Černý vlk

Svojí genialitou toto dobrodružné dílo neohromí. Když vypustím ideologistické kecy, tak je to celkem solidní drama o pohraniční stráži, která nás chránila proti kapitalistům. Příběh vypovídající o psovodech a jejich láskách. František Peterka ztvárnil typického horala, který se s ničím a s nikým nemazlí (za něj o hvězdu navíc). 70% (20.01.2013)

"Možná, že je lepší umřít, než nadobro ztratit odvahu" na prahu normalizace. Bílý tesák se lvicí Elsou ve filmu, který tehdy promítali dětem školního věku, pejskařský režisér s příběhem, snažícím se polidštit socialistické strážce hranic. Šance pro Peterku a Hajdučíka, jistota v Lukavském a Haničincovi. (19.01.2013)

Nejzajímavějšími postavami celého příběhu jsou jistě František Peterka a Josef Hajdučík. Jeden je drsný neotesanec a druhý tak trochu ňouma k pohledání. Mimo nich je tu krásná šumavská příroda a psi. Teď mě napadlo, na hranicích mohly být používány i feny? Já jsem si myslela, že ta měli jen psy, protože jsou ostřejší a hlavně nehárají. Příběh samotný za mnoho nestojí. (06.01.2014)

Další stoprocentní koncentrát filmové debility a neumětelství. Směšné, místy až tragické. Mimořádně špatný film o pohraničnících, kteří mají pochopení a lásku pro své psy, ale jsou uvědoměle tvrdí vůči zločinným narušitelům hranic a jejich kapitalistickým pomahačům. Na co však Černý ve filmu „zapomněl“, je skutečnost, že stejní lidé při střežení hranic v 50. letech zastřelili stovky nevinných lidí. Svým zpracováním a vizuální podobou je snímek ještě daleko pod hranicí primitivních televizních inscenací. Stanislav Černý působil jako dlouholetý pomocný režisér, je tedy otázkou, zda výsledná podoba filmu vychází z jeho dosavadní nezkušenosti s prací hlavního režiséra anebo naopak je třeba se podivovat, proč kterýkoliv debutant zvládne natočit svůj první film řemeslně nesrovnatelně lépe, kdežto Černý toho ve svých tehdejších 48 letech věku schopen nebyl, i přes svou dosavadní práci u filmu. Zajímavá je snad pouze záporná role Františka Peterky, který se ve své době svým vzezřením a chlapáctvím mohl v očích režisérů nabízet pro obsazování kladných svazáckých postav, nicméně pro tyto role využíván nebyl a naopak pouze v tomto tuhém normalizačním filmu dostal onu zápornou úlohu. Černý natočil ještě v roce 1973 film „Počkám, až zabiješ“, kterému opět dominovala vojenská tématika a psí postavy (sám Černý se považoval za specialistu na armádní záležitosti). Šlo o jeden z posledních filmů natočených na černobílý materiál. Posléze Stanislav Černý právem zmizel v propadlišti filmových dějin. (30.12.2009)

Prosím vás, nedojímejte se nad jednou zastřelenou ženskou... Peterka překračuje hory tentokrát nikoliv na severu, nýbrž na jihu, v životní velikosti a bez čarodějných propriet. Pro propagandistické filmy mám jistou slabost a jako dítě osmdesátých let též stovky hodin divácké zkušenosti. Mohu tedy s poučeným nadhledem tvrdit, že největším hříchem žánru není tendenčnost, nýbrž hloupost a nuda. Černý vlk oplývá obojím. Místo rafinovaného ovlivňování světonázoru, charismatických postav a zábavy v podobě kontrarevolučních rejdů dostane divák blekotání, polo-debilního Josefa Hajdučíka v roli viditelně slaboduchého psovoda, k němuž zvířata tíhnou pravděpodobně proto, že v něm cítí víc než jen bližního. A polovina filmu vypadá se všemi těmi čokly jako černobílá verze 'přestávky' ve vysílání ČT. Jedinými světlými body filmu jsou panoramata, dokumentující drsnou idylu hor před devastací turismem, a některé společné scény Radovana Lukavského s Františkem Peterkou - první že byl počertu dobrý herec a druhý k popukání v sebevážnější roli. (28.08.2022)