Ranma 1/2 - Season 1

ANIME: Konečně jsem se odvážil okomentovat můj vůbec nejoblíbenější a tedy i nejlepší anime seriál s touto tématikou. Opravdu Ranma nemá konkurenci. První série samozřejmě jako všichni úžasná. Druhá nemohl jsem přestat. Třetí a další viz Ranma ½: Nettō-hen. Čím to teda je, že je Ranma tak dobrá? 1. humor mi perfektně sednul. Je promyšlený do nejmenších detailů, Ranma je staven to těch nejúžasnějších situací, ze kterých se dostat není lehké, ale pořád není Ranma ten tuctový hrdina - nejsilnější, nejhezčí, nejsvalnatější, nejchytřejší, s oslnivým lestkem atd.- jeho postava si po celou dobu zachovává své špatné i dobré zvyky, což, věřte mi je někdy přímo ukrutné. Jako jednomu z mála anime hrdinů mu to myslí normálně, když je holka, proč toho nevyužít, to jsem asi miloval ze všeho nejvíc. Pravidelně jsem se smál jeho necitelnosti a minimálnímu pochopení situace, což samozřejmě nebyl sám, vždy to ale bylo v mezích normality. Počkat "pravidělně?", co to znamená pravidelně jsem se smál, to by přece znamenalo, že byly vtipy založené na stejném zákledě a to hned několikrát. To přece není možné. Ale je, prakticky na to nemůžu přestat myslet. 2. animace. obrovská spousta lidí nemá ráda tenhle typ animace. Myslím si, že tahle animace udělala z anime vlastní soběstačný žánr, není až tak důležitá ta přesnost, ale ta krásně promyšlená umělecká zkratka, což je přesně to, co se v posledních letech z anime ztrácí, když si na googlu zadáte anime, vyjedou vám epické snímky, super propracované, do nejmenších detailů ve photoshopu, ale už to není zkratka, oni se snaží brát zjednodušení do detailů, o tom přece zjednodušení a manga není. Ano, je to pěkné, ale bezesmyslu. No a co, že nemají duhový, zlatý a fialový obrovský oči v Ranmě, to nemá nikdo, zatímco taková bledě modrá, je docela běžná a dobrá. Zrovna tlumené barvy se mi také moc líbily 3. detaily, v snad žádném anime neuvidíta takové ralistické detaily. Příklady: moc často se mi nepovede rozlomit hůlky od vietnamců přesně na dvě poloviny, vždycky tam zůstane alespoň nejaká nepřesnost, tohle tam Ranma má ani v anime o jídle s hůlkama to neni. Málo v kterém anime se někdo pokusí utéct před rozvášněným davem, většinou jen tupě zírá, jak se blíží pohroma a v takových detailech bych mohl pokračovat. 3. romantický příběh, ať si myslí kdo chce co chce ani Kanon nebo Clannad popřípadě Air, tři vrcholy anime romantiky, nemají reálnou romantickou křivku. V Ranmě mě jeho křivka docela pohltila, není to tak, že by přišel king of the bitches a po pár rozhovorech a škádlení by po něm letěly všechny. Ne tady dokonce ani hlavní hrdina naprosto nemyslí na holky, což by bylo v současné anime romantice nemožné. 4. čest, ano existuje tady čest a důstojnost, hlavní hrdina má čest, stejně tak i Akane má čest a přes to se nehne nic. Tenhle seriál i přemýšlí o každé osobě zvlášt, nejsou to jen pocity hlavního hrdiny, jsou to pocity všech a zase, nikdo nic nepřehání, zbytečně se nevměšuje, chovají se REALNĚ, není na tom nic špatného ani nudného, jak tenhle seriál dokazuje. Je to fakt, v Ranmě realita střídá mystičnost, láska střídá nenávist, komedie střídá akce tohle vše a mnohem více se zde míchá a bublá. Člověk musí vidět všechno. 5. postavy, napsané na jedničku, neexistují lepší, pořád se nemohu shodnout s mojí sensei na japonštinu, kdo byl nejlepší, je to jedno z velice mála filmů a seriálů, kde jsem si nejvíce oblíbil hlavního hrdinu. Typ, jak přežít prvních pár episod, nezabývejte se nahotou postav, je to jen prostředek k vtipu, nejde o nic nekvalitního či závadného. Blahopřeji všem, co tenhle komentář dočetli až sem, o Ranmě se toho dá říct ještě spoustu pěkného, ale nejlepší je to vidět. Opravdu Ranmu bych z těch sto padesáti miliónů anime, nebo kolik ho vlastně na světě je, doporučil jako číslo jedna, je to nezopakovatelná záležitost, jediného čeho lituji, je že už jsem viděl všechno, co se dalo. (pozn. viz Subjektiv, já jsem velice rád, že Rumiko Takahashi neví, kdy skončit.) MANGA: Přečíst 38 volumů té nádherné mangy my zabralo trochu času, ale vyplatilo se to. Mimoto, že je ta manga tak dobře a krásně umělecky zpracovaná, že jsem si musel koupit fyzicky první i druhý díl z US, jsem objevil i spoustu zajímavých faktů. Jak už bylo řečeno, Ranmu seriál spojuje jemná romantická linka mezi Akane a Ranmou. Jemná znamená, že se prostě jednou za pár dílů stane něco romantického mezi nimi. V seriálu je to životně důležité, protže to spojuje neuvěřitelný mix martial arts a komedie, kterým Ranma je. Jasné. Mé překvapení nemohlo být větší a zahořklejší, když jsem zjistil, že je manga Ranmy založená na úplně jiném principu. V manze je romantických chvil pomálu, hlavně z počátku. To co dává smysl manze jsou ty souboje a neuvěřitelná fantasie při vytváření těch nejbizardnějších technik, co můžete v anime vidět. Tady dává smysl tolik rádoby fillerů, které jsou v anime, oni tam musí být, ale protože musí být anime zkráceno, bylo jich spousta vynechaná, a proto nemají v anime až takový smysl jako v manze. Toto vám může napovědět, že se v manze nedočkáte moc romantiky. Upřímě Rumiko Takahaši zkazila hned několik vtipů a romantiky (např. ta scéna z konce OAV o Akane-panence, kde Akane brečí a tiskne se k Ranmovi, tuhle scénu vidíte v anime zhruba ze dvou metrů, v manze z třiceti, takže není nic vidět a je tomu vynechán jen jedno okénko), za další třeba autorka nemůže např. scéna, kdy ranma s Ryogou poprvé vstoupí na led, ta je díky manze a okénkům rozkouskovaná, takže není vidět jak se hihňají, když na led vstupují. Musím říct, že jsem Rumiko Takahaši nenáviděl kolem takového 28 volumu, tam se opravdu nestane nic romantického po dobu 12 volumů, to znamená že jsem čekal zhruba 300x12 stránek na jedinou romantickou scénu. Mangu, ale můžu jenom doporučit, ne jen protože má třeba KONEC a krásné výtvarné zpracování. (09.04.2013) (méně) (více)