Nezapomenutelné dětství

D. Duchovnyho nevyhľadávam, ale tento príbeh ma oslovil a som rád, že som mu dal šancu. Duchovny tu toho veľa nenahral. Svoj part odohral až v záver a niečo málo sa mihne hneď v úvode, kde nám začína rozprávať príbeh svojho detstva. Celé detstvo, ktorým nás postupne sprevádza sa striedajú humorné pasáže, v ktorých vystrája s retardovaným kámošom Pappasom s dramatickými , kde to má so svojou mamou niekedy ťažké. Pripočítajte si k tomu jeho prvú lásku a všetky tie detské kecy okolo dospievania, do ktorých zapadá i vekovo podstatne starší retard Pappas a máme tu solídny filmový základ. Atmosféra 70-tych rokov je slušná, ale chýbali mi tam slávne songy tej doby. Tempo a atmosféra upadla až tesne pred záverom, kde sa vrátime do súčastnosti, ale aj tak nejdem pod štyri. 70%. (13.10.2013)

Na čtyři hvězdičky to třebas úplně není, ale tady dávám body k dobru již za samotné téma, tenhle žánr nostalgického vzpomínkového melodramatu patří mezi mé oblíbené. Prostě pohodový příběh o přátelství, lásce a návratu do rodného města, natočený standardně, s pár těžkopádnějšími momenty, které mu dokážu odpustit. Mě něco takovéhoto vždycky hodně potěší, i když toto zrovna není úplně to pravé ořechové, nějaký ještě výraznější dopad na city by rozhodně nezaškodil. (13.02.2007)

Jednoduchý príbeh o tom, že cesta do pekla je dláždená dobrými skutkami a úmyslami. Podané bez streľby, krve a násilia. Hlavný hrdina má 13 a problémy ktoré nie sú asi nikomu na hony vzdialené. Pár drobných komplikácií ho však dovedie do (aspoň pre mňa) nečakaných situácií. Dej oživujú zvláštne postavy, napr. tajomná vražedkyňa zo ženskej väznice. Herci sú OK, aj Robina Williamsom som tu zniesol (v niektorých filmoch mi fakt vadí). Vizuálne mierne nad priemerom. Príjemný film so štipkou humoru i zármutku, nádeje i sklamania, ako vyšitý na sobotné doobedie, presne to aj vystihla ČT1. (04.02.2012)

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)

David Duchovny ve své režijní prvotině jakoby chtěl natočit silné poselství, ale nevědomě postihl tu ryzí esenci filmového melodramatu, o kterou se pravděpodobně vůbec nesnažil. Jeho film neurazí, nenadchne, příjemně plyne k očekávané katarzi a šťastnému konci, je to snímek tak americky filmový, plakátový, prvoplánový, ale není špatný, spíše již stokrát omílaný a v jiných podobách stokrát viděný. Stejně jako škatulková role Robina Williamse, těch slaboduchých hrdinů už bylo vážně přespříliš, že to Robin pořád bere... (04.02.2012)