Melinda a Melinda

Dlouho jsem se komentáři vyhýbal, ale zkusím už do toho kyselého jablka kousnout. S jedinou výjimkou jsem viděl všechny filmy Woodyho Allena a toto je ojedinělý případ, kdy jdu s hodnocením pod tři hvězdičky. Nápad vyprávět stejnou historku jednou jako komedii, podruhé jako tragédii, má tááákovéhle vousy, ale pořád i značný potenciál. Líbí se mi i to, že oba "rámcoví" vypravěči - gagman a vážný dramatik - jsou přesvědčeni, že smysluplnější je žánr toho druhého. Jenže: 1) Oba příběhy mají společnou jen Melindu. Prostředí, v nichž se ocitá, a postavy, s nimiž se setkává, jsou jiné a nehrají je stejní herci. Nejde tedy o dva úhly pohledu na tentýž příběh, ale dva různé příběhy. Ten komediální není moc vtipný, ten vážný má k tragice daleko. 2) Narychlo obsazená Radha Mitchell je bezbarvá, místy protivná a ani jedné Melindě nevtiskla punc osobitosti. Její osud mi byl tak vzácně lhostejný, že jsem měl problém dodívat se na to do konce. 30% (28.11.2009)

Nove milenium je dle me perspektivy Woodyho nejlepsi era, ale Melinda & Melinda je spise slabsi vyjimka. Zablesk zajimaveho elementu v podobe 2 alternativnich realit v zavislosti na tendencich vypravece, kdy jeden ma sklony k tragedii, druhy ke komedii je pekny, ale to ti mily Woody cely film nevytvori. "Melinda had a reputation for being Postmodern in bed. " 3/10 (05.04.2010)

Dráma verzus komédia. Woody vždycky zvládal obe a keď ho mám radšej v tej humornej polohe, dramatická časť snímku sa mi páčila viac. Postavy aj príbeh; v komediálnej u mňa vyhráva iba samotná Melinda - v obidvoch vedľajšia postava, trpiaca a tápajúca. Otvorená a prekypujúca životom... Určitá neosobnosť a vykonštruovanosť je voľným okom postrehnuteľná a tých záporov by sa našlo, furt je to ale Allen. O dve triedy popredu pred všetkými ostatnými (Dylan Moran odpustí), jediný, kto už 50 rokov prevádza sám na sebe psychoanalýzu a my všetci sa pri tom výborne bavíme. Díky Bože, že sa narodil ako neurotik. A díky aj za túto schizoidnú filmovú paralelu. Woody & Woody, bude žiť večne... (25.03.2013)

Melindu a Melindu sprevádzali nie príliš nadšené recenzie, dokonca aj niektoré podpriemerné, takže som si vtedy povedal, že tento film z jeho tvorby oželiem. Lenže išiel raz v noci v televízii a bol som akurát hore, zbadal peknú Radhu Mitchel a dal som senilnému Allenovi nakoniec šancu. A dobre som urobil. V jeho súčasnej filmografii solídny priemer, ktorý nenudí, má niečo do seba a pôsobí originálne. Znova poteší množstvo hviez vo vedľajších a ešte viac vedľajších úlohách. (18.12.2012)

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)