Pan Verdoux

Nie je to klasická postava tuláka, s paličkou, s množstvom šialených situácii, ale na vážnejší tón, kde je dôvod zamyslieť sa... V pokročilom veku, vytvoril filmový počin, podľa nápadu ďalšieho velikána - Orsona Wellesa, tvorcu Citizen Kane. Príbeh sa situuje k pánovi Verdoux, ktorý má viacero manželiek, s viacerými identitami, pri svojej osobe, kde si zakladá zvláštnu živnosť, pričom na účet doplatia práve ony, až na jednu mladú, s ktorou má iné plány, ale okolnosti mu zmenia názor. Záverečný preslov dáva na zreteľ jeho zločiny, ako jedinca so zločinmi vo veľkom merítku, čo je horšie ? Snímok, ktorý mi dal chrobáka do hlavy. (21.12.2013)

Chaplin se pokusil o pochopení Landrua a dovolil si mu dát nejen lidský rozměr, ale vše orámoval i černým humorem. Nabízí se otázka, zda má filmař právo o takřka zidealizování mnohonásobného vraha. Já si na ni odpovídám, že má, filmař má ve svém filmu nárok na vše, jen se nesmí divit, když jeho publikum pak není koherentní. Chaplinův Landru je přesným opakem toho pozdějšího Chabrolova, který je temný, děsivý a chladný. Oba se mi velmi libí. Chaplin scénárista odmítá byť jen popisovat zlo, nejblíže násilí je jeho Verdoux ve scéně na loďce, která je však jednoznačně komická. Chaplin vkládá svému Verdouxuovi do úst protiválečné myšlenky, v jejichž kontextu skutečné Landruovo řádění vypadá jako nicotnost. Chaplin režisér často obklopuje Verdouxe krásou a Chaplin herec ho hraje tak, že to vůbec nepůsobí nepatřičně. (28.10.2022)

Na filmech Ch. Chaplina je krásné to, že v nich lze poznat, jak se postupem času vyvíjel sám autor. Rok co rok Charlie stupňuje hloubku a promyšlenost svých filmů, ačkoliv stále neupouští od prvků humoru, které zvládá taktéž na výbornou. Tentokrát prvotní myšlenka na film vzešla sice z hlavy O. Wellese, ale Chaplin si jí upravil podle svého a využil jí výtečně k projevení svých názorů na svět a existenci v něm. 9/10 (06.03.2008)

„Business is a ruthless business“ Chaplin je skoro stejně odvážný jako o sedm let dříve s Diktátorem. Za vzor si opět bere skutečného vraha, ale tentokrát ho přetváří v milujícího manžela, jenž svými vražednými zálety sleduje dobrou věc. Nezachází tak daleko, aby obhajoval vraždu za určitých okolností (což by autor námětu Orson Welles možná udělal), ale i ta trocha rozporuplnosti, kterou do černobíle nazíraného tématu vnáší, potěší. Největší devízou je nepřekvapivě Chaplin sám. Rozkošně amorální kriminálník. Pro ležérnost, s jakou dvojsmyslné hlášky prokládal starým dobrým slapstickem jsem si provinile přál, aby měl stále koho vraždit. Svým přístupem „vraždy s úsměvem“ má Pan Verdoux něco společného s Jezinkami a bezinky, které jsou ale sevřenější a svižnější. Chaplin taky oproti Caprovi netočil jenom ztřeštěnou komedii. Proto je škoda, že stejnou péči jako zapojení společenského podtextu nevěnoval úloze rodiny (Verdouxova hlavní motivace), na kterou jaksi zapomíná. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko, the_weaver (16.01.2020)

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? (20.04.2015)