Ehi amico... c'è Sabata, hai chiuso!
Sabata
Sabata
Režie:
Gianfranco ParoliniScénář:
Gianfranco ParoliniKamera:
Sandro MancoriHudba:
Marcello GiombiniHrají:
Lee Van Cleef, William Berger, Ignazio Spalla, Linda Veras, John Bartha, Gianni Rizzo, Claudio Undari, Romano Puppo, Luciano Pigozzi, Carlo Tamberlani (více)Obsahy(1)
Brilantní pistolník Sabata (Lee Van Cleef) musí překazit plány hodnostářů z Daugherty, kteří chtějí za ukradené armádní peníze koupit cenné pozemky. Je jisté, že kečup poteče proudem... První příběh o Sabatovi, málomluvném, vždy připraveném a lehce šíleném postrachu „italského Divokého západu“, je úvodem do samostatné kapitoly spaghetti-westernu. Ve snímku sice záhadného hrdinu hraje velká hvězda žánru Lee Van Cleef, ale režisér a spoluautor scénáře Gianfranco Parolini vytvořil oproti Leoneho filmům spíše salónní western kombinovaný s bondovkou. Film je plný bizarních postav s podivuhodnými metodami boje, exotickými zbraněmi a nadupaný akčními scénami včetně salt a přemetů. Vše se nese v odlehčeném tónu, což podporuje extravagantně barevná výprava a soundtracková všehochuť sahající od popu přes mexické kytary až po zlověstné varhany. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (43)
Vážně jen slabé dvě hvězdy. Celé je to takové divné - vlastně ani nevíte, komu o co jde, prachy lítaj sem a tam, zleva doprava, mrtvoly se hromadí, a všem v městečku je to úplně jedno, nikoho střelba na ulici už ani nevzrušuje, padouchů je furt plná pr.del, kdoví, odkud se berou, farář se taky nechá přesvědčit, aby zkusil vraždu - no, kde to jsme? Lee van Clef je charismatický, roli Zavšivence jsem nepobral, a ještě za něco stojí ten skákající indián. Ale jinak vážně netuším. Hráč na banjo je kdoví proč hajzlík, a že bude střílet z banja je jasné v podstatě od začátku. Objeví se i kulomet. Střih je mizerný, skript nefunguje (postavy jsou v jedné scéně třeba vlevo a klečí, a v příští vpravo a stojí), logická návaznost scén je na pováženou, a to jak těch akčních, tak i těch, kde se nic neděje. Mohla by to být parodie sebe sama, kdyby to prostě nebylo hloupé. A vlastně by mne zajímalo, o co šlo nakonec Sabatovi. A proč se v obsahu filmu přirovnává Sabata k Bondovi - no tak! ()
Cožpak Cleef je prostě svůj, opět co by pistolník co nikdy nemine. Ovšem doprovodné "figurky" v podobě ožralýho tlusťocha, indoněmýho atleta a hlavně konkurenta v rezavý paruce s banjem jsou dost protivný. Děj pak nezachrání ani ultra slizkej hlavní "záporák" s plechovejma terčema a kudlou v hůlce, ani počty zabitých nepřátel, kdy vlastně padají jak hrušky naprosto bez většího důvodu a efektu desítky chlápků. ()
Úvod samostatné kapitoly spaghetti-westernu. Příběhů o Sabatovi - Jamesi Bondovi "italského" Divokého západu. Není to Leone, ale mezi obrovskou spoustou italské spaghetti produkce Sabata výrazně vyčnívá. Vcelku se jedná o jeden z mnoha salónních westernů, ovšem režijně velmi dobře zvládnutý. Kralují tu stylizované postavy - Sabata suverénního Lee Van Cleefa, méně výrazný, ale vpodstatě rovnocenný někdy spolu- někdy protihráč Banjo Williama Bergera nebo hlavní záporák Franca Ressela s obličejem a manýry jako z dobrého italského hororu. Ještě stylizovanější jsou časté detaily - povětšinou oněch obličejů, drsné a často i vtipné přestřelky a neuvěřitelně barevná, takřka bordelová výprava. Snímek si vypůjčil i cosi z hongkongských akčních filmů své doby - akrobata s jeho salty a přemety. Co se týče hudby - je to děsná směs všeho možného, popem počínaje, mexickou kytaru nevyjímaje a varhanními preludiemi konče, ovšem tady to funguje na jedničku. ()
