Diktátor

V komediích mi obvykle vadí dramatické okamžiky a v dramatech zase fóry jakoby vystřižené z grotesky. Diktátor nabízí obojí a přesto se nad to dokážu povznést. Patrně za to může ta neuvěřitelně pozitivní výzva k tomu, aby se lidé k sobě chovali slušně, žili si šťastné životy a zbavili se diktátorů. Přesto si dovolím vyjádřit jednu výtku, neboť se nemohu zbavit pocitu, že Hynkel zdaleka nedosahoval Napaloniho charismatu a já tak nějak nemohu uvěřit, že nejmocnějším diktátorem světa je právě on. Napaloni zkrátka vypadal tak, že by si Hynkela dal k obědu společně s Tománií, Osterlichem i Tramtárií a slova žádného holiče by na tom nemohla nic změnit. Přesto jsem rád, že změnila. (17.08.2015)

Hrůza, které se lze smát, ztrácí mnoho na svém účinku. Zločinec, který je směšný, stává se skutečný - a vlastně velmi male ubohý - ve svém opravdovém lidském rozměru. Ve filmu, který v mnoha ohledech svého námětu připomíná naši BÍLOU NEMOC (Štěpánkův Maršál je však víc Mussolinim než Hitlerem), podal Chaplin jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů (později totéž téma rozpracuje z jiného úhlu v ještě propracovanějším díle MONSIEUR VERDOUX). Dvojí dějová linie ještě více obnažuje skutečnou podstatu "myšlenek" nacistických blábolů a brutální podstatu jejich aplikací. V některých ohledech je výprava filmu ovšem naivní (scény z koncentračních výborů; dostupné disponibilní informace prostě nebyly a Wannsee teprve mělo přijít). Nemění to však nic na jeho bytostném humanismu a pozitivnínm vyznění. DIKTÁTOR je nepochybně jedním z nejlepších děl hrané kinematografie svého tématu na naší planetě. I po takřka sedmdesáti letech, která uplynula od jeho uvedení do kin. (01.03.2008)

Až na pár drobností naprostá paráda, která nijak nezestárla a dokazuje, jakým byl Charles Chaplin nejen na svou dobu moderním filmařem a hlavně myslitelem. "Diktátorův" závěrečný projev ukazuje Chaplinovu životní filosofii a empatii pro všechny lidi bez rozdílu názorů, náboženství, barvy pleti a dalších odlišností; dnešními slovy řečeno Chaplin byl rozený "sluníčkář", což je dnes velice módní slovo, jenž používá kdejaký fanda diktátorských manýrů. Diktátor právem patří ke světovému kulturnímu dědictví a to, že stále vyvolává nemálo kontroverzí, potvrzuje význam své existence i pro 21. století. (03.01.2016)

No, popravdě řečeno, mluvit o Diktátorovi jako o komedii mi příjde dost zcestné. Když už, tak jde o značně mrazivou satiru, ale namixovanou s dramatem a podle mě ne zrovna moc zdařile. Scény s Chaplinem jako Hynkelem jsou výborné, ale vše kolem židovského holiče mi přišlo jako nuda. Závěrečný projev "Vůdce" se sice možná pěkně poslouchá a jako (důležitá!) propaganda demokracie v tehdejší době mohla nejspíš posloužit velmi dobře, ale dnešního diváka asi těžko nějak osloví. Jsem docela zklamán a hodnotím silnějším, leč jen průměrem. (30.10.2010)

Film, který mi poprvé ukázal Chaplina jako skutečného herce. Do té doby to byl pro mě symbolem hezky se pitvořícího komedianta v němých groteskách a já si na jeho filmech až zpětně začal všímat něčeho co mi dříve unikalo. Film trochu dobový, trochu nevyrovnaný, trochu naivní, ale čert to vem. Chaplin je zkrátka génius a zejména jeho role diktátora je něco, na co se opravdu nezapomíná. (05.06.2005)