Posel z Liptákova

Vzhledem ke svému studiu v Tanvaldu je pro mě tohle představení taková srdcovka. Cimrmanovci ji přijíždí každoročně předvést a vždy je to paráda. Je to navíc trochu raritka, dostává se nám dvojí porce jak přednášek, tak také her. Ta první, hra z budoucnosti, je roztomile zábavná. Druhá, Vizionář, je trochu kratší, ale o to zajímavější. Také zábavná, ale Smoljakův závěrečný úsměv do publika při jeho "nashledanou" je zlehka strašidelný. Skvělé představení. (16.02.2011)

Posel světla není špatná hra, ale Vizionář je mnohem lepší a vtipnější (viděl jsem verzi se Smoljakem). Obě hry jsou dlouhé tak akorát a představení navíc obsahuje dva semináře a tentokrát jsou obě lepší než samotné hry a zejména pak ten druhý (popis nudné cesty autem, univerzální ptakopysk, kterého ale neuvidíte, protože je citlivý na světlo, Bruknerovy minerály, skákání do řeči...). V první hře a v seminářích byl nejlepší Brukner, ve druhé smrťák, úžasně zahraná postava. A tak běžte ven, třeba na Cimrmanovu "nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá" třídu a řekněte lidem (ale ne teď, až příležitostně), že i tato dvojhra Járy Cimrmana je naprosto skvělá, i když oba semináře jsou lepší. My nesmíme ani naznačovat, ale i přesto tomu klidně dám 100%. Petr, něco červenýho, Bezruč! (11.01.2017)

Je to jiná hra než ty ostatní. Nemá tolik hlášek a gagů typických pro Cimrmany a samotné hry jsou spíše smutným obrazem budoucnosti. Právě díky jedinečnosti bych tuhle hru zařadil mezi ty nejlepší počiny Divadla Járy Cimrmana. Nedoporučuji začínat Cimrmany touhle hrou, naopak nechat si ji jako krásnou tečku na závěr (i přes to, že poslední hrou je České nebe). A tak tedy "Na shledanou" Cimrmani... (22.12.2013)

V Tučapech zůstal při výlovu jeden pěkný kapr v bahně. Baštýř Adámek vzal podběrák a chtěl kapra nabrat. Bidlo podběráku však bylo krátké, a tak se baštýř Adámek musel za kaprem řádně naklonit. Než se nadál, ztratil rovnováhu a sletěl po hlavě do bahna...a tak se v bahně mrskali dva - kapr a baštýř Adámek...                                                                                         Místy tradičně vtipná cimrmanovská fikce, ale jako celek, kde se hodně mluví a mluví a přednáší a méně "dramaticky" hraje, to na mě až na pár momentů moc nezapůsobilo. S Dobytím severního pólu téměř nesrovnatelné. Chuť sledovat něco podobného tu z mé strany zcela byla, ale v průběhu sledování po jisté době zcela zmizela. "Probudil" jsem se až při rozhovoru s úředníkem-pyrotechnikem a teprve závěrečná dramatická ukázka mě uzemnila. ,,Třeba ten důl neprodáte, třeba vám ho vemou." Docela zajímavé narážky na historické události (začátek války, únor '48) v doprovodu hezké hříčky kolem návštěvy smrtky a lidového vizionářství, to mě v posledních 20 minutách začalo hodně bavit. Žel vzhledem k celé stopáži inscenace trochu pozdě, což je mi při výsledním hodnocení docela líto. (14.06.2018)

Divadelní představení Posel z Liptákova začíná referátem amatérských nadšenců, o průzkumné cestě do Pojizeří, kde pátrají po zanechaných stopách Járy Cimrmana. Badatelský tým objevuje kromě jiných, vzácných uměleckých artefaktů, dvě divadelní hry, které přivážejí do Prahy a nastudují k uměleckému představení. První hra "Posel světla" se odehrává v daleké budoucnosti, v obyčejné chaloupce, kde žijí stárnoucí manželé. Poklid života naruší příjezd syna Standy, který jim sděluje, že potřebuje jejich domek pro svou manufakturu na výrobu ručních svítilen. Rodiče se však nedají jen tak lehce, a o svou chaloupku bojují. Druhá zachráněná hra "Vizionář", je o  hospodáři Hlavsovi, který si finančně vylepšuje svůj výdělek z "gruntu" předpovídáním budoucnosti a to věštěním z kamen. Zákazník uhlobaron Ptáček, který se přijde jen optat na nápadníky své dcery, se však dozvídá, že se chystá cosi proti majetným lidem. Z této zprávy  znejistí nejen uhlobaron ale i syn hospodáře a oba zúčastnění proto naléhají na Hlavsu, aby  objasnil, co že se to vlastně stane. Ve chvíli kdy se má tajemství objasnit, vstupuje však na scénu jako "Deus ex machina" smrtka. (11.09.2019)