Le Ballon rouge
Červený balónik
The Red Balloon
The Red Balloon
The Red Balloon
Obsahy(1)
Francouzský středometrážní barevný film. který filmová kritika nazvala „čistě filmovou, pohybovou, rytmickou a barevnou básní". Je to lyrický příběh o přátelství mezi malým pařížským chlapcem Pascalem a jeho červeným nafukovacím balónkem. Od chvíle, kdy se ti dva sejdou, sleduje divák jejich osudy s nesmírným zaujetím. Usmívá se jako ti chodci, pod jejichž deštníky schovává malý Pascal svůj balónek před deštěm, má radost, když balónek pronásleduje a zesměšní přísného ředitele školy, chápe sympatie červeného balónku k modrému, napjatě prožívá s Pascalem pronásledování tlupou uličníků a společně s ním se mu chce zaplakat ve chvíli, kdy hladký povrch červeného balónku je proražen ostrým kamenem, a kdy balónek před jeho očima stárne, vrás-kovatí, splaskává a konečně pomalu a tiše umírá. To je nesporně jedna z nejsilnějších a při tom nejlyričtějších scén filmu, vytvořeného velkým umělcem režisérem Albertem Lamorissem, jehož srdce je vrchovatě naplněno láskou k dětem a smyslem pro filmovou poesii. (Filmový přehled)
(více)Recenze (79)
Jeden z nejkrásnějších středometrážních filmů, které kdy byly natočeny. Toto dílko zobrazující kontrast jak v barvách, tak především v lidských povahách je mistrovským zobrazením nevinné dětské duše, které se střetává s velkoměstem tváří v tvář a především krásnou ukázkou lásky člověka k dětem. Dnes po letech od vzniku tohoto klenotu máme jedinečnou možnost vidět zakonzervovaný svět a vzhled tehdejší Paříže. Města tehdy ještě neokupovaného turisty. Přestože film chvílemi skutrečně působí jako němý svým významem a dopadem na diváká promlouvá každým filmovým záběrem. Červený balónek se stal pro Tarkovského nedostižným ideálem a jen díky tomu se režisér rozhodl natočit Ivanovo dětství jako poctu svému vzoru. Albert Lamorisse byl za svůj počit oceněn oscarem za původní scénář, roli malého Pascala ve skutečnosti zahrál jeho vlastní syn. ()
Krása, poezie a moc pěknej portrét Paříže 50. let. ()
Už dlouho se nestalo, že by se mi nějaký poetický film tak moc trefil do noty. Červený balónek je milý, dojemný, jdoucí až na dřeň. Skoro archetypální použití barev, sympatický klučina, působivost. ()
Hlavní postava, červený francouzský Pátek na provázku doprovází svého opatrovatele skrz naskrz oprýskanou šedivou Paříží. Pozoruhodná barevnost a využití starožitného rázu města. Film je sám o sobě hravý, postavy nepotřebují mnoha slov, přičemž snímek je působivý právě svou na první pohled dětskou jednoduchostí, která jakožto metafora zahrnuje mnohé další významy. Adaptabilní jak pro oči malých, tak pro zraky velkých diváků. Řekla bych, že zasloužená ocenění. ()
Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo. ()
Pre mňa jedna z najkrajších ukážiek slávneho "v jednoduchosti je krása"(z hľadiska námetu). ()
Červený balónek je rozkošným příkladem, že k vytvoření působivého filmového díla je zapotřebí především důvtip, fantazie a hravost. Není nutné mít ve filmu exploze, nebo těžká duševní rozpoložení. Nádherná dobrodružství lze prožívat i s nafukovacím balónkem. Červený balónek rozsvítí všední den, trpělivě čeká na svou chvíli, kdy do tváře malého chlapce vtiskne radost a prostý a uvolňující pocit štěstí. Červený balónek je rozpustilým uličníkem, laskavým kamarádem, hravým společníkem i přátelským kumpánem. Dráždí morouse a chlapeckou rivalitu. Potěšením jsou obrazy, které hladí poletující balónky i nadšené líce diváků. V kameře je celá ta lehkost, přívětivost a vroucnost tohoto díla. Kamera si hraje, převrací a pošťuchuje. Vítězem jsou balónky. A laskavost! Červený balónek je hravá láska k životu! Červený balónek je filmová báseň, která umí majestátně opěvovat všechny malé krásy života. ()
Něžný, poetický příběh - návrat do dětství, kdy i balónky měly duši … Jenom závěr ho maličko sráží. ----- MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Trochu mi chybělo nějaké dojemnější rozloučení chlapce s balónkem - nakonec to vypadalo, že jejich přátelství nebylo nijak zvlášť hluboké, protože přítel se nedá jen tak snadno nahradit. havLord má v mnoha ohledech pravdu: Děti jsou prodejné, ale jenom do určité míry - a nedá mi to, abych nedodala, že dospělí rovněž, mnohdy v daleko větším rozsahu ... :-))) … Každé dítě reaguje jinak, se svými malými i velkými ztrátami se vyrovnává po svém - ale ve své fantazii často právě oblíbené předměty nevidí jako pouhé neživé věci a mívá k nim velice osobní vztah. Pokud tedy není věcmi zahlceno - a to nebyl Pascalův případ. ()
