Věra Angiová

Film o jedné maďarské idealistce, která narazí na tvrdou realitu maďarského socialismu. Poté co mladá hrdinka si dovolí otevřeně zakritizovat vedení nemocnice, ve které pracuje, je převelena do jakéhosi "internačního tábora" na socialistickou převýchovu. Film není plný vzletných socialistických gest a póz, je spíše prodchnut onou tísnivou atmosférou beznaděje tehdejšího Maďarska. Snímek nemá ambice agitovat proti straně, spíš vše ukazuje v jakémsi dokumentárním duchu a nevyhýbá se i problematice vztahů a citů. Tímto dostáva film další rozměr, který jsem velice rád přivítal. Tvůrci nakonec nastavují ono "zrcadlo" tehdejšímu režimu velice zručně, ale bohužel mu chybí onen náboj, který by diváka strhnul, což tím nechci říct, že by se na to špatně koukalo. (03.12.2006)

Vera Angi je náhľad do duše mladej a naivnej socialistky, ktorá si idealizuje svet, a to aj za cenu vlastného poníženia. Tvorcovia sa snažili ukázať komunistické Maďarsko 50. rokov a ponurú atmosféru myslím celkom vystihli. Niektoré veci však idú príliš cez hranu, iné zasa nudia. Spomenúť musím scénu vo verejnej sprche, pri ktorej si príde na svoje každý milovník prirodzenej ženskej krásy, vrátane hlavnej hrdinky, dnes už nebohej Very Pap, ktorá bola vtedy fakt kus. (21.03.2019)

Režisérský počin Pála Gábora, který jasně a zřetelně přestavuje všechny aspekty komunistického kolektivismu v Maďarsku 50. let. Příběh vypovídá o mladé zodpovědné, ale také idealistické a nespokojené Věře, ketrá pracuje jak ošetřovatelská síla v jedné nemocnici. Když na jednom hromadném stranickém shromáždění nemocnice si vylije všechny své pocity a stížnosti na vedení, je poslána do jaké si převýchovné a zároveň naučné školy, kde se má naučit správnému chování podle řádných hodnot v rámci socialistického státu. Zde nalezne nejenom přátelství, ale také nečekanou lásku, která ji záhy dostane do potíží. Nakonec se ale stane tou pravou soudružkou v tomto zvláštním světě. Věra Angiová je dramaticky laděný snímek s milostnou zápletkou pod rouškou komunistického režimu, jenž může totálně zhatit všechny radostné a cílevědomé plány na poněkud lepší život. (06.01.2017)

Jojo, taky jsem motivaci jednání hlavní hrdinky nechápal. Byla tak naivní? Nejpravděpodobnější se mi zdá, že ji k jednání nutil jakýsi pocit upřímnosti, pravdivosti či správnosti. Ovšem kritérium správného jednání nelze určovat nijak objektivně. A subjektivní chápání správnosti činů pak může být značně pokřivené a může škodit! Nejhorší je, že takové jednání se může změnit v udavačství, které sice strana ocení, ale jinak bude takový člověk v duchu pravdy páchat zlo! Podobným příkladem byl Pavlík Morozov. Zajímavý postřeh: To co bylo v době vzniku na filmu kontroverzní a nepřijatelné na mě dnes působilo jako velmi realistické zobrazení oné doby. Toto vidění mi asi nejvíc připomnělo Formanovy české filmy nebo vidění Milana Kundery. Zřejmě proto nepřijatelné zobrazení, protože realistické, neboť neodpovídalo oficiálním představám, jak by situace měla být viděna (z hlediska komunistické strany). (30.11.2006)

Film, který mi připoměl atmosféru doby víc než jakýkoli (zvlášť český) jiný. A nejen připomínal, ale jako bych v něm i žil, přestože dobu "sebekritik" jsem nezažil. Oddělené společnosti žen a mužů, které se občas při nějaké příležitosti promísí, zde byly podány skutečně realisticky. A karieristka Věra je podána s onou naivitou a nevinností, které také snadno uvěříme, i když v nás stále něco zdvíhá varovný prst. (21.10.2020)