Pražský student

"Nejsem bůh, ani nemohu být ďábel, ale s pohrdáním vyslovuji tvé jméno. Protože kdekoli budeš ty, tam i já budu." Vynikající film o Balduinovi, bezstarostném studentovi a nejlepším šermíři v Praze, který se upíše mefistofelskému Scapinellovi, jenž si výměnou za balík peněz vezme Balduinův obraz v zrcadle. Wegener opět potvrdil svoje mistrovství, i když mi pořád, nemůžu si pomoct, výrazově připadal jako tlustší Ladislav Pešek. Tvůrci si zajímavě pohráli s klíčovým motivem dvojnictví a připravili celou řadu působivých scén, kdy se Balduin se svým druhým já utkává. Samozřejmě tu najdeme i nedostatky - v prostřední části Balduinovy milostné pokusy děj dost zdržují, cikánka Liduška, která při špehování svého idolu je schopná vylézt do patra domu nebo po hradební zdi, působí směšně a komicky; ale to jsou detaily. Skvělé dílo. (17.08.2012)

Někdo si z nezřízého života pořídí dnu, Balduin si pořídil oživlý odraz ze zrcadla. Již samotný námět dává tušit, že před divákem nebude tuctové dílo. Scénář je kvalitně vystavěn, byť je rozdělen do čtyř aktů, ctí nepsané pravidlo tří částí filmu. Herecké výkony jsou slušné, mnohé neokoraly, především představitelka Lidušky Salmonová je velice dobrá. Nejlepší na celém filmu je však režie, která hýří nápady. Ať už je to sofistikované použití barevných filtrů, netradiční rámování (především příchod dvojice na hřbitov je velice zdařilý), nápaditý vizuál (schody s klenbou), nebo největší deviza filmu, tedy triky. Za zmínku určitě stojí nasnímání zrcadla, v němž ona se odráží a on nikoliv. (02.08.2020)

První zfilmovaná smlouva s ďáblem, které nemám skoro co vytknout. Hudebně super, i když v určitých pasážích bych si představoval jinou melodii skladby, herecky na tu dobu až "normální". Wegener sic hraje dobře, ale nijak extra nevyniká, stejně tak ostatní, leč pocity dává najevo dobře. Herecky asi nejvíce vyniká cikánka Liduška, která svými "sledovacími" scénami utkví v paměti, protože je nenápadná jak Brno. :D (27.04.2013)

Tento film není expresionistický, jak tu všude zaznívá. Byl natočen mnohem dříve, než Caligari rozpoutal vlnu expresionistické kinematografie. Nenajdeme tu expresionistické kulisy ani líčení, a pohyb herců po scéně není diktován výtvarnou kompozicí. Pražský student má blíže spíš k Sjostromovu Vozkovi smrti - využitím dvojité expozice, mysteriózním příběhem, ale i civilnějším pojetím než pozdější německá díla. Srovnávání s expresionistickými díly tedy není přesné, protože je pouze předznamenává - sám je představitelem ranější kinematografie, která ještě nebyla zdaleka tak propracovaná. Film však stojí za shlédnutí, mimo jiné i proto, že v něm jsou zachyceny mnohé pražské reálie (Belveder, pražské panorama, sousoší na Karlově mostě atp.) (11.04.2010)

Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé. (23.02.2018)