Akt

"Já, shodou okolností, jsem jediný z vás graduovaný."/"Ježkovy zraky, hochu, a kdo ti to udělal?"/"To ale... To znamená, maminko, že mám akademický titul."/"Aha... jo tak z toho si nic nedělej." Upřít Cimrmanovi bytí největším Čechem jednoduše nejde, Akt je jen jedním z mnoha důkazů. Nerad bych si jeho hry přehnaně idealizoval, faktem však zůstává, že jsem se po dlouhé době velmi nasmál. Nabízí se mi srovnání s jinou komediální scénou, kterou mi ve stínu současných událostí algoritmus připomněl (a nebudu ji zmiňovat, neb si reklamu nezaslouží), která na rozdíl od Smoljakových a Svěrákových her po stránce humoru naprosto propadá - na rozdíl od našich tradičních seminářů totiž v prvé řadě nenabízí humor, ale snahu o přesah (jak se mi aspoň zdá, důležité není zasmát se absurdní události, ale dotknout se "nekorektního" fenoménu). Proč o tom ale mluvím, snad jen proto, že Akt a ostatní hry dělají přesně to opačné, humor staví na první místo, nenabízí nucená témata a přesto v konečném důsledku v nich mohou "intelektuální" šťouralové najít i nějakou nosnou myšlenku - v tomto případě by asi vyhrabali Hrabětovo krásné, že je úplně jedno, komu a jak se narodil, hlavně že žije. A to je roztomilé. (16.03.2022)

Velmi příjemné ironicky vtipné dílko. V přednášce se nám představuje Jára Cimrman v celku. Dovídáme se, že vynalezl elektrické křeslo a první automatickou valchu. Více se zaobírá jeho filozofií externismu, který tvrdí, že filozof neexistuje, ale existuje vše kolem něj. Samotná hra pak ukazuje jak malíř Žíla (dobrý Jaroslav Weigel) ae svoji ženou (skvělý Miloň Čepelka) navazují vztah se svými dětmi: učitelem Láďou Pýchou (skvělý Ladislav Smoljak), bohémským kšeftařem Bedřichem Sírou (dobrý Jan Hraběta) a sexuologem Turnovským (skvělý Zdeněk Svěrák). A i přes krutou pravdu, že se malíř zbavil dětí, protože mu chyběl prostor pro jeho uměleckou tvorbu a múzu a následně zbavil svoji ženu paměti, tak se všichni postupně smiřují se skutečností. Je to ironické až cynické, ale je to uděláno s půvabným nadhledem a inteligentním vtipem. Bylo to pro mne příjemné zpestření ve své zábavnosti. A trochu toho tance a zpěvu, co více si od nich přát. (28.10.2010)

Až mě překvapuje, kolik si z Aktu pamatuji hlášek ... Vás tady ale je - Pepa je doktor, taťko? - Šup hlavičku pod vodičku - Tos mě tenkrát nasral chlapče - Jaks' to dělal? Na Orwo. - Nedal bys mi telefon na tu erotomanku? ... atd. Taky bych řekl, že z hlediska seminářů je Akt snad nejpodařenějším kusem Divadla J. C. Ten filozofický je naprostá zabijárna a řežu si před ním kšandu. (19.01.2017)

,,Pane inženýre, je to možné?“ ,,Ano, to je možné.“ Akt patří mezi mé nejoblíbenější hry DJC. Moc si vážím a užívám toho, že úvodní seminář je postaven vtipně, ale nevnucuje se, má spousty na první pohled nudnějších míst, ale pro mě je i obyčejné vyprávění např. Weigla či Čepelky velkým zážitkem. Hra Akt, to je pro mě jeden velký záchvat smíchu. Ať už ze sympatického páru Weigel – Čepelka, nebo z trochu nestejnorodých sourozenců, kteří mají všichni role napsány přímo na tělo. A tanec ve stylu chromého jelena, to teda před Weiglem smekám klobouk, ač ho nemám! (01.12.2014)

Uvodni prednaska sice neni nak obzvlast narvana vtipama, ale je spis informativni, takovej nejdulezitejsi zaklad o Cimrmanovi, takze je hodne zajimava. Nasledujici hra ma dobrej pribeh, je skvele promyslena, ma perfektni postavy a hlavne tu jsou drsny pisnicky, basnicky a tance. Sverak je v roli sexuologa perfektni, ale mym favoritem je tady Milon Cepelka v roli manzelky, ten byl neskutecne vostrej. Jasnejch 5*. (05.02.2008)