Žena mého muže

Muž čte noviny v kavárně. Mladá žena požádá o oheň. Dlouhý pohled pod těžkými řasami. Náhodné setkání je zinscenováno - ten člověk nemá tušení, že jeho vlastní žena na něj nasadila tuto neznámou. Neobvyklá výchozí konstelace od pro mě neznámé filmařky Anne Fontaine._____Je zajímavé sledovat jak je ve francouzském filmu jako téma zpracována erotika, atˇ už v explicitní přímosti nebo jen jako živná půda pro dialog - tedy ve verbální rovině jako v tomto případě. Od ženského autora bych očekával, že téma nevěry které doprovází historii lidstva od dob neolitické revoluce, zpracuje konvenčním ženským pohledem. A ono ne! I když to není podáno vyloženě originálně, tak nonkonformní je to určitě. Vlastně to ani není primárně film o manželství nebo sexu, jak by se na povrchu mohlo zdát, ale o pravdě a lži, o tom zda absolutní pravda v životě a lásce je možná nebo je-li dokonce výhodnější. _____Herecké obsazení ústřední trojice je pojistkou, že se nebudete nudit, jejich performance krásně reflektují film a jsou obdivuhodně sofistikované. Béart byla pro ztvárnění charakteru bezzbožnosti a přizpůsobivostí Nathalie ideální volbou. V tomto spiknutí žen je sice jen nástrojem ve snaze rekonstruovat intimitu jednoho manželství, ale úplná femme fatale. 👍 Produkce: France 2 Cinéma (17.02.2017)

Na tomto filmu je zajímavé a zábavné to, že postavu, kterou hraje Depardieu, by mohl hrát takřka kterýkoli jiný herec, tak moc je v tomhle snímku druhořadá. Resp. ne ta postava, postava manžela zde být naopak musí, ale její bezbarvost, a minimum replik z ní dělá něco, co by tady ani být nemuselo, stačilo by se o něm snad jen zmínit, vědět, že existuje. Fanny Ardant a Emmanuelle Béart by si vystačily úplně samy, a dusná atmosféra se dá krájet už z pouhé interakce jich dvou. Trochu zapadlý, nebo opomíjený film, což je škoda. Pointa je celkem jednoduchá, ale když se to dělá dobře, tak to prostě vůbec nevadí. (02.12.2015)

Skutočne zaujímavý a zvláštny pohľad do vnútra partnerského trojuholníka. Manželia, ktorý sa milujú a ich žena. Vlastne – žena muža. Už počas sledovania filmu s veľmi príjemnou hudbou a atmosférou som sa neubránila úvaham o možnom konci. Viacero teórii vypovedá o tom, že sa podarilo zachovať tvorcom napätie až do konca, ktorý je skutočne netradičný. Stále premýšľam nad tým, či Catherine nepociťovala výčitky voči Nathalie. Ale pociťuje stvoriteľ výčitky za nedokonalý život svojich stvorení, za ich sklamania a túžby? Neviem, kto je obeťou v tomto príbehu, kde každý má svoj smútok. Ale nikto nežije na svete bez toho, aby vrhal tieň a tak pri vzájomnej blízkosti tieni každý každému a zároveň sú si niektorí navzájom slnkami. Veľmi pozoruhodný film. (04.04.2006)

Možno zaujímavú myšlienku zabíja nudný scenár, kde po 15 minútach divák vie ako to dopadne (teda aspoň v mojom prípade). Sledovať Catherine s nemennou maskou voskovej figuríny namiesto tváre, či prostitútku Marlene so psím pohľadom a ich vzájomný vzťah plný konverzačného sexu, mi nepripadalo ničím zaujímavé či podnetné. 7/10 (19.10.2006)

Anne Fontaine nikdy nic dobrého nenatočila, plus tomu dodává hudba těžkého playera Michaela Nymana. Fanny Ardant mám rád kdekoliv a všude. Depardieu mě už trošku sere, hraje v dobrých filmech renomovaných tvůrců i v naprostých kravinách. Nicméně u tohohle jsem vydržel asi 20 min, dál to nešlo, možná se k tomu vrátím. (18.10.2012)