Divá Bára

Neuvěřitelné, že tento komunistický režisér ultraškváru na začátku své kariéry natočil tak příjemný film ("Nezlobte se na mě, neumím tancovat") , kde změna režimu je reprezentována pouze Bářiným protestem "Vždyť vám dřu za dva a zadarmo". Vlasta Fialová tu hraje očima a pusou, nemusí ani mluvit, pokud ale má repliku, má hlavu a patu a snadno si představíte vyvrženou chudou holku mezi burany a její utrpení. Když jsem jezdíval jako student s paní Fialovou vlakem, nebyla to pro mě jen hovorná stará dáma se směšným psíkem ale ta úžasná kočka, co se koupe u Tří křížů nahá a tam se přece všichni vidláci bojí... Bylo příjemné poslouchat její hlas v poloprázdném kupé. (08.04.2010)

Bezesporu nejlepší film Vladimíra Čecha, až se v porovnání s jeho další tvorbou divím, že něco tak silného natočil. Taktéž první role Vlasty Fialové a zase ta nejzásadnější, ta která pravděpodobně značně ovlivnila i její další kariéru. Vlasta hraje Báru výborně, většinu filmu strhává pro sebe a to přesto, že i ostatní herci nejsou vůbec špatní, například taková Jana Dítětová, nebo charismatický Robert Vrchota. Další podstatnou částí filmu je kamera Václava Hanuše. Ta řekne to, co herci neřeknou... nádherné poetické záběry a samozřejmě i ty "náročnější", když se projevuje nepochopení ostatních obyvatel vesnice. Právě kamera má zásadní podíl na atmosféře filmu, ale opomenout nemohu ani hudbu. Celkově je filmová Divá Bára kvalitou minimálně srovnatelná s předlohou, možná jí občas dokonce předčí. Zajímavý je film i z historického hlediska a to díky místu natáčení... 75% (16.04.2016)

Bára je krásne dievča, no nielen zovňajškom, ale aj svojimi vlastnosťami - úprimnosť, odvaha, nefalšovaná láska. V dedine, v ktorej žije, však "rozkvitá" poverčivosť a závisť. Mnohí ju tak považujú za akúsi čarodejníčku. Sú však aj takí, ktorí sú jej oporou. FILM SA KRÁSNE VYSMIEVA Z POVERČIVOSTI, Z KTOROU MAJÚ, PARADOXNE, PROBLÉM EŠTE AJ MNOHÍ ĽUDIA 21. STOROČIA, NAPRIEK VŠETKÉMU VEDECKO-TECHNICKÉMU POKROKU. KTO JE ÚPRIMNE ODDANÝ BOHU (DOBRU), NEMUSÍ SA NIČOHO BÁŤ, ANI DIABLA, HOCI EXISTUJE. Žiaľ, v úvode je prinajlepšom diskutabilné zobrazenie divokého - rozpustilého správania hlavnej hrdinky. (01.07.2007)

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Jednoduše si to přiznejme. Božena Němcová nebyla žádná veliká spisovatelka a velice se nám uleví. To, že je dodnes velmi protěžovaná ve školních osnovách nemění nic na tom, že minimálně v mezinárodním srovnání rozhodně neobstojí a skončí jako průměrná autorka. Jenže jsme v Čechách a její gloriola je stále na vrcholu, takže všechny filmy, které z jejích děl vychází se vlastně tak trochu automaticky musí hodnotit velmi pozitivně. Divá Bára je ale důkazem, že zdaleka není zlato všechno, co se třpití. (11.07.2012)