Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Divadelní záznam z produkce divadla Járy Cimrmana působí energicky hlavně svým "odborným" povídáním v rámci závěrečné besedy a klade důraz (jako obvykle) na slovní obraty, přesněji hru se slovy. Ve smyslu minimalistického hraní se nese celá první polovina 95 minut a jednotlivé postavy představující odborníky na Cimrmanův život vnesou do obsahu věcné rozpravy určitou dávku vtipu a humoru. Samotná hra Lijavec prakticky navazuje na některé již zmíněné vodítka v rámci otázek a odpovědí a postupně dostává puzzle závěrečnou podobu. Z toho všeho vychází zábavné a důmyslné pojednání o Cimrmanově genialitě, přičemž tvůrci se snaží vnuknout ideu několika zároveň probíhajících linií děje. To co se odehrává na jevišti je skutečně rarita, protože je obdivuhodné, jak málo stačí hlavním protagonistům k tomu, aby vytvořili solidní komedii za účasti více scénářů než je obvyklé. ()
„Střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud…“ Moje první seznámení s géniem. A rozhodně né poslední. I ale po letech moje možná zcela nejoblíbenější. Přednáška je jedna z nejlepších a samotná hra má skvělou pointu. Navíc dědkové a bába jsou parádní postavy. „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu… - Tunu? Tolik toho snad nebylo!“ (88 %) ()
Asi z nejkomplexnějších her, bystrý divák pozná, že vlastně hra není o něčem, ale že herci hrají hru o někom a přímo děj vychází z dění ''reálných'' postav. Doufám, že jsem to vysvětlil aspoň trochu normálně... . Divácky asi ne úplně nejzajímavější hra, ale z pohledu člověka co má cimrmany opravdu rád a baví ho jen je poslouchat. Hra je stále geniální. ()
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
Na záverečnej prednáške, presunutej na úvod predstavenia som sa výborne bavil. O niečo menej aj na samotnej hre i keď sa nestotožňujem s odsudzujúcimi hodnoteniami niektorých užívateľov, ktorí ju označujú za najslabšiu z 13 hier. V úspornej dekorácii s pomerne malým počtom účinkujúcich sa cimrmanovcom podarilo vyťažiť z daného námetu dosť na to, aby divák neodchádzal z ich divadla sklamaný. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- I přesto, že Petr Brukner na tomto záznamu hraje roli Mlynáře, již od roku 1992 ho bylo možné vidět i v roli Aloise Formánka. Důvodem tohoto obsazení bylo, že v roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb a na roli Aloise Formánka (kterou Jaroslav Vozáb hrával) byl Jaroslav Weigel sám. Dvě představení odehrál Andrej Krob, ale alternace z toho nakonec nevznikla. Nakonec se do této role 11. října 1992 nechal obsadit Petr Brukner. I přesto si však dlouho roli Mlynáře držel. Až později ho v této roli nahradil Marek Šimon. (mnaucz)
- Jedná se o jedinou hru, ve které sami autoři přiznávají přítomnost satiry. (mnaucz)
- Hra byla po několika prvních reprízách zakázána. (Kulmon)
Reklama