Miluj mě, prosím

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)

Diane Kruger tu ešte nie je vyspelou dramatickou herečkou, ale je naozaj krásna a s pomocou Josha Hartnetta, Matthew Lillarda a Rose Byrne si tu s krásou, krehkosťou a sympatiami vystačí. Nenechajte sa odradiť prvou fádnou hodinkou, v ktorej sa iba nenápadne rozdávajú karty na stôl. Do tej druhej namiešal Paul McGuigan excelentný koktejl kompletnej palety pocitov šťastnej i nešťastnej zamilovanosti a emocionálne ich vyhrotil do maxima. A keďže to dokázal nielen vedením hercov, ale hlavne sofistikovaným strihom a kamerovými hrátkami, odomňa má zlatú medailu. Neporovnávatjte tento film s vyzretejšími dielami Briana De Palmy alebo Alfreda Hitchcocka - tu sme v jednoduchších vodách zábavy pre mladých, ktorí buď ešte stále veria vo veľkú životnú lásku, alebo ju už prežili a nezmazateľne ich prenasleduje. Záver, ktorý mohol pri menšej opatrnosti zruinovať celý film, je nakoniec tým najkrajším za posledné roky. Plakal som ako malé decko a vznášal sa v oblakoch. P.S.: Filmov ako je tento je habadej. Akurát nikdy nefungujú tak perfektne. (20.01.2005)

Wicker park má jeden z nejzamotanějších příběhů, který znám. Dokonce se mi někdy stávalo, že jsem se v ději dočista ztratil, příčinou byly většinou flashbacky do minulosti, které nebyly úplně nejlíp odděleny od reality, jenže Wicker park má natolik kvalitní scénář, že nakonec do sebe všechno zapadne a s blížícím se koncem začnete najednou všechno chápat, protože se z ničeho nic odkryje ta poslední indicie, které vám chyběla, aby jste to pochopili. Herecký obsazení sice neni moc hvězdný, ale to nemá na jejich výkony žádný vliv, pro mě třeba druhořadý herec Josh Hartnett tady hraje velmi dobře a dává tim zapomenout na štěky, který měl v kvalitnějších filmech, ale pro mě byl nejlepší herecký výkon svázán se jménem Rose Byrne, i když se objeví až v průběhu filmu, tak je podle mě zdaleka nejlepší. Za to občasný ztrácení v ději zhoršim o kousek hodnocení, ale i tak to jsou lepší 4* (12.07.2006)

Ak túto komplikovanú romantickú historku rozmotáte, nezostane nič iné len romantická historka. Forma je ale zaujímavá, na tomto poli sa stále niekto snaží vymyslieť niečo originálne, čo može byť aj časovo poprehadzovaný dej. Paul McGuigan má síce na viac, jeho kritizovaný Acid House mám rád, ale ako bokovku pre Hollywood to zvládol. Casting je vhodne vybratý, každý sa na svoju úlohu hodí, čo je v prípade romantických filmov základ. (25.09.2007)

Hodně napínavá romance, která má navíc skvělé obsazení. Joshovi a překrásné Diane jejich vztah uvěříte, ale největší výkon zde odvádí Rose Byrne, u které nevíte zda jí nenávidět nebo spíš litovat. Jediné, co snímku můžu vyčíst je určitá citová chladnost, která vám nedovolí se do děje přímo zapojit. Miluj mě, prosím stojí i tak za to vidět, ikdyž možná jen jednou... (29.07.2007)