Hezké vesnice hezky hoří

Více než film. Bible. Někdy mám až pocit, že vše, co se natočilo po roce 1996 (tedy alespoň na téma balkánských konfliktů), je už nutně jen odvar z tohoto díla. Pokud byste od Dragojeviće čekali, že na Srby (tedy i na sebe) vezme veškerou vinu a agresi, nedočkáte se. Viník tu zůstává v podstatě abstraktním a vzdáleným, neznámou obludou z tunelu. A násilí, podobně jako u Kusturuci a některých dalších balkánských režisérů, je předkládáno se samozřejmostí a humorem. To ovšem zdaleka neznamená, že jde o film prosrbský nebo nedejbože proválečný. Ústřední sedmička Srbů vězněných spolu s americkou novinářkou v tunelu je defilé povrchního a nuceného hrdinství i lidské ubohosti: zblblí vesničtí balíci, feťák, zloděj, vyjukaný intelektuál, partyzán na věky zahleděný do maršála Tita. Válečné události jsou zachyceny ještě horké, dříve, než budou zpřehledněny historií, a působí tak naprosto absurdně a bezvýchodně. Většině záběrů dominuje oheň a krev. Propracované střídání několika časových rovin, včetně prosluněných flashbacků z předválečné doby, pak jednak tvoří silné kontrasty a také posilují napětí a děs, které film vyvolává. Fyzický i psychický teror ve scénách z tunelu jde do takových extrémů, že i při opakovaném zhlédnutí mám pořád nervy k prasknutí. Neustále také objevuji další rafinované drobnosti ("Vozi Miško!"). Neopomenutelnou součástí tohoto snímku je hudba. Jsou použity různé písně od jugoslávské hymny po slavné popové a rockové hity (Djordje Balašević, Električni orgazam, Indexi/Crvena jabuka). Některé melodie se objeví jen v drobných náznacích (broukající si zdravotní sestry). Všechny ale mají jedno společné: Upomínají na dobu jednotné Jugoslávie a vzbuzují otázku, jak je možné, že lidé, kteří byli schopni stejným jazykem zpívat stejné písně, se najednou navzájem vraždí. (Nebo naopak: Proč ti, kteří se teď vraždí, se kdysi za každou cenu bratřili.) Precizní záznam proměny člověka a jeho chování v extrémních podmínkách je podpořen stoprocentním herectvím. To je podloženo (snad jako vždy u Dragojeviće) luxusním obsazením. Živojinovićovi mám vždycky po filmu chuť jít poděkovat. Vážím si samozřejmě i režiséra, který při shánění finančních prostředků na natáčení šel takřka přes mrtvoly. Dotáhl to a já s tím mám do konce života co dělat. (23.05.2007)

Tak až na bezchybné stříhání pásky na začátku a zalévání květin v květináčích benzínem, jo a na tu babu co chtěla učit eerotiku ty malý klučiny, tak jsem to zvětšiny sladce prospal a až kulometná palba mě vždy zdvihla do pozoru a očekávání věcích příštích a bohužel zas dospánkuvolajících. Holt nejsem srdcem Jugoslávec ni Chorvat. (15.07.2010)

Asi nejlepší balkánský válečný film. Několik časových rovin a nejrůznější šílené charaktery. Občas je vám z toho zle a vzápětí vás režisér naprosto dostane nějakým vtípkem - ale humor je to obvykle dost černý. Strašná škoda, že to u nás nešlo ani v art-kinech - přitom tenhle film uspěl docela dost i v zahraničí. (17.12.2003)

Upřímně řečeno po přečtení résumé jsem od tohoto filmu očekával víc. Přesněji očekával jsem prostřednictvím dialogů a retrospektivních scén trochu hlubší sondu do podstaty novodobých "jugoslávských" válek, do jejich historických příčin a souvislostí, a zřetelnější vyjádření srbských postojů a stanovisek k těmto tématům. Z tohoto hlediska jsem trochu zklamaný, protože Lepa sela lepo gore je "jen" další z řady podobných lehce šílených, divokých a groteskních balkánských filmů s typickou kombinací humoru, násilí a nadsázky. Takže neočekávejte žádné velké historizování a politikaření, ale "jen" srbský válečný film v klasických kolejích balkánské poetiky. Lze ale předpokládat (a já v to doufám), že diváci tohoto filmu se rekrutují převážně z osob, které se o tuto problematiku aspoň trochu zajímají a mají o ní tím pádem podrobnější informace, než jaké nám nabízí naše zaprodaná a tendenční veřejnoprávní média. (14.04.2013)

Takovym zpusobem popsat valku umi jen byvale staty Jugoslavie. Az perverzne se prolinaji pasaze drsne s temi humornymi, ktere mnohdy prechazeji az do abstraktni podoby. Ma to svuj osobity styl, ktery me bavi. Hlavne ale cerpa z pritomnosti a film je onou valkou doslova nasaty. Jediny duvod, proc nedam plne hodnoceni je snad necitlivy strih a fakt, ze tvurci chteli dat do filmu vice emoci a informaci, nez se do nej nakonec veslo. (08.08.2015)