Fáze IV

V první řadě bych chtěl říci, že jde skutečně o velice netradiční scifi film, který ve mně zanechal hodně rozporuplné pocity a zároveň mě svým obsahem v určitých momentech i příjemně překvapil. Vzhledem k jeho stáří a velice zvláštnímu pojetí je mi jasné, že převážně mladší publikum ho vesměs odstřelí. Ono je totiž hodně důležité se nad celou zápletkou trochu více zamyslet a neočekávat jen další skvostnou scifi-hororovou podívanou, plnou akce, napětí a mrtvol. Výsledkem všech čtyř fází scénáře je totiž o dost hlubší myšlenka, než jen diváka vyděsit. To se tomuto filmu stejně za celou dobu ani moc nepodaří. Zřejmě nejzajímavějším na celém filmu jsou záběry na mravence a vědecké „dedukce“. Pro mnohé to však bude jen kupa zbytečných žvástů, které brzdili tempo příběhu. Ono se tu vážně převážně mluví, ale i přesto se místy podařilo tvůrcům navodit docela zajímavou atmosféru. Scéna s útokem na farmu, vypuštěním žlutého jedu, osud farmářovic rodinky i samotný závěr – to vše se docela vydařilo. Bohužel hodně vlažné tempo leckoho začne možná uspávat. Navíc již na tehdejší dobu nejsou některé triky zrovna na vysoké úrovni a nejeden divák se jim spíše zasměje. Scénáristova myšlenka však nebyla diváky ani tak vystrašit, jako se spíše zamyslet nad životem mravenců jako takových a nebylo k tomu zapotřebí žádných gigantických plyšových monster. Phase IV tak sice nikdy nebude patřit mezi nejoblíbenější filmy svého odvětví, ale rozhodně si nezaslouží býti opomíjena. Jak už jsem však poznamenal – tohle rozhodně není film pro každého a je mi jasné, že budou vždy převládat spíše negativní ohlasy. Pokud však máte rádi netradiční podívanou a nespokojíte se jen s již stokrát ohranou zápletkou, mohli byste tomu věnovat trochu více svého času. 50% (27.11.2017)

V titulnej Fáze IV, z roku 1974, sa to vskutku len tak akosi hrôzostrašne, a k tomu i úplne mimoriadne hemžilo čo najdetailnejšími zábermi - akýchsi zvláštnym spôsobom ["mimozemsky"] vyspelých, či povedzme ešte i obzvláštne jedovatých, a brutálne premnožených, arizonských mravcov, ktoré sa teda v tomto prípade rozhodne čo najviac odpútali od svojich mravenísk, aby skrátka čo najviac zdeptali nielen azda práve iba týchto dvoch univerzitných vedeckých pracovníkov v zložení staršieho Dr. Hubbsa & mladšieho Leska, ktorí zrovna prišli do tejto naprosto nehostinnej, arizonskej oblasti, študovať ich pomerne dosť atypické správanie sa, čiže tým pádom plánovali sa s nimi najskoršie len nejako zvláštne a účinne vysporiadať, resp. v podstate by sa dalo rovnako tiež podotknúť, že tieto mravce začali postupne študovať ich samotných, uzavretých v akejsi počítačovo vybavenej kupole - uprostred samotnej mravčej expanzie → so science-fiction a desivých, hororových prvkov, vďaka ktorým som sa napokon cítil celkom prazvláštne, akoby som pociťoval akési vnútorné mravčenie na dolných končatinách, ktoré sa začalo postupne šíriť naprieč celým telom, čo ma ešte oveľa viac znepokojovalo, ako tomu bolo vlastne na úplnom začiatku. • Jediný režisérsky zárez od amerického grafického dizajnéra - Saula Bassa, ktorý pravdepodobne počas svojej jedinej hranej vízie - popridával b-a-s-y aj na takých miestach, kde to nebolo vôbec ani nijako extra zvlášť zase potrebné, čím sa de-facto predsa začal trocha viacej znižovať i výsledný kredit daného titulu, ktorý aspoňže miestami vhodne vyvažovalo príslušné obsadenie v podobe Brita N. Davenporta a Američana M. Murphyho, ktorým ešte zručne sekundovala britská predstaviteľka Lynne Fredericková - s akýmsi neblahým osudom v pásme skutočných reálií. • Naopak, čo bolo podľa mňa skutočne fascinujúcim objavením na danom titule; je hádam najmä to, že všetky »mravčie sekvencie« doslova sršali nadštandardným, no zároveň aj sakramentsky desivým spracovaním, ktoré ako by ste [ne]normálne skúmali rovno pod «filmovým mikroskopom,» čo bolo určite najsilnejšou Bassovou stránkou v rámci celku; to by totižto asi vystačilo i na samotnú kapitolu. • Škoda tej celkovej veci v tom zmysle, že popri naozaj zaujímavo budovanému napätiu - titul na konci skĺzol do akejsi „surreálnej rozprávky,” keďže si avšak okrem toho taktiež myslím, že mal tentoraz proste omnoho navyše... (27.04.2024)

