Před úsvitem

Před časem jsem čirou náhodou zhlédl závěrečný díl trilogie a výsledkem byly 4* a pocit dobře investovaného času. Před úsvitem mělo na ČSFD ještě vyšší hodnocení než poslední část a navíc nadšené komentáře. Ke sledování jsem tedy přizval manželku s tím, že nás čeká příjemná romantika a sázka na jistotu. Po chvilce jsem vzhlédl a v jejích očích jsem spatřil nikoliv snad zoufalství, ale zcela jistě nezájem a nevyřčené "Tohle fakt ne...." Po chvilce se skutečně ozvalo: "Nemohl by ten vlak aspoň vykolejit?" Sám jsem cítil, že to není ono. Neměl jsem problém s tím, že se ve filmu stále mluví. Potíž je v kvalitě dialogů, v jejich obsahu a sdělení. Ono se v něm zkrátka spíš plká. Pravda, na mladičkou Julii Delpy se dobře kouká, ale to je vlastně vše, co mi může snímek nabídnout. Síla myšlenek a emocí pro mě přítomná není. Úspěch filmu spočívá ve schopnosti a ochotě diváka projektovat do setkání dvou cestujících své vlastní vzpomínky na první rande a milostná vzplanutí. Takhle sentimentální jsem ale nikdy nebyl. Před svítáním na mě nepůsobí, připadá mi příliš banální a bezobsažné. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2017)

Jsem úplně šokován ! Tohle je přesně to, co jsem hledal. Nádhera. Jeden z nejkrásnejších romantických filmů, co jsem mohl vidět. Krásně jsem se u něho uvolnil a nechal jsem se s oběma protagonistama filmu vést po Vídni a přitom poslouchal jejich zajímavý a velmi inspirující dialog, u kterého jsem se mnohokrát sám zamyslel nad různými věcmi, co mě právě napadly. Prostě krása ! Na konci se mi chtělo až plakat, když jsem viděl jak se ti dva loučí a uvědomil jsem si, že tohle už je konec jejich krásné a vášnivé pouti. Ach. Kéž bych sám jednou něco podobného zažil. (12.11.2009)

Tenhle film je jeden velký rozhovor, setkání dvou mladých lidí, kteří se během jediného večera tak sblíží, že je pro ně hrozně těžké se rozloučit. Velmi dobrý je tady především Ethan Hawke, jeho Jess je nádherně rozpačitý, nejistý a zamilovaný, prostě přesně takový, jako když potkáte někoho, na kom vám opravdu záleží a tolik se bojíte něco pokazit, že radši neděláte nic. (14.11.2005)

Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. (12.03.2017)