Režie:
Anthony HarveyKamera:
Douglas SlocombeHudba:
John BarryHrají:
Peter O'Toole, Katharine Hepburn, Anthony Hopkins, John Castle, Nigel Terry, Jane Merrow, Timothy Dalton, Kenneth Griffith, Nigel Stock, O.Z. Whitehead (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Anglie, období Vánoc roku 1183. Stárnoucí král Jindřich II. (Peter O´Toole) vybírá svého následovníka. Každý z jeho synů, Richard, John a Geoffrey, chce trůn získat. Jindřichova žena, Eleanor, je ochotna království rozdělit, král je ovšem proti a usiluje, aby království zůstalo jednotné. V průběhu několika málo dnů je rozehrána komplikovaná hra a v sázce je budoucnost celé říše. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (140)
Skvěle podané historické drama, které by však, nebýt hlavních hereckých představitelů, bylo poloviční. Prožívání postav, jejich intriky a myšlenky - vše je zde podáno nádherně a myslím, že i lidem z 12. století by se film líbil a ocenili by jeho provedení. Jak už jsem zmínil, celé to stojí především na úplně skvělých hereckých výkonech (a geniálním scénáři) - královna Katharine Hepburn Oscara právem dostala a král Peter O´Toole ho zase neprávem nedostal. Skoro po každém filmu s ním se kvůli tomu rozčílím. Ani mi nepřišlo (a to svědčí o perfektně odvedené práci), že byl pan Peter o celých 25 let mladší než paní Katharine...:-) Jinak v roli budoucího krále Richarda Lví Srdce potěšil mladý Anthony Hopkins - pro zajímavost ale jen o 5 let mladší než představitel jeho otce Jindřicha Peter O´Toole. ()
Krásný vánoční film o těch pravých hodnotách - touze po moci, nenávisti, přetvařování se, pomstě a intrikách, co se (roz)spřádají doslova v každé větě, v každém pohledu. Shakespeare by to nenapsal lépe (zdravím Krále Leara). Do detailu vybroušené dialogy na ostří nože, ve kterých se uštěpačností či cynismem rozhodně nijak nešetří. Demýtizace královského majestátu (hlavně tedy TOHO Richarda) i nečernobílé živoucí charaktery, co nejsou pouhými loutkami v rukou autorů. Všechno tohle bohatě stačí na přebití nepopiratelného faktu, že divadelní prkna z toho koukají více než "svět filmu". ()
Ach ty „zdravé“ rodinné vztahy…! Konverzačně nabitý příběh plný komplikovaných postav i složitých vztahů. To by samo o sobě mohlo být skvělé, ale bohužel mě zaráželo to zrůdné množství intrik, falše, lží a pletichaření. Jde sice o příběh z 12. století a člověk chápe, že morální a humanistické hodnoty nebyly zdaleka tam, kde jsou dnes, a že i okolnosti rodinných vztahů mohly být poměrně drsné, nicméně film ukazuje v podstatě všechny postavy jako naprosto zvrácené a pošramocené jedince, kteří se k sobě chovají příšerným způsobem. Po chvíli sledování je jasné, že se nedá žádné z postav věřit – v jednu chvíli někdo něco tvrdí a slibuje, ale o pár vteřin později už vítr vane odjinud. Film je tedy psychologicky zajímavý a skví se úžasnými hereckými výkony (i mladý Anthony Hopkins v jedné ze svých prvních rolí byl už tehdy Pan Herec s velkým P a H), ale jako divák jsem byla z chování postav znechucená. Snad jedinou vnitřně „čistou“ postavou byla Adéla (Alice), ale oproti ní stálo dalších zhruba 6 prohnilých a neupřímných postav, okolo kterých se příběh točil. A divácky mi proto chybělo něco nebo někdo, s čím/kým sympatizovat nebo komu fandit. Nakonec tedy jediné, co na tomto filmu skutečně oceňuji, jsou ty vytříbené a emočně vypjaté herecké výkony. Za to bravo. Ale jako příběh si mě The Lion in Winter nezískal. ~(3,3★)~ ()
Konverzační drama vysokých kvalit, plné piklí, intrik a pokřivených charakterů. Za takový scenář by se nemusel stydět ani Shakespeare. Škoda jen, že divadelní předloha z toho trčí více, než by se slušelo, na úkor plnohodnotného filmového prožitku. A přestože jsem velkým odpůrcem dabingu, tady udělám vzácnou výjimku a musím ho vyzdvihnout, byl znamenitý, s hlasy staré herecké garnitury, z dávné doby K.M.Walló, kdy český dabing patřil mezi nejlepší na světě. ()
The Lion in Winter je prazvláštna historická dráma, ba až natoľko, že by som ju zaradila skôr medzi psychologické filmy typu Who's Afraid of Virginia Woolf? či A Streetcar Named Desire (i keď nepredpokladám, že podobných absurdít - vydarených - je veľa). V celom filme dominujú rozhovory postavené najmä na báze tragédií, ktoré sa odohrali v minulosti, výkony hlavných protagonistov (dokonalé bolo, keď sa všetci nasáčkovali do jednej miestnosti:), parodizácia rodinných vzťahov a úplný obraz dotvára komornosť filmu pripomínajúca divadelnú scénu. I keď počas trvania na Vás dopadne pravdepodobne väčšmi ten dramatický ráz, záverečný obraz vyvolá úsmev na tvári a Vy spokojne vypnete film ;) ()
Reklama