Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()
Tak mám za sebou svého prvního Cimrmana. Ono jde vlastně o dvě představení spojená ústředním motivem školství, obě dosti vtipné. Zvlášť, že tahle hra sází na běžící roubíky je fajn. I když v rámci druhé části v té zřejmě pak už satiře, kdy se role sluha-pán postupují a postupují, to je snad jediná výtka. Naopak výborně pobavil Smoljak s Josefem Říhou v druhé části a pak věčné komolení věc/případ. Napadla mě ještě druhá výtka - absence kvalitního závěru, závěrečné krmení mi nepřišlo hodné takové docela kvalitní hry. ()
Nevím, jestli pan zemský školní rada bude se mnou souhlasit, možná, že teď něco plácnu, jestli, tak ať mě pan zemský školní rada laskavě popraví..., ale řekl bych, že toto je jedna z nejpovedenějších her Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak očividně věděl, do čeho ve školním prostředí má tnout a vytvořil tak nejen vtipnou komedii, ale taky dostatečně moudrou komedii. Např. vysvětlení teorie externismu v úvodním semináři patří mezi mé nejoblíbenější cimrmanovské kousky. ()
Seminář a první 1/3 hry byla velmi povedená, takže za 5*. Pak druhá třetina, ve které přišel na scénu inspektor, tak to kleslo, navzdory náznaku zdvojování a výměny postav (náznaku ve srovnání s Dejvickou Černou dírou), na 4*. Zbytek hry šel úplně do pryč a ani třídnice se nenašla (slabé 3). Ovšem celkově to bylo originální a dobře zahrané. Kdybych konec měl přirovnat k něčemu, tak k Povídkám Malostranským, které některé byli velmi dobré, ale při psaní si Neruda nevěděl u některých rady se zakončením. ()
Vyšetřování ztráty třídní knihy rozhodně není standardní hra s příběhem a takovými těmi obvykle očekávanými věcmi. Hlášky vynikající až legendární, to nemohu říct, ale s nástupem školního inspektora a jeho hrací skříňky se všechno dostává do vleku absurdního divadla, a na to přece jen cimrmanologický sbor nemá - respektive neměl v roce 1967 - ale to jaksi neomlouvá, že se na to dost těžko dívá dodnes, protože to nikdo nezměnil. Jenže zdrbejte to, když debil a blbeček sedávají vedle sebe tak často... navíc nutno uznat, že úvodní seminář má obvyklé kvality (ale i tady je na volbě humoru vidět, že je to jedna z prvních her...), takže v žádném případě méně než 70% neprojde. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (12)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
- V průběhu představení došlo k drobné chybě, kdy asistent Václav Kotek je osloven „pane Kašpare“, tedy jménem kolegy Jana Kašpara, který roli alternoval. (sator)
- Původně v představení nebyla role „Zemského školního rady“, ale „Ministra školství“. Ke změně došlo v roce 1972, kdy proběhla obnovená premiéra hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kdy byla začleněna do Cimrmanovy doby, kdy ministr školství v Čechách nemohl být. (mnaucz)
Reklama