Matka v trapu

Uplynulo pouhých 14 dní od premiéry nepovedeného Franty mimozemšťana, kde si Petra Hřebíčková zahrála jednu z menších rolí, a máme ji tu znovu, tentokrát (po pár letech opět) v roli hlavní. A byť jde o hodonínskou "krajanku", mám po tomto filmu chuť hlasitě zvolat "Dosť bolo Hřebíčkové!" Nechápu, proč ji producenti a režiséři obsahují do stále stejné role, kterou dotyčná navíc ztvárňuje ve stále stejné herecké poloze. Její první tři komediální "zářezy", tedy Muži v naději, Bezva ženská na krku a Přes prsty, byly ještě fajn a Hřebíčkové výkon v prostředním z nich byl její dosud nejlepší. Dál už to šlo z kopce: Štěstí je krásná věc (který jediný jsem zatím neviděl a ani po tom netoužím), Příliš osobní známost, Matky - všude hraje prakticky totéž jako teď v Matce v trapu. A když jsem ji viděl v upoutávce na jinak očekávaný Sladký život (kde má v podstatě další hlavní ženskou roli!!), málem jsem se osypal... Film samotný je dost nesourodou a dramaturgicky nezvládnutou směsí komedie, melodramatu a rodinné psychoanalýzy. Herecky v něm vyčnívá (a baví) snad jen Klepl, občas Plesl a málo využitý Pechlát. Pár dobrých hlášek nemůže zachránit psychologický zbytek. Prostě další tuctová komedie (???) pro Primu... (03.03.2024)

Další skvost ze série českých matlanin, jež by strašně moc chtěly býti komedií, ale zmůžou se jen na vtipy, ve kterých hlavní hrdinka upadne na taxi, její kamarádka komusi nablije na boty a šéf reklamní agentury je špatně zahraný parodický trotl, který neumí říct tři slova po sobě česky. S realitou roku 2024 se tento počin příliš nezatěžuje a vystačí si s pohádkovým světem zhmotněným v chorém mozku paní scénáristky, patrně odkojené dívčí literaturou Lenky Lanczové. Pozornému divákovi neujde skutečnost, že se ve skutečnosti jedná o žánr takzvaného ženského filmu, v němž jsou všichni muži naprosto neschopní a nepoužitelní čuráci, kteří a) nedovedou docenit obětavou manželku, b) nevydělávají žádné prachy (a když náhodou ano, tak reklamou na psí konzervy), c) neumí zapnout pračku ani si koupit rohlík a konečně d) zahýbají zásadně na veřejnosti, nejlépe před školou, kterou navštěvuje jejich vlastní syn. Poselství této kreace spočívá ve sdělení, že muži stojí za hovno a poctivá ženská či lehce uvadlá krasavice středního věku se sice může přetrhnout sebevíc, ale stejně nakonec nenajde uznání nikde jinde než u svojí matky, kamarádky a obdobně zhrzené divačky této odpudivé blitky. A tak hlavní hrdince nezbývá než absolvovat kurz vázání květin, aby započala kariéru květinářky, z níž jistě splatí hypotéku na luxusní byt v ceně asi 40 milionů korun. (25.05.2024)

Hřebíčková je pohledná žena - až na její "koňský úsměv" a velmi dobrá herečka. Tím to končí. Nuda ... Dialogy jak ze šablony laciného a předem stokrát viděného seriálu z Argentiny ... a náplní jeden stereotyp a klišé za druhým ... to se, sakra, nedokážeme od toho odpoutat a mít pořád tenhle trapně nenápaditý humor v každé ( ehm ... skoro každé ) rádoby české komedii ??? ... to už je prostě zoufalost !!! (27.05.2024)

BYLO to vtipné, prakticky nabité hláškami. Akorát s hlavní hrdinkou bylo těžké sympatizovat, když si rozmazlila rodinku a místo sebe vinila ze začátku druhé. Pro mužské diváky to moc není, protože pochopit manžela vyžaduje empatii, kterou muži nemívají. Z pár scén, které dostal, se dalo pochopit, že je nespokojený a neuznávaný. Přitom stačilo, kdyby se ti dva manželé spolu bavili. Taxikářka působí jako protiklad Supermatky, ale je to zamindrákovaná hromádka psychických problémů. Její linka by potřebovala větší stopáž. Vynechala bych babičku, která děj nikam neposouvala. (26.05.2024)

Kdybych si v tomto komentáři / recenzi stěžoval na čas, který jsem u snímku ztratil, choval bych se jako pokrytec, protože mi bylo v podstatě jasné, do čeho jdu. Uljana Donátová a Hana Hendrychová se mě jaly v rámci akce "Ženy sobě" poučovat o tom, jak je průměrný bílý heterosexuál podprůměrnou formou života, protože takhle je to dnes prostě v kurzu. No, rozporovat jim to nebudu, jsem si plně vědom toho, jaký umím být kretén, když se hodně snažím, a navíc vše podstatné k tomuto tématu už sepsal kolega Big Bear. Knihu paní Donátové jsem nečetl, a dokud mi budou zbylé mozkové buňky sloužit, ani číst nebudu, ale příběh, který paní autorka vyplodila, stál vskutku za psí exkrement, a dialogy ve filmu použité mi způsobily bolest hlavy. Chvílemi jsem totiž ve stavu hlubokého zoufalství bušil čelem do desky stolu, až mi poskakoval monitor. Mohu tedy zodpovědně prohlásit, že mi záležitost, za níž stojí obě výše zmíněné tvůrkyně, způsobila doslova fyzickou bolest. Na české komedie, při jejichž sledování mi není způsoben ani letmý úsměv jsem si už zvykl, ale sledovat křečovité výkony vcelku kvalitního hereckého obsazení, bylo až smutné. Tento paskvil vřele nedoporučuji mužům (heterosexuálním) a ženám, pro které nejsou muži nutným (protože rozmnožování) zlem. A než se zeptáte, tak ano, já takové ženy opravdu znám. / Poučení: Z filmů, jako je tento, mohou čerpat poučení jen fanatické feministky. (03.06.2024)