Trojdielnu sériu o pištoľníkovi menom Sabata som odštartoval v opačnom poradí. Záverečný diel Zbohom Sabata už bez účasti L. Van Cleefa, ale zase s lepším príbehom , lepším prístupom a tvárou skutočného kovboja - Yull Brynera. Na postave Sabaty sa dá stavať, iste mohla mať nekonečné množstvo pokračovaní, ale L. Van Cleef je v prvom rade pištoľník, nie zvodca žien a sedia mu skôr zápornejšie postavy. V tomto príbehu sa Sabata spojí s krotiteľom vší, podivným Bendžom a indiánom akrobatom...Podivná sebranka...Nič nové, nič prekvapujúce, navyše humor, ktorý mi veľmi nesedí. Slušná úvodná pieseň, výborný L.Van Cleef , ale inak iba priemer. 60%. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (4)
- Vo filme Sabata je na rukoväti vykreslené S, v pokračovaní Návrat Sabatu (1971), je S zakryté hnedými krytmi. (mortimerm)
On to tam prostě dá, aby to tam BYLO. Výstižněji nelze popsat počiny pana Paroliniho. Nic nedává smysl. Nikdo tu nemá opodstatnění. Nic k ničemu nesměřuje. Nic nemá logiku. Nikdo se nechová ani trochu jako reálná osoba. Ale má super zbraně, super věci, super ohoz, super vlasy, nebo super velký počet obětí k zabití... a rejža zase super spoustu peněz. Po tolika letech si některé filmy zaslouží a některé vyloženě žádají revizi. Že Sabata z ní nevyjde jako vítěz už tuším hodně let. Ale bylo to možná ještě horší. Co se za ta léta změnilo? Už znám pana Paroliniho a jeho režijní um. Bez zaujetí, není to dobrý režisér, nemá dobré filmy, neumí dobře vést, v takovém Samsonovi (1961) dokonale předvádí, jak je naprosto neschopný udržet cokoliv jen trochu dějového pohromadě. Zdánlivá zmatečnost Sabaty, kterou jsem mohla dříve považovat za důsledek vlastní nepozornosti, není tedy jen zdánlivá, ale vychází přímo od autora. Až když už znám většinu účastníků téhle zábavy, konečně chápu, "kdo je tu jako kdo"! Proč ale dělá to, co dělá? Překvapivě z toho tahle věc pořád vychází lépe než jiné (a jiné autoři), protože Parolini snad nemá jiný záměr, než předvést svoji formu a náklady, a pokud v hlavě něco má, nikdy to, bohužel (?), nedá do scénáře. Scénáře... ech. To jest těch (maximálně!) pět vět v hodině a tři čtvrtě, které vysvětlují zcela nelogický děj (ještě nelogičtějším zdůvodněním), vedle čehož koexistují pouze hlášky vtipkující (nikoliv vtipné), tvářící se obsahově (pouze tvářící), a stylové (všechny). Jednořádková zápletka rozplizlá do ubíjející stopáže, navíc postavená na nesmyslu (Sabata vydírá pomocí důkazu, který si v rámci efektního bouchnutí zničí. Nemá tedy již čím vydírat a "záporáci" nemají žádný důvod pro to, co tu hodinu a půl dělají). Charaktery nejsou tak zábavné (ony hlavně žádné nejsou), drahé vychytávky tak objevné a scénář tak žůžový, jak zřejmě měl být. Vzhledem k tomu, že na exhibici formy už mě neutáhnete, a nikdo tady nemá možnost do svých "postav" dát vůbec nic, zůstává tedy co? Pořád hezká hudba, ač, jistě, ohromně stylová. Dobří herci, kteří ale (podobně jako u Fulciho) dokazují, že když je špatné vedení, nezachrání to nikdo. Za co cenit? Za to, rejžo, že si sem nataháte tolik skvělých herců a milých kluků a pak ty v hlavních rolích necháte jenom blbě pózovat a ostatní stylově vyvražďovat po desítkách? Tomu se říká obžerství formou. A za to, sorráč, už ode mne chválu nezískáte... Neumím si představit, jak (pokud bude) bude po revizi vypadat druhý a třetí Sabata, mnou, oproti tomuhle, považovaný za odpad už při první projekci. Ony prachy opravdu nejsou všechno, autore. Nevěřil byste tomu, ale nějakou jednu, malou, nepatrnou motivaci a zápletku, jinou, než jen, že buď chci prachy, nebo chci víc prachů, nebo chci někoho obrat o prachy, respektive někomu nechci dát prachy, a nakonec se utopím v prachách, tralala, konec... Iluze o zábavě bohužel vzaly za své. Takže bonus filmu: rodinný podnik akrobatů je obsazen skutečným rodinným podnikem cirkusové rodiny Ukmarových. () (méně) (více)