Hezka prochazka po Parizi, ktera ale diky kontrastu k balonku byla filtry a oblecenim kolemjdoucich prizpusobena do sedi. V desate minute jsem uz ale chtel balonek pichnout, misty dost nudne, az otravne. Konec me taky nijak neoslovil. ()
Ten kdo někdy držel v ruce deštník po dobu desítek minut, má určitě jiné asociace k jisté pasáži tohoto snímku, než autor filmového přehledu z roku 1957. V Paříži jsem nikdy nebyl, ale vlastně jsem ji vnímal podobně jako Prahu. No, jinak těžká nostalgie. ()
Poetika s dětskou duší nad Paříží 50.let ()
Nesmierne zaujímavý počin, pri ktorom som sa smial, mal som slzu na krajíčku, cítil sa v napätí a všetky tieto pocity sa striedali až po záverečnú scénu, pri ktorej som mal chuť začať tlieskať. Moje hodnotenie je tým pádom diskutabilné, keďže zastávam postoj "hlavne, že to baví...". Ale po uplynutí prvotného náporu emócii sa pýtam "O čom to do prdele bolo?!" ()
Dotyk stárnoucí dětské duše. (Tím chce básník říci, že je to pro něj dost smutnej film, a to ne kvůli smutnému konci balonku, ale pro to, jak je s léty těžší a těžší se na něj napojit kvůli měnícímu se světu venku i uvnitř.) ()
Mně to zas tak šíleně půvabné nepřišlo. Malý kluk v šedé teplákové soupravě zmateně pobíhá po městě a otravuje slušné kolemjdoucí s tím, že mu naprší na balón, tak ať mu ho schovají pod deštník. Pak to začne být ještě nezáživnější. Naděje na napětí či zápletku přijde, když si na chlapce počká banda starších výrostků, ovšem ti to velmi rychle vzdají, a vůbec je nezajímá, že ta malá holka, co jí hoch potkal, má taky balón, a to dokonce modrý. Mohla by být snadnější kořistí. Na ddruhou stranu nelze filmu upřít jistou míru poetičnosti a snahu o sdělení. Na tři hvězdičky to u mne nakonec vytáhl vystupňovaný konec. ()
Krásné, červené, kamarádské, zlé, závistivé, smutné, veselé, šťastné... Moc hezké to bylo. Kamarád Červený balónek a jeho kamarád chlapeček v šedém úborečku. Roztomilé přátelství. Pak nastupuje na scénu závist ostatních dětí, kteří nevím proč, chtějí tento vztah zničit a hlavně zničit samotný balónek. To bylo smutné, moc smutné. A pak - všechny balónky přilétnout k našemu klučíkovi a vyletí s ním nad zem. Jen - nezapomenul náš hrdina na svůj Červený balónek? Asi krátkometrážní klasika. Asi určitě. ()
Červený balónek v šedivých ulicích je jako připomínka nespoutané čisté a hravé dětské fantazie v reálném nudném a někdy i krutém světě. Měla jsem obavy, jak si poradí se závěrem, ale pointa je nádherná. ()
Učebnicový příiklad skvělé gradace příběhu. Odteď už se budu na každý balónek dívat jinak. Pro jistotu. ()
Ako dospelý divák tento príbeh dokážem vnímať ako nesmierne pútavý, krátky príbeh slobody jedného človeka, ktorá nám je stále v pätách. Či sa jej chopíme alebo nie, vždy lieta niekde nad našou hlavou a sme si jej vedomí. Otázkou je , do akej miery ako človek dokážem jej prítomnosť plne využívať. ()
C'est la poesie. ()
Balón predstavuje citovú stránku, slobodu a dočasnosť. Tieto asociácie sú rovnaké pre vnímanie detí aj dospelých, no zatiaľ čo mladšia skupina ich cíti, staršia má skôr tendenciu ich len racionálne pomenovať. Albert Lamorisse mu však dáva aj nový rozmer – vlastnú vôľu. Balón je hravou bytosťou, blízkou chlapcovi, s ktorým sa dieťa stotožňuje. Nepatrí do škôl, kostolov, električiek, v daždi oň nejavia záujem uponáhľané dámičky, ani rehoľné sestry a zostáva nepochopený akýmkoľvek autoritárskym prostredím – jednoducho, tá slobodná, úprimná čistota je v jedincovi udupaná spoločnosťou a systémom skôr, než dospeje (nemožno si nezanôtiť floydovské „we don’t need no education...“). Takmer úplná absencia hovoreného slova môže byť pre diváka vyčerpávajúca, no deti 50. rokov boli vychovávané na menšej filmovej hektike. Tridsaťštyri minút by však predsa len mohlo prejsť podstatným krátením. Dôležitú úlohu zohrala hudobná dramaturgia, ktorá balónu vdýchla kus života. ()
Související novinky
Zlín Film Festival s vůní Francie
Filmové cestování po Evropě pokračuje letos výletem do provoněné Francie a Zlín Film Festival odtud přiveze návštěvníkům více než 40 archivních i nejnovějších filmových počinů. Sekce Dny francouzské… (více)