Pologeniální filosofující sci-fi o různých přístupech lidstva k potenciální hrozbě.. zákonitosti akce a reakce.. když testovaný subjekt testuje testujícího.. atd.. Scény z mravenčího mikrosvěta jsou brillantní, hudba i kamera dodávají správnou atmosféru... Jen je to pomalejší a přemýšlivější a kdo očekává akční horror o zabijáckých mravencích nebo je už prostě navyklý na moderní tempo a přímočarost, tomu to asi moc nesedne. za mě: paráda! (22.03.2015)

„V kuchyni po kredenci, lezou čtyři mravenci. Kam, pánové, kam jdete? Postříkám vás DDT!“ Ty odolnější z vás i žlutým insekticidem doktora Hubbse, pěkně hnusným sajrajtem, po kterém vám slezou tykadla, zvadnou kusadla a doživotně vás přejde chuť na Berušku. Natož na samici mravencodlaka kolegy PetrPan. Vizionářské scifi Phase IV zdařile kombinuje detailní hmyzí záběry jak z National Geographic se strhujícím sportovním přenosem z ringu, kde probíhá box bez rukavic mezi vědci a matkou přírodou. OKÉNKO LABORATOŘE: [][] Co James R. Lesko extrapoloval z vědeckých dat Dr. Hubbse?  ̊Ϫ̊  Že 40.000 mravenců, pouhá jedna kolonie, má v součtu tolik mozkových buněk jako člověk!  ̊Ϫ̊  Schopnost mravenců komunikovat pomocí obrazců.  ̊Ϫ̊  My pošleme čtverec, oni nám... kosočtverec. Sprosťáci!  ̊Ϫ̊ Jak životně důležité je nacházet se na té správné straně okuláru mikroskopu.  ̊Ϫ̊  Že nejen lidi, ale i mravenci moc rádi grilují. Lidi. [][] R.I.P. farmář s bábou, podomek Clete i zaživa požíraný kůň. Na 4* zvyšuji za závěr s ant-i-girl, z faraonského písku k milostnému objetí vynořenou, což mě rozněžnilo. Asi si uvážu Ferdův puntíkovaný šátek a půjdu strašit Faustku. (19.01.2024)

Polodokumentární mravenčí preapo, které asi konvenčního hororového diváka příliš nepotěší. Má několikero  skutečně hrůzostrašných scén, to ne, že ne. Ať už je to scéna s rozevíráním pěstí (kdo viděl, bude vědět) nebo i samotné finále, ale prim tu hraje spíš obraz řekněme celkový. Tedy zamyšlení nad křehkou lidskou společností a našimi schopnostmi, jimiž se tak rádi jako "druh všem nadřazený" honosíme. A přitom by stačilo vcelku málo, aby se ta naše civilizace rychle zhroutila. Víte, že zítra bude na celém světě vypnutý internet? .....   Osobně bych nakonec, namlsán začátkem, přivítal i více Mikrokosmosu, poněvadž některé skutečně trochu liché pasáže s lidskými herci  nepůsobily ani tím dokumentárním, jako spíš amatérským dojmem místy i s nádechem Eda Wooda, ale jinak jsem byl děním vcelku pohlcen a mravenci to v hlavní roli v pohodě utáhli.  Jako hororový fanoušek jsem v závěru pocítil lehké zklamání z naznačené ale nedokončené metamorfózy v mravencodlaka, i když ...ale na to už si musíte přijít sami. (18.01.2024)