poster

Vij

  • Sovětský svaz

    Viy

  • Sovětský svaz

    Вий

  • anglický

    Viy or Spirit of Evil

Fantasy / Drama / Horor

Sovětský svaz, 1967, 78 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • topi
    *****

    Nádherná atmosferická hororová pohádka s vynikajícími kulisy a podmanivou hudbou Karena Chačaturjana. Má to svoje obrovské kouzlo. Na prdel mě posadila kamera (zejména v kostele během tří nocí, kdy se Chomov má modlit za mrtvou dceru jistého bohatého hodnostáře). Povídku od Gogola jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, ale film mě zaujal natolik, že pálím za pět!!(6.8.2012)

  • Bluntman
    ****

    (SSSR) VIY to má u nás těžké, protože naráží na řadu bariér, které jsou dány jinými kulturními návyky (příliš sovětsky specifické a temporytmicky pomalé), žánrovou nečistotou (jde o horor?, pohádku?, satiru s fantaskními prvky?) a nedostatečnou zakořeněností předobrazů filmu (jak mravoučného lidového vyprávění, tak Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod). Zato na Západě je debut Konstantina Yershova přijímán jako vůbec první sovětský horor, který je kvalitativně srovnatelný se světovými, žánrově spřízněnými díly - jak italskými gially (s esteticky vytříbenější a divákem si za pomocí užití důmyslných stylistických postupů si pohrávající MASKOU DÉMONA Maria Bavy, která taktéž vychází z Gogolovy povídky), tak produkcí studia Hammer (britské počiny jsou divácky uspokojivější, až podbízivější, berou se méně vážně a akcentují spíše to nesvětské pro divákovu potěchu). K co největšímu vychutnání proto navrhuji přistupovat ke snímku jako k realistickému, i když vzhledem k vykreslení církve dobově tendenčnímu, který je ozvláštňován žánrovou stylizací. Odpadá tak problém s tím, že se zápletka neodvíjí a postavy nejsou vykresleny dle žánrových - pohádkových či hororových - pravidel a očekávání, ačkoví se film neubrání předvídatelnosti a plochosti ve vykreslení, a to i přes přítomnost "polidšťujících" vlastností u ústředního "hrdiny" (chtíč, opilství, mamon...). Noční scény v kostele pak vyžadují přepnutí na jiný - žánrový - mód vnímání, kdy nevadí, že se věci řídí jinou logikou a triky i masky nepůsobí věrohodně. (Možná to bude dáno tím, že noční - kostelní - scény režíroval Alexandr Ptuško, který kromě pohádkově kýčovitých výjevů, jimiž se proslavil, zvládá i čirý a postupně gradovaný děs.)(22.1.2011)

  • pm
    ***

    Nemám v lásce horory a pokud mě film nezajímá ve spojitosti s nějakým jménem nebo tvůrcem, ani je nevyhledávám, ale Vije znám, navíc ho považuji spíš za strašidelnou pohádku, což zde triky, kostýmy a herectví ještě umocňují. Za mnohem zajímavější adaptaci této Gogolovy povídky pak považuji velmi dobře obsazenou srbskou verzi "Sveto mesto" režiséra Džorže Kadijeviće. 70%(27.7.2008)

  • honajz
    ***

    Když si vezmu, že o rok později vznikne v USA 2001: Vesmírná odysea, je tahle papundeklová balada ve stylu Erbenovy Svatební košile hodně slabým čajíčkem. Začátek je o ničem a studenty bohosloví bych hnal vrbovými pruty od bran jakéhokoliv kostela či kláštera, hlavní hrdina jinak celou dobu jen třeští oči a chová se jak pitomec. Nějak mu nevěřím, že se upřímně obrací k Bohu, aby ho zachránil. Nejlepšími jsou první dvě noci strávené v kostele - ty jsou skutečně ve svém minimalismu děsivé, to jsem se až lekal zavrzání podlahy v domě, když jsem film sledoval. Třetí noc je ale takovou přehlídkou potvor, až je to směšné. Vij mi připomínal nedomrlého golema. Jen ta mladá herečka má patřičně sugestivní a děsivý výraz - na ní to mohli celé postavit, protože by to dokázala odehrát a strašit sama. Mrzel mne tragický konec, přece jen člověk čeká, že ji vysvobodí. I když - co my víme, jak si řeknou v závěru ti dva malíři. Třeba žije a kdoví, jak to nakonec dopadlo. Jinak celkově mi přišlo, že té ironie a jistého cynismu bylo až moc, že to chtělo vyvážit, na druhou stranu mne potěšily lidové písně, které se umně filmem proplétají. ---- EDIT: Viděl jsem nakonec i srbskou verzi, a musím říct, že hororověji na mne působí tato verze, s létající rakví, mlčením a slepotou přes mluvení a aktivitu po sraz strašidel, takové postupné rozvíjení zla na nesvatém místě,(3.5.2016)

  • Anderton
    ****

    Adaptácia legendy alebo poviedky je vtedy funkčná, ak je jej posolstvo zrozumiteľné aj z následného filmu. Rozprávky, alebo povesti sú prevažne nadprirodzené a táto ich nereálnosť je vždy myslená metaforicky, aby sme z nej pochopili ono podobenstvo, ktoré nám chce zdeliť. Z tohto hľadiska nie je čo Viju vyčítať. Proste funguje samostatne, bez divákovej znalosti predlohy. Prekvapí ale tým, že funguje aj ako horor, čo som vážne nečakal. Myslel som, že sa bude jednať o trochu temnejšieho Mrázika. Funguje tu ale výborne napätie, keď neviete, čo sa kedy kde pohne, myknete sa pri prebehnutí mačiek, alebo zhasnutí sviečok. A každá ďalšia noc bude horšia. V závere odviedli výbornú prácu maskéri, bohužiaľ až na ústredného Vija. Pred výčitkami svedomia sa neskryjeme ani za modlitby a náboženstvo, ovláda nás strach, ktorému sa podriaďujeme, ale aj tak je našim najstrašidelnejším satanom alkohol:).(12.12.2012)

  • - Když po druhém večeru ráno Chom (Leonid Kuravljov) odchází z kostela, je jeho kniha zavřená na stojanu. Při příchodu večer je ale otevřená. (Jericho666)

  • - Při druhém večeru v kostele Chom (Leonid Kuravljov) shodí ze stojanu svou knihu a vypadají z ní stránky. V dalším záběru kniha nedotčeně leží opět na stojanu. (Jericho666)

  • - Film se inspiruje bájnou postavou Vije z východoslovanské mytologie, který má být duchem nebo démonem, který je někdy také nazýván „posel smrti“. (topr harley)