Věra Angiová

Film, který mi připoměl atmosféru doby víc než jakýkoli (zvlášť český) jiný. A nejen připomínal, ale jako bych v něm i žil, přestože dobu "sebekritik" jsem nezažil. Oddělené společnosti žen a mužů, které se občas při nějaké příležitosti promísí, zde byly podány skutečně realisticky. A karieristka Věra je podána s onou naivitou a nevinností, které také snadno uvěříme, i když v nás stále něco zdvíhá varovný prst. (21.10.2020)

Film je v podstatě velice dobrý. Dokázal mi podat socialistickou společnost 50. let (asi nejen v Maďarsku) tak hnusně, jako ještě žádný jiný. V dnešní době už opravdu pozbyl prakticky veškerou dřívější kontroverznost, přesto jsou otázky, které pokládá, zajímavé a film nenudí. Toto vše je ale zásluhou scénáře (či námětu). Nedokážu se zbavit dojmu, že při realizaci tvůrci (snad kromě opravdu dobré kamery) nezvládli vůbec nic a námětu jen škodily. Tím myslím především vedení herců. Film je založený na klasické předpokládané identifikaci diváka s hrdinkou. Způsob jejího hraní a volba záběrů tak, aby bylo všechno vidět, přestože to nic neříká, zároveň znemožňuje divákovu vlastní interpretaci a způsobuje, že divák (nebo aspoň já) nechápe hrdinčiny motivace a považuje ji za uplnou krávu. Tedy se s ní nedokáže identifikovat, což je ale pro vyznění právě tohoto filmu podstatné. Podobně jako třeba u filmu Piano jsem se prostě musel dívat na několik hlavních postav, z kterých mi nebyla ani jedna ani trochu sympatická a jejich problémy mne nedokázaly zajímat. Zbývá tedy už jen onen opradu nepěkný obraz lidí dobrovolně se nechávajících ovládat socialistickými "ideály". (30.11.2006)

Film o jedné maďarské idealistce, která narazí na tvrdou realitu maďarského socialismu. Poté co mladá hrdinka si dovolí otevřeně zakritizovat vedení nemocnice, ve které pracuje, je převelena do jakéhosi "internačního tábora" na socialistickou převýchovu. Film není plný vzletných socialistických gest a póz, je spíše prodchnut onou tísnivou atmosférou beznaděje tehdejšího Maďarska. Snímek nemá ambice agitovat proti straně, spíš vše ukazuje v jakémsi dokumentárním duchu a nevyhýbá se i problematice vztahů a citů. Tímto dostáva film další rozměr, který jsem velice rád přivítal. Tvůrci nakonec nastavují ono "zrcadlo" tehdejšímu režimu velice zručně, ale bohužel mu chybí onen náboj, který by diváka strhnul, což tím nechci říct, že by se na to špatně koukalo. (03.12.2006)

Film jsem, bohužel, neviděl, ale určitě byl velmi kvalitní, protože ho před řadou let ještě za minulého režimu v Rudém právu podrobil značné kritice Jaroslav Kojzar. Tento člověk, když v RP něco ve svém komentáři tvrdil, vždy bylo nutno myslet si pravý opak. Takže jeho záporná kritika jasně svědčí o výjimečné kvalitě. Nestačil jsem na film zajít, asi pak už byl trvale stažen. (01.02.2005)

Jojo, taky jsem motivaci jednání hlavní hrdinky nechápal. Byla tak naivní? Nejpravděpodobnější se mi zdá, že ji k jednání nutil jakýsi pocit upřímnosti, pravdivosti či správnosti. Ovšem kritérium správného jednání nelze určovat nijak objektivně. A subjektivní chápání správnosti činů pak může být značně pokřivené a může škodit! Nejhorší je, že takové jednání se může změnit v udavačství, které sice strana ocení, ale jinak bude takový člověk v duchu pravdy páchat zlo! Podobným příkladem byl Pavlík Morozov. Zajímavý postřeh: To co bylo v době vzniku na filmu kontroverzní a nepřijatelné na mě dnes působilo jako velmi realistické zobrazení oné doby. Toto vidění mi asi nejvíc připomnělo Formanovy české filmy nebo vidění Milana Kundery. Zřejmě proto nepřijatelné zobrazení, protože realistické, neboť neodpovídalo oficiálním představám, jak by situace měla být viděna (z hlediska komunistické strany). (30.11.2006)