Pan Verdoux

„Business is a ruthless business“ Chaplin je skoro stejně odvážný jako o sedm let dříve s Diktátorem. Za vzor si opět bere skutečného vraha, ale tentokrát ho přetváří v milujícího manžela, jenž svými vražednými zálety sleduje dobrou věc. Nezachází tak daleko, aby obhajoval vraždu za určitých okolností (což by autor námětu Orson Welles možná udělal), ale i ta trocha rozporuplnosti, kterou do černobíle nazíraného tématu vnáší, potěší. Největší devízou je nepřekvapivě Chaplin sám. Rozkošně amorální kriminálník. Pro ležérnost, s jakou dvojsmyslné hlášky prokládal starým dobrým slapstickem jsem si provinile přál, aby měl stále koho vraždit. Svým přístupem „vraždy s úsměvem“ má Pan Verdoux něco společného s Jezinkami a bezinky, které jsou ale sevřenější a svižnější. Chaplin taky oproti Caprovi netočil jenom ztřeštěnou komedii. Proto je škoda, že stejnou péči jako zapojení společenského podtextu nevěnoval úloze rodiny (Verdouxova hlavní motivace), na kterou jaksi zapomíná. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko, the_weaver (16.01.2020)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? (20.04.2015)

Ďalší legendárny film legendárneho Chá Chá prináša trochu iné chá chá, ako sme uňho zvyknutí. Monsieur Verdoux je zmesou grotesky, drámy, filozofického filmu a nevyhýba sa ani dojímavým momentom. Má silnú hlavnú postavu, možno jednu z najvýraznejších v dejinách kinematografie. Je otázne, nakoľko plynule sa dá takáto zmes žánrov skľbiť v jeden celistvý celok, navyše, ak sú jednotlivé sekvencie koncipované výrazne odlišne. Raz ako čistá groteska, inokedy ako čistá moralita. Chaplinovi sa to podarilo relatívne bezproblémovo, ale nemám pocit, že úplne na sto percent. Zmena nálad je tu predsa len citeľná. Očakával som záver na svadbe v štýle bláznivej grotesky, Chaplin ale náhle zmenil náladu a žáner filmu a dal divákovi na známosť, že jeho film je omnoho ambicióznejší, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. Škoda, že Verdouxove baliace metódy už dnes na ženy neplatia, ako návod by bol scenár dokonalou príručkou. To ostatné, relatívnosť pojímania masových vrahov sa bohužial nezmenilo a mám pocit, že ani nikdy nezmení. V súčasnosti v mene viery a na "našej" strane v mene demokracie tolerujeme každé bombardovanie. (12.04.2013)

Chaplin si zaslouží obdiv za to, jak dokázal přejít z němého filmu k mluvenému, přičemž v obou případech dokázal natočit vrcholná díla. Přeci jen němý film má totálně jiná pravidla, než film ozvučený. A tak zde pochopitelně nevidím Chaplina dělat jeh klasické gagy a obličeje, humor tohoto filmu spočívá ve scénáři. Některé scény, zejména ty, kde Verdoux svádí ženy, tím že s vysokou kadenci sází jednu kýčovitou romantickou repliku za druhou, se určitě řadí k tomu nejlepšímu co kdy Chaplin natočil. Také tento film se honosí pro pozdějšího Chaplina typickým poselstvím. Zde je chladnokrevný a cynický vrah Verdoux popsán v jádru jako dobrácká osobnost, jež je spíše sama obětí běhu dějin. Paralel by se našlo více, ale od toho jsou tu jiní. (06.12.2010)