Divá Bára

Na svou dobu neobyčejně čistý film, respektující předlohu bez jakéhokoli poklonkování režimu. Drobná výtka spadá především na většinu hereckých představitelů, jejichž postavy jsou značně jednorázové. To se ovšem netýká Vlasty Fialové, která se mohla stát skutečnou star. Hvězdy bez vyhrnutých rukávů a montérek se bohužel v padesátých letech nerodily. (12.07.2003)

Precizně zpracovaný scénář a dobrá režie, jen na svou dobu už přece jen trošku přehrávané herectví; příležitost dostala opět řada předválečných hvězd - Jaroslav Vojta, Gustav Hilmar, Jan W. Speerger, Marie Blažková, vedle toho hvězdy nastupující (Kemr, Vrchota) i budoucí (L. Lipský). Herecký projev Vlasty Fialové mi ve filmu příliš neseděl. Také skript trošku pokulhával, zvlášť v noční scéně v hájence, když šla Bára se svíčkou přes chodbu, ale když jí před pokojem svíčka zhasla, tak docela dobře rozeznávala předměty. To však byly jen drobné chyby na kráse, film jasně demonstroval převahu rozumu nad pověrami. Rozmýšlel jsem se i o pěti hvězdičkách, dávám lepší čtyři. (08.07.2015)

Tento film představuje významnou předělovou kapitolu v dějinách naší národní kinematografie. V poměrně velkém počtu tu nastupují příslušníci mladé herecké generace (Fialové bylo 20-21 let). Evidentně to bylo dáno i generační příslušností režiséra filmu a je zjevné, že tento pohyb souvisí s politickými změnami kolem osmačtyřicátého roku. Tím je dán do značné míry i výběr námetu filmu podle nejemancipovanější povídky Boženy Němcové. Její Bára má mnoho společného např. s hrdinkami próz sester Brontëových nebo George Sand. Romantismus tu evidentně převažuje nad realismem. Kvalita filmu i výkonů rolí hlavních představitelů tyto časové meze přesahuje a posouvá ho do úrovně klasického díla. Tato kvalita ovšem nepřesahuje hranice našeho národního rozměru. Ve Vlastě Fialové v tomto roce česká kinematografie získala a současně tak trochu začala ztrácet jednu ze svých špičkových hereček-hvězd. (26.08.2007)

Vlasta Fialová působí proti ostatním jako zjevení; nádherná, nespoutaná holka, která se odmítá přizpůsobit. Jana Dítětová se snaží, ale Vlastu Fialovou nepřekoná. Detailní záběry na vesničany jako by vypadly z pozdějších Passoliniho filmů. Poněkud směšně působí naondulovaní herci (Kemr, Vrchota). Škoda, že celý film nebyl natočen v reálu. Ale to jsou jen drobné vady na kráse. Napadlo mi, o čem by asi psala Němcová dnes... (13.09.2009)

Pozoruhodný melodramaticko-lyrický snímek, vyznačující se na svou dobu poměrně neobvyklým pohráváním si s obrazem. Kamera skutečně u některých scén vizuálně vyjadřuje to, co se většinou ve filmech vyjadřuje slovně, a je třeba podotknout, že právě tato vizuální stránka filmu a rovněž herecký výkon Vlasty Fialové řadí tenhle snímek mezi to nejpovedenější z pamětnických filmů. Ovšem abych nezapomněl, rovněž hudební složka a vlastně i nazvučení některých scén (byť už se na něm trochu podepsal zub času) pomáhají doladit celkovou atmosféru. (12.07.2003)