Hráči z Indiany

"Ahoj trenére !! Nechcete ostříhat ??" - "A kdo stříhá vás ??" - "Přece já sám !!" - "Tak to né !! Díky.." ;) No, jedno je jisté.. Totiž že holič by s trenérem Normanem Dalem jako vždy výborného cholerického neřáda Hackmana měl rozhodně méně práce, než kolik jí s ním měli rozhodčí..;) Hoosiers režiséra Davida Anspaugha, který si tyhle sportovní bijáky zkoušel docela úspěšně již několikrát, sice věrně kopíruje žánrovou šablonu, nicméně opírá se o skvostné herecké kreace již zmiňovaného Hackmana právem na Oscara nominovaného Dennise Hoppera s tím jeho ochlastou, a opravdu velmi zajímavý scénář Angela Pizza, který ho oproti ostatním žánrovým zástupcům ozvláštňuje velkou spoustou zdánlivě nepodstatných detailů a charakterových znaků, díky čemuž film působí tak upřímně a životně, ale zároveň i komplexně.. Angelo Pizzo zkrátka nezapře, že až příliš dobře věděl, o čem vlastně píše.. A nakonec rozhodně i ten mocný soundtrack legendárního borce Jerryho Goldsmitha činí Hráče z Indiany opravdu jedinečným kouskem.. (15.01.2016)

Hickory je střední školička v pidiměstečku, na které si nevzpomíná ani aktuální GPS navigace. V roce 1954 na tuto školu přichází basketbalový trenér Dane. Jedná se o sportovního fanatika, který kvůli své umíněnosti a hříchům z minulosti nemůže nikdy získat solidní angažmá. Jeho nový tým stěží zaplní lavičku dvěma náhradníky a každý ctihodný občan městečka by chtěl trenérovi určovat sestavu i strategii. Zvlášť poté, když trenér věnuje většinu času fyzické přípravě a nechává své svěřence pouze snít o míči. Dane ustojí pokus o své odvolání, když se se za něj postaví místní hvězda Jimmy a za svého asistenta si netradičně zvolí podivína, v jehož žilách koluje stoprocentní líh. Bez nejmenších šancí na úspěch vstupuje Hickory do celostátního středoškolského poháru, ve kterém nastupují budoucí hvězdy NBA v dresech bohatých univerzit. A o souboji Davida s mnoha Goliáši je tato pohádka, jejíž scénář sepsal sám mistr Život. (08.06.2009)

Nedávno viděný Výskok mi připomněl tento film. Opět zopakuji, že basket není sport, kterému bych jakkoli holdoval, ale z nějakého důvodu z tohoto prostředí vznikají dobré filmy, alespoň tyto dva. Hráče z Indiany jsem viděl jako kluk, takže dojem může být hodně zkreslený, ale líbilo se mi to. Klasický příběh outsiderů, kteří porazí všechny favority, a nového trenéra, který si musí získat důvěru týmu, nemůže být předvídatelnější, ale možná právě v tom jsou kvality filmu. Budu se na to muset někdy zase podívat a snad nebudu po takové době zklamán. P. S. Ty roztleskávačky, co tu jsou občas zmíněny, si pamatuju taky. Vlastně to bylo asi poprvé, co jsem se dozvěděl, že něco jako roztleskávačky existuje a mé pubertální já bylo hodně zaujato, přestože vzhledem k době, kdy se film odehrává, působí velmi cudně :) (03.08.2021)

taká srdcovka z dětství. teď po letech - neuvěřitelná postava Jimmyho, hlavní hvězdy týmu, která v celém filmu pronese dohromady tři věty, z toho jedna z nich je "Dám to!". O basketbalu se toho také moc nedozvíme - jakože prakticky vždycky střílí nepokrytý hráč, pokud dochází ke clonám při útoku, jsou podávány spíše jako nevynucené srážky plynoucí z chaotických pohybů jednotlivých hráčů, v celém filmu není jediná střela zblokována, veškeré ztráty míče plynou z nepochopitelných chyb hráčů (pád míče na nohu, po zdvojení náhra nikoliv tomu volnému hráči, nýbrž tomu obsazenému, apod.). Úsměvné jsou také time-outy - kouč Gene Hackman dává instrukce typu "musíme bránit" nebo "jedem, makáme". Na druhou stranu vizualita snímku je parádní, zpomalení lesklý hráči a do nich ty foťákový fleše, mladý Marek Matějovský coby syn postavy Dennise Hoppera. Strašná je celá ta linie s tou babou, polibek se Hackmanovi taky moc nepovedl, asi únava či co. Každopádně sportovní film s nejvyšším počtem těch sportovně-kýčovitých vrcholů - 1.kouč zůstává a Jimmy se vrací k týmu, 2. Hopper vyhrál zápas, 3. Olii dal trestňák, 4. Výhra v play-off, takže když se pak dokodrcáme do finále, tak už to vlastně není až tak moc doják. Navíc mi není moc jasné, jak ten závěr koresponduje z úvodem, kdy Hackman mluví o nahraditelnosti hráčů, popř. když dává přednášku o tom, že jsou "tým, tým, tým". Ono to spíš vypadá tak, že jakmile začal hrát Jimmy, tak už prostě neprohráli. A navíc dal Jimmy i poslední koš ("Dám to!"), takže to vlastně aji všechno vyhráli. (11.12.2010)

Dříve bych nikdy neřekl, že se budu časem dívat mj. na americké sportovní filmy. Dneska jsem si dal poledne Sjezdaře z roku 1969 a teď večer tenhle film o basketbalovém družstvě ze střední školy. Co oba pojilo kromě žánru, nebyl jenom můj oblíbenec Gene Hackman v roli trenéra, ale také důležitá sportovní myšlenka o síle týmu – zatímco v tom prvním filmu byla spíše jen předmětem jednoho sporu, později trochu vyšumělého do prázdna, v Hráčech z Indiany se nesla prakticky celým filmem. Celkově na mne tenhle film působil hlavně jako pěkný, hluboký příběh ze života, kde vedle zápasu představovalo hybný moment i téma znovunalezení si cesty k vzájemnému porozumění (viz. třeba postava bývalého trénera, otce jednoho z mladých basketbalistů, který bojuje s alkoholem, ale po vyhazovu dostává od Hackmana, tedy od Normana Dalea, pomocnou ruku). Basketbal mne nijak neoslovuje (ač na druhé straně narozdíl od takového boxu ani nijak nepřekáží) a tvůrcům se navíc povedlo něco nevídaného: přimět mne, abych během závěrečného zápasu opravdu těm mladým hráčům fandil a netrpělivě očekával výsledek, který v zásadě nezklamal. :) Jedinou výtku mám tedy směrem k syntetické hudbě, která je typickým produktem tehdejší doby 80. let, a k příběhu zasazeného do doby 1951–52 na mne působila dost rušivě. 80% (15.12.2019)