Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)

(více)

Recenze (86)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(SSSR) VIY to má u nás těžké, protože naráží na řadu bariér, které jsou dány jinými kulturními návyky (příliš sovětsky specifické a temporytmicky pomalé), žánrovou nečistotou (jde o horor?, pohádku?, satiru s fantaskními prvky?) a nedostatečnou zakořeněností předobrazů filmu (jak mravoučného lidového vyprávění, tak Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod). Zato na Západě je debut Konstantina Yershova přijímán jako vůbec první sovětský horor, který je kvalitativně srovnatelný se světovými, žánrově spřízněnými díly - jak italskými gially (s esteticky vytříbenější a divákem si za pomocí užití důmyslných stylistických postupů si pohrávající MASKOU DÉMONA Maria Bavy, která taktéž vychází z Gogolovy povídky), tak produkcí studia Hammer (britské počiny jsou divácky uspokojivější, až podbízivější, berou se méně vážně a akcentují spíše to nesvětské pro divákovu potěchu). K co největšímu vychutnání proto navrhuji přistupovat ke snímku jako k realistickému, i když vzhledem k vykreslení církve dobově tendenčnímu, který je ozvláštňován žánrovou stylizací. Odpadá tak problém s tím, že se zápletka neodvíjí a postavy nejsou vykresleny dle žánrových - pohádkových či hororových - pravidel a očekávání, ačkoví se film neubrání předvídatelnosti a plochosti ve vykreslení, a to i přes přítomnost "polidšťujících" vlastností u ústředního "hrdiny" (chtíč, opilství, mamon...). Noční scény v kostele pak vyžadují přepnutí na jiný - žánrový - mód vnímání, kdy nevadí, že se věci řídí jinou logikou a triky i masky nepůsobí věrohodně. (Možná to bude dáno tím, že noční - kostelní - scény režíroval Alexandr Ptuško, který kromě pohádkově kýčovitých výjevů, jimiž se proslavil, zvládá i čirý a postupně gradovaný děs.) ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Jugoslávské zpracování Gogolovy povídky z počátku devadesátých let mi přišlo hororovější a děsivější, ale ani tahle stařičká sovětská verze není bez zajímavosti. Hlavně noční scény z kostela mají i dnes co nabídnout, zvlášť ta třetí, poslední. Krásná přehlídka bájných monster, upírů a vlkodlaků... Novou verzi chystanou na příští rok (2012) neodepisuju, leccos se v ní dá udělat atraktivněji. Každopádně diváci, kteří se zajímají o hororovou kinematografii, by si tento starý kousek neměli nechat ujít. Horror movie of the Year ()

Reklama

Véča 

všechny recenze uživatele

Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím? ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vij vznikl podle kvalitní hororové povídky z pera klasika ruské literatury N. V. Gogola, kde autor tradiční prvky gotického románu obohatil o východoslovanskou mytologii a ruské reálie 19. století. Navíc je okořenil o typickou gogolovsky jízlivou ironii. Film je obrazem své země a své doby a nemá smysl ho poměřovat řekněme angloamerickými vzory, které se mohly opřít o dlouhou žánrovou tradici a nepoměrně větší finanční zázemí. A už vůbec nemá smysl Vije poměřovat žánrovou tvorbou současnosti. Jde o první pokus o filmový horor na teritoriu SSSR, jejíž triková stránka dnes budí lehký úsměv, ale v žádném případě výsměch. Bohužel tam, kde má film gradovat, tj. při finálním střetnutí strážce hrobky s Vijem, je práce výtvarníka, který do té doby odvádí velmi slušnou práci, na konci s invencí a tím pádem je atmosféra ta tam. Vij dnes patří do kategorie filmů cenných z historického hlediska a zajímavých pro fanoušky žánru jakož i pro zanícené cinefily pro rozšíření svého obzoru. Celkový dojem: 60 %. Mimochodem, v současné době se chystá remake, jsem opravdu zvědavý, jestli nepůjde jen o napodobeninu amerických hororových béček. Jinak potenciál je velký a byl bych opravdu rád, kdyby konečně někdo využil rozsáhlou východoslovanskou mytologii k vytvoření originálního hororového filmu. Jak by asi vypadal film, který by použil motiv baby Jagy nebo Mokoše nebo Lešije, kolduna a jiných... ()

JohnnyD 

všechny recenze uživatele

Prvý a na dlhú dobu posledný ruský/sovietsky horor je čarovným mixom ruského folklóru a gotického hororu na štýl Hammeru. Nič nemá k sebe bližšie ako európsky folklór a gotické horory a nečudo, že výsledok je tak prirodzene úchvatný. Obzvlášť tretia noc je dychberúcou vizuálnou baštou, za ktorú by sa nehanbil ani Tim Burton. ()

Galerie (43)

Zajímavosti (9)

  • Když jí Chom (Leonid Kuravljov) polévku, tak v některých záběrech drží v ruce chleba a v jiných ne. (Duoscop)
  • Když po druhém večeru ráno Chom (Leonid Kuravljov) odchází z kostela, je jeho kniha zavřená na stojanu. Při příchodu večer je ale otevřená. (Jericho666)
  • Závěrečná scéna, kde se Pannochka (Natalya Varley) třese vztekem, se natáčela za pomocího specialního vibrujícího přístroje. (Dlee)

Reklama

Reklama