Tengoku-Daimakyo

Recenzi je třeba hned ze začátku rozdělit, jelikož se v anime nacházejí hned 2, na první pohled na sobě nezávislé příběhy, které se však v pozdějších dílech začínají prolínat. První se odehrává ve zničeném Japonsku evidentně po nějaké velké katastrofě a druhý je jakási moderní škola, kde žijí děti, které nemají tušení o existenci ničeho mimo ono místo, kde vyrůstají. Už z popisu bude pravděpodobně znít lákavěji ta post-apokalyptická, ale rozhodně tu nečekejte zombíky nebo tak. Jediné, co je tu nevšední jsou neznámé příšery Hiruko, které umí hlavní postavy likvidovat. Maru a jeho ,,ségra" Kiruko je dvojce, která nás tu bude provádí. Oni sami mají docela neurčité cíle a tak si nikdy nejste jistí, kam je jejich cesta povede dál (a oni sami si tím pravděpodobně nesou jistí). Je zajímavé, že navzdory tomu, kde se nacházejí, berou všechno relativně v pohodě a dočkáte se mnoha vtipných scének. Rozhodně tu není málo ani akčních nebo smutných scén, ale s ohledem na zasazení, tam všechno tak nějak zapadlo, několikrát se objeví menší informace, která vás nutí přemýšlet a uvažovat nad tím, co se tam skutečně stalo a děje. Druhá polovina nejde tak lehce popsat bez spoilerů. Ze začátku to vypadá, že to bude oproti první podstatně víc klidná i vtipná. Máme tu mnoho sympatických postav, i nějaké ty náznaky romantiky, prostě takové příjemné. Nebo tak se to může zdát na začátku. Ve výsledku je tahle část mnohem, ale MNOHEM více znepokojivá a zvláštní než ta z pohledu Kiruko a Marua. Začíná Vám docházet, že je s těmi dětmi i s celou akademií něco špatně a to hodně špatně a celkově má tahle část silně Neverland vibe. Postavy byly super. O animaci ani nemá smysl mluvit, je k tomuhle příběhu perfektní a hudba je taky úžasná. Po všech stránkách skvělé, jediný problém je, že konečné vysvětlení nedostanete, musíte prostě teoretizovat. A proto opravdu doufám v druhou sérii. 9/10 (10.03.2024)

Heavenly Delusion řeší na japonce celkem netradiční otázky na svým způsobem moderní problémy, a to docela inteligentní a originální cestou, narozdíl od západní tvorby kde už toho mám plný zuby. Post-apo svět jako by vypadl z díla Cormaca McCarthyho (celou dobu jsem měl pocit že koukám na Cestu) a rozhodně se to nebojí bejt nemilosrdně krutý vůči postavám všeho věku. Proto mi ani tak nevadily občasný komediální vložky, ten humor se sice ne vždy hodil, ale funkčně vyvažuje tu vážnou stránku tak že se člověk necítí tak mizerně, i když ten mizernej pocit nakonec stejně převládá, zejména v osmým a posledním díle. Je škoda že první série nechá děj absolutně neuzavřenej a díky tomu neustálý prostřihy do dětskýho institutu vyzní jako ztráta času, i když zkušenější divák asi odhadne kam věci směřujou. Doufám že druhá řada nakonec vznikne protože nechat to takhle by bylo dost nešťastný. (24.02.2024)

Toho bylo pro mě opravdu překvapení. Nečekal jsme že mě toto anime tak chytne. Ono se nejedná zrovna o žádné velké dílo v rámci anime. Ale má za mě úžasné ústřední postavy které jsem si oblíbil od prvního dílu. Příběh je rozdělen na dvě dějové linie. A i když to vypadá že každá jde kino cestou tak postupně se propojují. Za mě rozhodně překvapení. (05.07.2023)

