Zlatá princezna

Stejně jako pro sportovce, i pro mě byla tato pohádka velice příjemným překvapením. Klasická předloha v "moderním" zpracování v tom nejlepším slova smyslu. Pohádka filosoficky hluboká, přitom ale neztrácí přitažlivost i pro nejmenší diváky (na své si přišla i naše čtyřletá dcera, která neměla problém pochopit, že "být zlatá" je opravdu za trest :-)). Minimum postav a herců - všichni herci ale k těm svým postavám dobře "padnou". Nejvíc mě asi zaujala Simona Stašová jako chůva, která celou pohádku vhodně "odlehčuje". No a vidět princeznu, která nepoklekne, když se chce podívat za svým otcem, kterého podle svých slov miluje, pokleknout o něco později, když prosí, aby mohl své rodiče navštívit Radovid (a ji opustit), toť vskutku paprsek naděje, který potřebujeme v každé době... Zajímavé komentáře: sportovec, triatlet, NinadeL, Gimli, Jinny, kingik. (02.07.2013)

Nevím, zda se taková pohádka může líbit dětem, ale u mě dopadla slušně. Děj byl sice z počátku trochu natahovaný a pak se v posledních čtyřech minutách událo až moc zvratů. Navíc ji zvládlo v podstatě jen šest herců v pouhých dvou prostředích, ale zato herců výborných a prostředí byla zajímavá. Motivace jednání jezerního vládce mi trochu unikala a děti ji asi nepochopí vůbec. (30.10.2016)

Němcová byla nenapravitelná romantička a její pohádky dětem neotupují hlavinky... a režisér pochopil, že tady nepůjde o roztomilost ani pitvoření á la Troška. Moris Issa má rozhodně talent a je škoda, že víc netočí. Nemá moc peněz, nemá drahé kulisy ani moc prostředí na výběr. Jenže je tu ještě cit pro herce a to není málo. Hodně se mi líbili Vetchý a Stašová. (05.04.2004)

S minimem prostředků a maximem invence dokázal Moris Issa takřka nemožné - natočit pozoruhodnou, vtipem i hloubkou vynikající pohádkovou televizní iscenaci, která neztrácí nic z literární předlohy Němcové. Základní vlastnosti i základmí myšlenka, pýcha překonávaná prozřením a umocňovaná sebeobětováním zásluhou nadpřirozené moci, která není ani dobrá, ani zlá, pouze jaksi "lidsky" zranitelná, jsou zvládnuty s bravurou, která je v polistopadovém období spíše výraznou výjimkou než všeobecně očekávatelným pravidlem. Jedno její zhlédnutí nestačí, jeho opakování obohatí ještě více než dojem z prvního příjemného překvapení. Podobných pozitivních "zklamání" bych si přál více. A určitě nejen já. (17.11.2007)

Princezna je na začátku povrchní, což se v osmnácti od člověka bez životních zkušeností a nějakého hlubšího vzdělání (je líčena jako sebestředná, v zábavách žijící, ničím jiným než sebou se nezaobírající) dá snad i vcelku očekávat. Trest, proč ne. Za blbost se platí. Princeznu i urychlené čekání ponaučí, s mladým, jak na školní besídce přehrávajícím, hošou pozná při hře na schovku opravdovou lásku, co by ti dva poznávali, kdyby vytáhli člověče nezlob se!, se divák, ke svému zklamání, nedozví. Láska je, jak je v pohádkách typické, podrobena zkoušce, ve které zkoušený typicky bezcharakterně neobstojí. Zastydí se ovšem, což ho pravděpodobně učiní ušlechtilým. Nejsem si jistá, jestli "chci napravit svou chybu, protože jsem trapně selhal a narušilo to iluzi, co jsem o sobě měl", je to, co je základní oporou partnerského vztahu. Osobně bych ten základ viděla v "nezklamu". (13.09.2014)