v životě prožili, mělo tak býti. (24.04.2017)