Dlouho jsem v anime nenarazil na takovou dokonalost, jakou je právě Tengoku Daimakyou! V první řadě se mi líbilo zasazení do post-apokalyptického světa, který se i navzdory sem tam se objevujícím monstrům (nejprve) neznámého původu pomalu dává dohromady a formují se zde nové osudy, jež si lidstvo utváří samo nehledě na následky katastrofy. Neskutečně mi sedlo ústřední duo, kolem nějž se děj točí a s nímž tento zničený svět prozkoumáváme. Dynamika mezi nimi byla funkční a z důvodu jisté „rozpolcenosti“ hrdinky sem tam i dost napjatá a komplikovaná. Eskort misi, v níž jako náklad figuruje šedovlasý chlapec, doplňuje i druhá příběhová linka zabíhající do podivného zařízení plného dětí, jež jsou vychováváni za přísných bezpečnostních podmínek, což jim nebrání objevovat samy sebe a samostatně růst nehledě na to, co jim vedení tají nebo netají. Obecně se v ničem nechodilo okoro horké kaše a co nebylo řečeno, bylo jasně naznačeno, nebo odvyprávěno jinými způsoby, aby to postupem času dávalo smysl a zapadlo do sebe jako jedna velká skládačka. Žádné prvoplánové prodlužování, žádné napínání, vše plynulo jako voda a bavilo. Děj se nebál být i místy kontroverzní a nevyhýbal se jak lechtivějším tématům, tak i násilí, z čehož všechno nicméně servíroval velice elegantně a bez zbytečného tlačení na pilu. S tím vším přišla i značná předvídatelnost, resp. jsem si prakticky všechno snadno domyslel a témeř nic pro mě nebylo překvapením - akorát jsem si vždycky potvrdil svou teorii a cítil spokojenost, že jsem se nezmýlil a vyprávění pochopil do posledního detailu. Nicméně to stále neubírá dílu všestranné kvality, jak po charakterové stránce, tak i v případě scénáře, nebo parádní animace a choreografie letmých, nicméně stále působivých soubojů, které nebyly jen s již zmíněnými monstry, a každý byl velice sofistikovaný. Jedinou vadou na kráse je 10. epizoda, která ohavně šetřila a animace na valnou většinu dílu úplně ztratila na své líbivosti - byl z toho místy až rozpohybovaný obraz. Ale kromě toho? Nemám absolutně co vytknout, nenudila mě ani minuta, těšil jsem se na každý díl a i když tohle normálně nedělám (a z části mě k tomu dotlačila nutnost kvůli videorecenzi), všech 13 dílů jsem zkoukl za jedno jediné odpoledne bez toho, aniž bych s tím měl vážný problém (byť bych si to raději nadávkoval tak po třech denně, jak mám ve zvyku). Pevně doufám, že se dočkáme pokračování a odpovědí na stále ve vzduchu visící otázky. (12.10.2023)

Kdybych měl Heavenly Delusion popsat jen jedním slovem, tak by mi stačilo tohle – znepokojivý. Je to kombinace dvou dějových linek, kde jedna může někomu připomínat nedávno vysílané The Last of Us, ale já bych to, díky té bizarnosti a absenci zombíků, spíš přirovnal k herní sérii Fallout a druhá linka se školou je zase něco mezi Promised Neverlandem a From the New World a obě linky divákovi přijdou už během prvního dílu vážně hodně znepokojivé. Stačí jeden pohled na zdejší školu a už tušíte, že je tu něco hodně špatně, stačí jedno setkání Kiruko a Marua s podivnou příšerou a už jste zase jak na trní, plus hned z prvních náznaků začnete mít nepříjemný pocit i o tom, jak by mohli být obě linky provázané. Každou chvíli přichází nové znepokojivé otázky, odpovědi na ně jsou však ještě znepokojivější. Kiruko má tajemství, její tajemství je krajně znepokojivé, navíc v momentě, kdy sledujete, jak si Kiruko prohlíží vlastní tělo a spojíte si to s jejím tajemství, je to celé vlastně až nepříjemně znepokojivé. Děti ve škole jsou zvláštní, celá škola je zvláštní, vše tu působí velmi znepokojivě a když se začne ukazovat, jakou agendu má zdejší vedení, je to zase krajně znepokojivé. V momentě, kdy vám začne docházet, jak spolu obě linky souvisí a začnete přemýšlet nad tím, jestli jste v epizodě s názvem Kuku neviděli onu Kuku vlastně dvakrát, je to celé ještě znepokojivější. A pak je tu samotný závěr, kdy nastávají i chvíle, které už vlastně nejsou znepokojivé, které už mi začínají být až nepříjemné, ovšem to, jak se s nimi některé postavy vypořádávají je opět velmi znepokojivé. Konec? Ani náhodou, já chci vědět víc, nechat mě bez všech odpovědí je pro mě – ano – znepokojivé! Zkrátka musím tenhle seriál pochválit, pořád se tu něco děje, pokaždé se tne do živého, skvěle to vybudovalo můj zájem o zdejší svět a jeho postavy a všechno působí promyšleně, jak v rámci příběhu, tak i v efektu, který to má na diváka mít. K tomu bych přidal vysoké produkční hodnoty, kdy animace určitě patří k tomu nejlepšímu v sezóně a až na jeden díl, kde se viditelně změnil styl, byla poměrně konzistentní. Takže to byl zážitek, sice ne vždy úplně příjemný, občas i mírně za hranou toho, co bych potřeboval vidět, ale i tak jsem zvědavý co bude dál, i když je mi jasné, že to i dál bude hodně znepokojivé. 8/10 (24.06.2023)