Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)

(více)

Recenze (89)

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

O existenci Gogolovy povídky Vij jsem donedávna neměl tucha. A upřímně, jen těžko bych se dopídil zjištění, že onen ruský klasik, autor, jenž je všeobecně znám především svou veselohrou Revizor, napsal krom toho i něco jiného, a co že to bylo, nevylosovat si v ruletě, celoroční divácké akcičce ambron(ově) (thanks), stejnojmenný sovětský film z roku 67. Před i po zhlédnutí mě překvapilo, že se nejedná o ojedinělý "přepis" tohoto Gogolova díla, v šestadevadesátém vyprodukovali Ukrajinci bezmála dvacetiminutový kraťas , v režii O. Stěpčenka nám ani ne pět let zpět ožil Gogol potřetí ; mám chuť i na tyto verze? Absolutně ne! Seznal jsem, že tahle ta středověká lidová povídačka není nic pro mě. Třetí hvězdičku dávám za hrůzyplnou třetí noc, za deset minut, pro které nemůžu litovat, že jsem s tímhle filmem strávil nějaký ten čas. 50% ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vij vznikl podle kvalitní hororové povídky z pera klasika ruské literatury N. V. Gogola, kde autor tradiční prvky gotického románu obohatil o východoslovanskou mytologii a ruské reálie 19. století. Navíc je okořenil o typickou gogolovsky jízlivou ironii. Film je obrazem své země a své doby a nemá smysl ho poměřovat řekněme angloamerickými vzory, které se mohly opřít o dlouhou žánrovou tradici a nepoměrně větší finanční zázemí. A už vůbec nemá smysl Vije poměřovat žánrovou tvorbou současnosti. Jde o první pokus o filmový horor na teritoriu SSSR, jejíž triková stránka dnes budí lehký úsměv, ale v žádném případě výsměch. Bohužel tam, kde má film gradovat, tj. při finálním střetnutí strážce hrobky s Vijem, je práce výtvarníka, který do té doby odvádí velmi slušnou práci, na konci s invencí a tím pádem je atmosféra ta tam. Vij dnes patří do kategorie filmů cenných z historického hlediska a zajímavých pro fanoušky žánru jakož i pro zanícené cinefily pro rozšíření svého obzoru. Celkový dojem: 60 %. Mimochodem, v současné době se chystá remake, jsem opravdu zvědavý, jestli nepůjde jen o napodobeninu amerických hororových béček. Jinak potenciál je velký a byl bych opravdu rád, kdyby konečně někdo využil rozsáhlou východoslovanskou mytologii k vytvoření originálního hororového filmu. Jak by asi vypadal film, který by použil motiv baby Jagy nebo Mokoše nebo Lešije, kolduna a jiných... ()

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Sovětský horor, slovní spojení čpící oxymóronem. Vij však minimálně v závěrečném reji bubáků a příšerek sssr.o. dokazuje, že sojuz něrušimyj dokázal vyprodukovat děsivou podívanou i na filmovém plátně. Jinak kapku poťouchlá pohádková balada nepřekvapí velkým množstvím zkonzumovaného špiritusu, rozjařenými ruskými občany ani nezbytným lidovým tralala. Neubráním se srovnání s jugoslávskou verzí Sveto mesto, která hrála na temnější strunu a kapku víc mi sedla, samosebou i díky nezpochybnitelně hutnějšímu erotickému dusnu. Sovětský Vij i přes krásnou představitelku umrlé statkářovy dcery nenabídne ani odhalenou nožku. Velmi slušná troječka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Podobenská odnož Valérie a týden divů z formálneho a gotické substancie poetických legiend kratučkého poviedkového charakteru, vyčarili z prostučkého deja kadenciu strachu, ktorým ľudské zákutie trpí. V mnohom pripomína tematickú os alkoholických vášní v súvzťažnosti so Sjöströmovým Körkarlen (1921), avšak prostriedky a spôsob rozprávania sú úplne iné. Tak krásne, ako sa dá kumulovať opisnosť hrozieb každučkého odtieňu, aby uplatnil jednak ducha doby, tak nechal vyniknúť eleganciu výpravy a príbehovú temnosť, to na východe nebývalo zbožným pravidlom. V článku http://www.9em.sk/sovietsky-film-vij/ som mu venoval viacej priestoru. ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Viy není ani pohádka, ani horror, byť z obojího v sobě má. Jde o démonickou pověst mající blízko k baladě. Vina a trest jsou základem příběhu. Sledujeme osudy studenta, který by měl vzhledem k profesi, na kterou pomýšlí, žít ctnostným a příkladným životem. Místo toho se kurví (dokonce na Zelený čtvrtek), šňupe tabák, kouří a holduje alkoholu. To ještě netuší, že bude vystaven přetěžké zkoušce - postavit se samotnému Ďáblu a jeho armádě! I když má na své straně Boha, jeho vítězství není vůbec jisté... Výtvarné zpracování (odpovídající době) je velmi dobré s obstojnými triky. Kamera nešetří nájezdy, střídáním celku s detailem ani rozličnými optickými efekty. Vrcholem pak jsou démonické orgie během třetí noci v kostele. Upíři, vlkodlaci, démoni, rozličné kreatury, oživlé kostry a Viy. K tomu skvělá hudba v napínavých a strašidelných scénách stupňuje napětí. Osobně se mi velmi líbila pasáž, kdy se hlavní hrdina pokouší utéci přes řeku a k tomu mu hrají zuřivé smyčce, za které by se ani Čelisti nemusely stydět... ()

Galerie (43)

Zajímavosti (9)

  • Film se inspiruje bájnou postavou Vije z východoslovanské mytologie, který má být duchem nebo démonem, který je někdy také nazýván „posel smrti“. (topr harley)
  • Při prvním večeru v kostele teče Pannochke (Natalya Varley) po tváři slza, která ale steče dál, než jak je ukázáno v dalším záběru. (Duoscop)
  • Závěrečná scéna, kde se Pannochka (Natalya Varley) třese vztekem, se natáčela za pomocího specialního vibrujícího přístroje. (Dlee)

Reklama

Reklama