Goro, bílý pes

Do dnes kultovní seriál, který byl v 80. letech na televizních obrazovkách hojně vyhledáván. Dobrodružně romantický příběh o dívence Reiko hledající svého pejska sledoval každý doslova se zatajeným dechem. I vycvičený Goro prožil při putování do svého domova lecjaké příhody a nástrahy, zvláště, když měl v obojku něco, po čem toužila spousta lidí. Příběhů o pejscích je dnes už samozřejmě mnoho, ale tento má v sobě přeci jen jistý punc nostalgie a takových zvláštních vzpomínek. Docela mě mrzí, že v Česku neexistuje Tv kanál zaměřený na filmovou klasiku, aby se mohla takováto díla připomínat. (05.04.2014)

Tohle bude asi opravdu citové vydírání. No tak si to představte: Goro (pes) jde za svou paničkou (ženská) přes všechny japonské ostrovy, furt to natahujou, aby byl divák dojat a i když je blízko ní, ani s tou svou píšťalkou, kterou můžou slyšet jen psi, ji on neslyší. Přitom: za své dlouhé cesty (137 min) ho mohli a) přejet autem, b) sežrat, 3) mohl ho pokousat nějaký jiný hodný pes (např pitbul) apod. apod. Je to prostě protahované ad absurdum, uslzená píseň a ubrečená Japonka...a teď mi vysvětlete, proč jsem k tomu sedal každý den, abych slzel, zrovna, no zrovinka JÁ?! :-D (10.10.2003)

Goro, bílý pes aneb jak potýrat malého diváka:-). Kolikrát já si říkal, tak kdy ho už konečně Reiko najde respektive kdy ten Goro přiběhne...Horší než čekání na Lassie:-) Ovšem ta píšťalka, to bylo něco... A taky jsme měli díky tomuto seriálu jedno úsloví: Zmatený, jak Goro před Tokyem:-) Každopádně vidět bych to znovu nechtěl... (21.02.2012)

Jeden z kultovních dětských seriálů našeho mládí. Tehdy sedělo u obrazovky každé dítě a hltalo každý díl a každou minutu, byť se v celém seriálu toho moc neděje a vše je uměle natahované. Gora si zamiloval každý a jen zazněla originální znělka, tak spousta z nich mělo slzu na krajíčku. Tento seriál zůstane asi už navždy kultovní záležitostí jen jedné generace Čechoslováků, přitom za hranicemi ho moc lidí nezná. Z nostalgie, za Gora a za úvodní znělku musím dát čtyři hvězdičky. :) (07.01.2014)

Dosť dlho som odkladal aj sa obával po dlhých rokoch znova pozrieť tento u mňa kultový seriál z detstva. Obával hlavne toho, či toto pripomenutie nezničí moju nostalgiu spred tridsiatich rokov. Teraz po zhliadnutí môžem ale povedať, že nebanujem... nebanujem, že som strávil s týmto seriálom tri večery, že som znova po rokoch zažíval tú neúnavnú vytrvalosť a túžbu, s akou sa Reiko s Gorom hľadali. Samozrejme, už som to tak veľmi nepreciťoval, ale aj tak sa našli scény, ktoré človeka ozaj dojmú... napr. keď Gora potom, čo ho bezvládne našla ležať na ceste, vyliečila dievčina, ktorá sama bola nevyliečiteľne chorá... (20.01.2015)