Píseň lásky samotářky

Zpočátku se mi vůbec nedařilo naladit na tu správnou vlnu, bránila mi v tom hlavně moje úvodní antipatie ke 2 životní-moudra-trousícím vagabundům. Pak mi však začali být pomalu ale jistě sympatičtí, já konečně pochopil proč jsou takoví jací jsou, příběh obsahující i jemný humor mě čím dál víc bavil a jeho lidskost si mě, přiznávám, docela podmanila (i když místy se nemuselo tolik tlačit na pilu). Krom příjemného pocitu z filmu si odnáším i zážitek z herecké konfrontace JohanssonXTravolta, který byl také moc fajn. Za mě to budou slabší 4*. „Vždyť o nic nejde. Lorraine si asi myslela, že chci bydlet v tomhle chlívě s párkem cizích kořalů. Jste snad alkoholici, nebo ne?“ – „Ale nejsme cizí!“ (07.09.2014)

. „Nelze vytrhnout jedinou stránku z našeho života, ale je možné hodit celou knihu do ohně." S denním zpožděním přijíždí Pursy na pohřeb Lorraine (její přítel jí takovou maličkost jako je úmrtí mámy, nepovažoval za důležité včas sdělit) a taky se podívat na své dědictví, na ten krásný dům o kterém jí babička vyprávěla. Jenže dům má do krásy nejen hodně daleko, ale navíc má, kromě spousty knih, i dva obyvatele. Bobby ( kdysi univerzitní profesor angličtiny) a Lawson (jeho student) každý večer oba společně propijí a v poledne, po probuzení, začínají vodkou s džusem. Nikdo nechce odejít, takže této trojici nezbývá než se pokusit si na sebe zvyknout a sžít se. Pursy navíc zjišťuje, že její matka, kterou ona sama moc neznala, byla v městečku velmi oblíbená a obdiv k ní, tak přechází i na ni. A postupem času je spojuje víc než jen společné bydlení, ale i minulost, která poodkryla svá tajemství. Místy sentimentální film s pohodovou hudbou a citáty klasiků, kterému vévodí John Travolta ( a na tanečním parketu mu to jde i v pantoflích). (11.02.2006)

Hezký film, jehož hlavní předností jsou, řekl bych, dobře napsané postavy. Scarlett Johansson hraje 18 letou zmatenou a hledající se dívku, která tak nějak neví, jak naložit se životem. Usměrňující impuls jí poskytne konfrontace s dvojicí přátel obývající dům, který dívce odkázala její zesnulá matka. John Travolta hraje stárnoucího intelektuála, emeritního profesora literatury, který s nenucenou přirozeností používá slova jako devótní a indolentní, sypajíce každou chvíli z rukávu nějaké duchaplné citáty amerických klasiků, z jejichž autorství zkouší Gabriele Machta. Ten, coby tápající literát v tvůrčí krizi, s problémy s přehnaným pitím alkoholu, tvoří s Travoltou tragikomickou dvojici, obývající potemnělý dům v New Orleans. Čas zde plyne mezi věčným chlastáním a poflakováním se odnikud nikam a každá postava zjišťuje, co je pro ni skutečně důležité, ujasňujíce si tak životní priority a další směřování. Někdo má život před sebou, někdo se smiřuje s tím, že žil už dost dlouho. Příjemná podívaná s uvěřitelnými postavami, inteligentními replikami, zdařilou kamerou a nosnou uměleckou výpovědí o životních hodnotách. Asi jediné, co bych filmu vytkl, je pozoruhodná skutečnost, že snad všechny postavy ve filmu neustále kouří - přišlo mi to tak nějak zbytečné a skoro až protivné, ochotně bych si všechna ta vykouřená cigára odmyslel a film by o nic nepřišel. Fandům Scarlett Johansson, mezi které se hrdě hlásím, nelze než tento snímek doporučit, v některých záběrech je skutečně radost na ní koukat. UPDATE 25. 8. 2016 - Velmi pěkný film, který mě potěšil i na druhé zhlédnutí. Celý je takový lehce posmutnělý, civilní a s puncem té správné nezávislé filmové Ameriky. Jednoduchý děj je zde spíše podružný, hlavní důraz je zde položen na postavy, jejichž vývoj jsem sledoval s velkým zájem - především proměna, kterou zde podstoupí postava ztvárněná Scarlett Johansson, je skutečně pozoruhodná. Na tom filmu mě - kromě výtečně zvolených lokací, skvělé kamery a výborných herců - těší rovněž to, jak je prošpikovaný nejrůznějšími zajímavými citáty amerických klasiků - něco mi říká, že literární předloha, podle které to bylo natočeno, by vůbec nemusela být špatná. Rozhodně jedna z nejhezčích rolí Scarlett Johansson - už kvůli ní ten film stojí za vidění, protože od té doby to jde s její hereckou filmografií hodně z kopce. Nejlepší replika filmu: "Zlatíčko, už ti někdo někdy řekl, že voníš jako Pařížanka na jaře?" (03.09.2011)

Tenhle film jsem viděl už někdy v létě 2008 - jenže bohužel v ne zrovna povedeném českém dabingu. Druhá projekce (už v původním znění samozřejmě) mi poskytla ještě hlubší a a intenzivnější zážitek, především zásluhou skvělého Johna Travolty (ze všech jeho rolí z poslední doby je takhle jednoznačně nejlepší), vhodně zvoleného prostředí a v neposlední řadě propracovaného scénáře a příjemného soundtracku. Jak zde již bylo zmíněno - jedná se o nezávislý film, který dost snadno zapadne a rychle se na něj v širším povědomí zapomene. Opravdu je to škoda, protože se jedná o překrásný příběh, který má nejen hlavu a patu, ale taky srdce. 90% (06.04.2010)

Neprávem zapomenuté drama, ve kterém se setkávají dvě herecké generace - talentovaná a krásná Scarlett Johansson a spolu s ní vyhasínající John Travolta, který mě svým nevšedním výkonem velmi příjemně překvapil (kdo by to do něj jen řekl). Samotný děj filmu je velmi komorní, s velkým důrazem na psychické proměny postav, kde zapomenuté šrámy minulosti opět vyplouvají napovrch. Takové typy filmů je můžu, proto odpouštím i zbytečně natahovaný závěr, ve kterém se nestane nic, co bychom už dopředu neočekávali. 8/10 (24.10.2009)