Dům života

Csfd se nemá vždy věřit... Tento film jsem shlédl podle 76% hodnocení... A vzešlo z toho absolutní zknechucení: extrémně zdlouhavými 125 minutami, ve kterých jen teče depresivní děj, který ani v jednom okamžiku nemá charakter KOMEDIE!!! Nechápu proč je v profilu tohoto filmu lomítko s komedií... Správně by tam mělo být jen drama. Celé toto dílo se snaží ubohým způsobem hrát na city a přitom obsahuje několik podstatných chyb v chování postav: např.: proměna Monreova zkaženého syna na slušňáka během pár minut je opravdu trapná... režisér to raději zakamufloval sálodlouhýmy kecy... (09.06.2008)

Přehnaně dojemné drama o tom, jak se dá snadno a rychle: zbourat dům, postavit dům, zničit vztah, obnovit vztah, najít spousta dobrovolných pomocníků, změnit sexuální orientace, vyřešit drogový problém, skočit do cizí postele atd. atd. Přes všechno tohle posmívání jsem ale díky šikovnosti režiséra i herců bez problémů vydržel se zájmem sledovat vše až do očekávaného konce. 65%. (22.09.2011)

Krásný film o smrti. Ano.. o smrti a touze tu po sobě něco zanechat. Perfektní Kevin Kline v roli architekta, který zjistí, že umírá. Film mně naprosto zasáhl. Je natočen pravda trochu utahaně, ale o to víc je do něj vloženo hlubokých myšlenek. Uvědomění si, že za celý život nic nedokázal a tak se snaží vše napravit za poslední tři měsíce, které mu zbývají. Ano, je to krásné, smutné.. tak trochu klišé, ale romanticky předhozené divákovi. Nevím, čím bych tenhle film vylepšil, ale i tak byl velmi pěkný. 85% (03.12.2009)

tak tomuhle říkám film nabitý plný emocí, nadějí, smutku, kdy umírající člověk si chce splnit svůj poslední sen postavit si dům u moře, ale není to jen o tomto, hlavní úlohu v tomto filmu hraje i dospívající syn, který je naštvaný na celý svět, neví kam patří, komu by měl věřit, vlastního otce nenávidí, tohle je prostě psychologický film se vším všudy, ale pozor, komedie to rozhodně není, je to velké drama (18.06.2010)

Sentiment, patos a slzami ulepené smíření filmu o poslední příležitosti, jak něco napravit, hodně ubližují. Nebýt tohoto americky přímočarého vyzdvihnutí už jako by ztracených rodinných hodnot, byl by snímek o třídu lepší. Pár odvážných náznaků tam bylo - šestnácka svádějící svého bývalého skorootčíma, milosrdné ošahávání zdravotní sestrou nebo sprchování se skoro nevlastním bratrem. Jenomže zůstalo pouze pár momentů a drsný začátek. Konec vše zastřeší mámivou nadějí na to, že od teď už budou všichni jiní, lepší. /6. 10. 14./ (06.10.2014)