• Pohrobek
    ***

    Několikáté zpracování Tylovy předlohy o napravení martnotratného syna nabízí nepříliš filmového umu, poněkud kostrbatý způsob vyprávění, scénář šitý horkou jehlou a velmi nevýrazné herecké výkony. Romantická historka Sýkorovy lásky s dcerou paní domací docela odpovídá dobovému standardu. Ta "aristokratická" zápletka s baronesou Kajetánou je ale doslova divná. František Hanus debutoval hned hlavní rolí, v té se ale moc nepředvedl, stejně tak jeho "ženy" Eva Matoušková a Marie Burešová. Antonii Nedošinské tu její tetičku za zlé mít nedokážu, i když do "historického" filmu se dost nehodí a těžko se zvykneme na to, že se jedná o domácí z půle 19. století. Za zmínku stojí snad jen Miloš Nedbal jako Sýkorův upřímný přítel a František Kreuzmann jako jeho zachránce.(7.9.2006)

  • decouble
    odpad!

    Nemůžu si pomoc, ale tohle je vážňě hrozně špatnej film. To točila skupina lidí bez talentu a bez nápadu. Kdyby to bylo alespoň špatný oním nechtěně komickým způsobem, pomlčel bych, ale tak to (s vyjímkou tří momentů) není. "Pražský flamendr" je děsná sračka a film, který mě svou existencí v podstatě urazil.(9.12.2008)

  • Fingon
    ***

    Film místy dost ztrácí spád, ale má i svá velmi dobrá místa, která mě vážně dostala. A hlavně asi nezapomenu, že promítači dvakrát ujel film a my se dočkali neplánovaných přestávek (naštěstí jen krátkých), druhé ujetí už promítač komentoval velmi zřetelným zvoláním "Zasraná mašina," po které celý sál vybuchl smíchy...(8.12.2008)

  • Jara.Cimrman.jr
    **

    "Jsem považován za vynikajícího tanečníka. Dovolte, abych Vás o tom přesvědčil." Osobně nemám nic proti tomu, aby za mě někdo platil rozmařilý život a pokud to někdo chce udělat, tak mu pošlu číslo svého transparentního účtu. Dokonce bych mu za to byl i vděčný, ale malíř Sýkora byl nevychovaný parchant a bylo dost těžké mu v této moralitce fandit. A taky bylo poměrně složité najít mezi mnoha vzletnými slovy něco zábavného, ale nakonec se to podařilo - noční filozofické rozhovory barona Sokrata s uklízečem Díogeném.(27.1.2018)

  • Marthos
    ***

    Adaptace Tylovy divadelní hry přišla ve správnou chvíli. V okupovaných Čechách tehdy převládala obava a strach, vyvolaný nástupem Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a Špelinův film měl posílit především národní sebevědomí. Příběh nenapravitelného flamendrovského synáčka přinesl několik pozoruhodných lidských osudů, v jejichž blízkosti bylo možné odhalit touhu po svobodě a nespoutaném, veselém životě. Karel Špelina si pro hlavní mužskou roli vyžádal tehdy nepříliš známého Františka Hanuse, pětadvacetiletého začínajícího herce, který po úspěšném studiu konzervatoře sbíral své první zkušenosti na jevišti Divadla Anduly Sedláčkové. Pro režiséra, scénáristu a producenta Karla Špelinu potom Pražský flamendr znamenal definitivní epilog jeho bohatého uměleckého působení v českém filmu, v oboru, kterému zasvětil celý svůj život. Po válce byl mnohými filmovými kritiky označen za nežádoucího a jeho tvorba zpochybněna a záměrně přehlížena.(12.4.2010)

  • - Natáčení probíhalo také na zámku Veltrusy. (M.B)