poster

Vij

  • Sovětský svaz

    Viy

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Вий

    (Sovětský svaz)
  • anglický

    Viy or Spirit of Evil

Horor / Pohádka / Fantasy

Sovětský svaz, 1967, 78 min

Předloha:

Nikolaj Vasiljevič Gogol (kniha)

Kamera:

Fjodor Provorov
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jino
    ****

    Pěkná ukázka toho, jak lze poměrně snadno překonat hranice mezi pohádkou a hororem. V tomto se Vij několikrát doslova vyžívá. Kromě scény s ježibabou ze začátku, se mi nezdálo, že by chtěl jakkoliv děsit, spíš rozesmát účesy a oblbnout divadelními kulisami. Potom však přišli tři noci v kostele a já zůstal jako opařený - Vij nejedenkrát otočí o 180° stupňů (v kontextu dosavadního paběrkování v mezích nevinné opilecké pohádky) a servíruje přehlídku triků, nápadů a strašidelných masek na pozadí souboje šibalského učně pravoslavné církve s mrtvolou. Takto si přestavuji horor pro děti. 75%(25.1.2010)

  • pornogrind
    ****

    Když spojíte pojem Rusko a pohádka - každýho napadne Mrazík. Mrazík je asi jedinou ruskou pohádkou, která u nás zlidověla. Což je velká škoda, protože je tu ještě VIY. Baba Jaga z Mrazíka má tady značnou konkurenci. Čarodějnice kterou tu ztvárnil N. Kurulov není o nic horší. Samozdřejmě že tady nemůžeme mluvit o klasické pohádce. V pohádkách je většinou láska, kladné i záporné postavy a šťastný konec. Kladné postavy by jste tady hledali marně a láska je tu znázorněna maximálně mezi otcem a mrtvou dcerou, popřípadě Chomova láska k chlastu. Přiznám se, že Gogolovu knižní předlohu neznám, takže jsem vůbec netušil co mě čeká. Prakticky taky nemůžu ani knižní předlohu srovnávat s tou filmovou. Jen můžu říct, že to co jsem viděl se mi líbilo. " Pohádka " s hororovými prvky. VIY má krátkou stopáž, takže pomalejší rozjezd nestačí přejít v nudu. S " příchodem " kostela, ale začíná narůstat napětí a atmosféra začíná pěkně houstnoust. Chom prostě během tří nocí dostane v kostele pěkně pokouřit. Třetí noc jsem sledoval s otevřenou držkou, protože to co přišlo jsem fakt nečekal. Mínusem tohohle kousku je snad jenom samotné ztvárnění VIY(E), které v dnešní době vyvolá spíš mírné pousmání namísto strachu. Jelikož mě i tak Gogolova povídka opravdu zaujala chystám se v nejbližší době zkouknout všechny filmy inspirované Gogolovou předlohou.(10.2.2018)

  • Bluntman
    ****

    (SSSR) VIY to má u nás těžké, protože naráží na řadu bariér, které jsou dány jinými kulturními návyky (příliš sovětsky specifické a temporytmicky pomalé), žánrovou nečistotou (jde o horor?, pohádku?, satiru s fantaskními prvky?) a nedostatečnou zakořeněností předobrazů filmu (jak mravoučného lidového vyprávění, tak Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod). Zato na Západě je debut Konstantina Yershova přijímán jako vůbec první sovětský horor, který je kvalitativně srovnatelný se světovými, žánrově spřízněnými díly - jak italskými gially (s esteticky vytříbenější a divákem si za pomocí užití důmyslných stylistických postupů si pohrávající MASKOU DÉMONA Maria Bavy, která taktéž vychází z Gogolovy povídky), tak produkcí studia Hammer (britské počiny jsou divácky uspokojivější, až podbízivější, berou se méně vážně a akcentují spíše to nesvětské pro divákovu potěchu). K co největšímu vychutnání proto navrhuji přistupovat ke snímku jako k realistickému, i když vzhledem k vykreslení církve dobově tendenčnímu, který je ozvláštňován žánrovou stylizací. Odpadá tak problém s tím, že se zápletka neodvíjí a postavy nejsou vykresleny dle žánrových - pohádkových či hororových - pravidel a očekávání, ačkoví se film neubrání předvídatelnosti a plochosti ve vykreslení, a to i přes přítomnost "polidšťujících" vlastností u ústředního "hrdiny" (chtíč, opilství, mamon...). Noční scény v kostele pak vyžadují přepnutí na jiný - žánrový - mód vnímání, kdy nevadí, že se věci řídí jinou logikou a triky i masky nepůsobí věrohodně. (Možná to bude dáno tím, že noční - kostelní - scény režíroval Alexandr Ptuško, který kromě pohádkově kýčovitých výjevů, jimiž se proslavil, zvládá i čirý a postupně gradovaný děs.)(22.1.2011)

  • J*A*S*M
    ****

    Jugoslávské zpracování Gogolovy povídky z počátku devadesátých let mi přišlo hororovější a děsivější, ale ani tahle stařičká sovětská verze není bez zajímavosti. Hlavně noční scény z kostela mají i dnes co nabídnout, zvlášť ta třetí, poslední. Krásná přehlídka bájných monster, upírů a vlkodlaků... Novou verzi chystanou na příští rok (2012) neodepisuju, leccos se v ní dá udělat atraktivněji. Každopádně diváci, kteří se zajímají o hororovou kinematografii, by si tento starý kousek neměli nechat ujít. Horror movie of the Year(29.8.2011)

  • pm
    ***

    Nemám v lásce horory a pokud mě film nezajímá ve spojitosti s nějakým jménem nebo tvůrcem, ani je nevyhledávám, ale Vije znám, navíc ho považuji spíš za strašidelnou pohádku, což zde triky, kostýmy a herectví ještě umocňují. Za mnohem zajímavější adaptaci této Gogolovy povídky pak považuji velmi dobře obsazenou srbskou verzi "Sveto mesto" režiséra Džorže Kadijeviće. 70%(27.7.2008)

  • - Při druhém večeru v kostele Chom (Leonid Kuravljov) shodí ze stojanu svou knihu a vypadají z ní stránky. V dalším záběru kniha nedotčeně leží opět na stojanu. (Jericho666)

  • - Závěrečná scéna, kde se Pannochka (Natalya Varley) třese vztekem, se natáčela za pomocího specialního vibrujícího přístroje. (Dlee)

  • - Film se inspiruje bájnou postavou Vije z východoslovanské mytologie, který má být duchem nebo démonem, který je někdy také nazýván „posel smrti“. (topr harley)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace