Izo

Tak jako Aronofsky nechá roztrhat duše svých hrdinů jejich démony,tak Miike trhá (pardon,seká) své hrdiny na kusy katanou.Někoho to zaujme,někoho nase...paprťálapaprťála. A tak to má být.-Laškovně brutální a drsně nekorektní(zmasakrovaný děti?,proč ne ,když neuhnuli z cesty!!!,-nebo scéna kdy Izo likviduje samozvané zvěrozvěsty,včetně jejich šéfika tzv.zástupce božího na zemi,-tohle natočit v evropě, tak to flanďáci řeší ještě v příštím miléniu,- chce vás někdo zastavit a jediný argument je,že je vaše matka?-zabít!!,-atd.).).Aneb, kdo jsme a kam jdeme?- Co mě mrzí,že jsem tenhle film sehnal sice s titulkama,ale bez překladu písní,škoda.------další japonský film,který mi potvrzuje ,že můj několikaletý zvýšený zájem o východoasijskou kinematografii je správný. (29.05.2009)

Podivnost nad podivnost, kterou ne každý stráví (těm několika odpadům se nedivím). Je vyšperkována plejádou známých japonských herců a kvalitní prací s chladnou ocelí. Jenže je také v nerubacích pasážích zdlouhavá až hrůza (kdo viděl Miikeho Gozu, tak si to dovede představit). Od prostředku filmu mi už ta záplava pseudofilosofických blábolů, jež pronáší většina postav se strnulým výrazem ve tváři, lezla pěkně na nervy. Logičnost v ději vskutku hledat nelze, časové roviny se nepochopitelně prolínají, samurajové se ocitají v současnosti, speciální komando a chlápci v oblecích ve středověkém Japonsku apod. Kdyby film oplýval aspoň strhujícím tempem a provedením, pranic by mi to nevadilo, ale takhle jsem už v polovině kontroloval minutáž, jestli už se ta absurdnost náhodou nechýlí ke konci. 5/10 (10.04.2006)

Tak toto je asi jeden z najrozsiahlejších mix-filmov, aké som kedy videl. Streľba, meče, kopa krvi, nahotiny, bizarná brutalita, drsný humor, perfektný Beat Takeshi...atď. Izo, to je neukotvená štruktúra príbehu od jeho odvíjania až po formálne podanie. Logika nie je primárna, ale na jej miesto nastupujú pocity a pohltenie atmosférou iracionálna. K "deju" (ak sa tak v Izovi vôbec niečo dá nazvať) len veľmi stručne :-) - názov je odvodený od mena hlavnej postavy - samuraja Iza Okady, ktorý je na začiatku filmu doslova prebodnutý - ukrižovaný. Po zvyšok filmu sledujeme jeho inkarnácie vo všemožných časových obdobiach a v sférach (ne)bytia, v ktorých je vždy prenasledovaný (a pritom sám úpenlivo hľadá) duchmi ľudí, ktorých v svojom živote zavraždil. Postupne, ako sa inkarnácie množia si začnete uvedomovať, že Miike týmto spôsobom zobrazenia nesmrteľnosti Iza vlastne svojsky vytvára alegóriu k násilnickým i deštrukčným sklonom, vlastným našej ľudskej rase a povahe. Izo - neustále blúdiaci medzi svetom živých a mŕtvych, medzi Tu a TAM. Vedie cesta k vykúpeniu cez náslie, ktorým je naša civilizácia skrz naskrz definovaná? Ťažko povedať. Násilie plodí znova iba násilie, čím sa vytvára nekonečný reinkarnačný kruh. Nezabudnuteľný je aj hudobný podmaz, ktorý v štýle gitarových "Rodriguezovko-vypaľovačiek" s japonskými textami treba skrátka zažiť, pričom sú reprezentované hudobníkom, ktorý v príbehu vystupuje ako signalizácia blízkosti Iza. Tie 4,5* sú hlavne za to, že na prvýkrát som nebol schopný pobrať všetkú tu extravaganciu :-) Po druhé to možno bude už za 5* :-) (03.02.2005)

Struktura příběhu Iza se vymyká tradičnímu kánonu – místo souvislého děje sledujeme množství epizodek, které variují stále to samé – Izo je vždy přenesen do nějakého prostředí (starověká vesnice, současné sídliště, škola, atd.), kde je následně konfrontován s protivníky, kteří by v onom místě vlastně ani neměli co dělat (např. samurajové na dálnici). Nesmrtelný Izo následně všechny zmasakruje a přesouvá se zase dál. Občas nějaká postava pronese jakési zašifrované moudro a vyskytují se zde i hudební intermezza s poněkud svérázným kytaristou/zpěvákem, k jehož písním se mi však nepodařilo dohledat texty, takže těžko říci, zda vůbec nějak souvisejí s hlavními tématy filmu, jako je válka, nesmyslnost násilí a zlá povaha člověka. Izo poskytuje množství podnětů k volné interpretaci, rozhodně mě zaujal a donutil přemýšlet, avšak z hlediska vyprávění mi přišel poněkud chaotický. Konečně však u Miikeho ta brutalita dává valný smysl. (20.06.2011)

Bez mučení přiznám, že jsem se víceméně neměl čeho chytit a krom těch přímočařejších a doslovnějších scén,odkazů,metafor-mi zůstala symbolika-a význam-celého projektu zahalena v mlze pochyb, zdlouhavosti, nečitelnosti, artovosti a přiznejme si to-i nesmyslnosti a prvoplánové rádobyhardcore intelektuálnosti.....Řídit jsem se tak mohl jen svou intuicí a fantasií-což ve výsledku vedlo k zajímavému filmovému zážitku-otázkou je-nakolik mě Miike dostal tam kam chtěl(?) ..............................................Doporučit můžu-ale jen zarytým fandům pomalých japonských filmů, kterým nebude moc vadit, že pochopí velké hovno a budou z toho zmatení jak lesní včely :D (26.07.2011)