Zachraňte Willyho!

Niekomu stačí za kamaráta sused, niekomu pes. A niekomu kosatka (Keiko si zaslúži obdiv) .Originálne, pekne natočené. Hlavní postava Jesse je pomerne nezrelá a nový kamarát Willy mu ponúka kamarátstvo, aké ešte nezažil. Za hudbu o pol bodu viac. Kde sú také rodinné filmy dnes? Vo svojej dobe to bol naozaj krásne natočený film. Dnes už som ho videl veľakrát a asi sa k nemu už nevrátim. Ukážka priateľstva chlapca a kosatky bol prinajmenšom dobrý nápad. (27.01.2015)

Zajímavý příběh o problematických dospívajících, pěstounské péči a také o lásce ke zvířatům a poutu, které lze mezi člověkem a zvířetem navázat. Obsazení vévodí tehdejší vycházející hvězda Jason James Richter. Vždy se rád z nostalgie na tenhle film podívám, protože jsem v 90. letech vyrůstal a už tehdy jsem ho viděl několikrát. Vše podporuje také dobrá hudba. Rozhodně můžu doporučit. (15.06.2023)

Na tomhle filmu jsem byl již jako dítě v kině a hned jsem si ho oblíbil. Velký podíl na tom má soundtrack a můj již tenkrát oblíbenec Michael Madsen. A přesto, že v současné době by se již nemohl konkurenci rovnat, tak pro mě to bude vždycky bezva odpočinkový film, který si zaslouží jen to nejlepší hodnocení :-) (07.05.2019)

Nikdy jsem svou infantilnost a nesmrtelnou úchylku na své milované dětské filmy a knížky nezastírala. Když mi bylo kolem těch šesti až cca deseti let, byla jsem ta holka, co se zajímala o velryby, kosatky a jiné tvory, takže když jsem objevila Willyho, oblíbila jsem si ho tak nějak natrvalo. Pravda - teď už si ten film nemůžu pustit častěji, než jednou za pár let, ale pořád trvám na tom, že jednička má své kvality. Keiko je nádherný, majestátný a svou chytrostí okouzlí každého, koho potká; ty záběry na skákající kosatky jsou ohromující a přitom se Simonu Wincerovi podařilo i natočit vážně napínavé dramatické scény, které přitom končí dětsky uklidňujícím happyendem. Jo, je to trochu zdlouhavé a roztahané a sálají z toho devadesátá léta, ale jak jsem řekla - jednou za pět let... (31.03.2012)

Když jsem byl ve druhé třídě tak jsme na tomto filmu byli v kině se školou. Na konci kdy Willy odplouvá svobodně se svou rodinou a kamarády a podkresluje hudba od Michaela Jacksona, tak jsem brečel. Schoval jsem si hlavu do bundy, aby to ostatní neviděli. Měl jsem strach, že by se mi potom mohli smát. Nedávno dávali ten snímek v televizi a já se díval. Na konci ta samá scéna a já byl na měko ve 22 letech. Dneska už si hlavu neschovávám, páč vy se mi smát nebudete a když jo, tak mi to je volný. Dobrý rodinný snímek kdy dobro a zlo je jasně čitelné a konec jak má být. Jednou tenhle film s radostí pustím svým dětem. Zaslouží si to! (03.12.2008)