Melinda a Melinda

Poslední film Woodyho Allena není až tak špatný. Má dobré herecké obsazení, zajímavý děj, kde se zrcadlí komedie s melodramatem. Linie vyprávění je nudná, nic neříkající a je zde vidět jak si Allen sám útočí na své předchozí filmy. Dobrou zprávou je Will Ferrell, který táhne všechny vtipy a baťoh plný humoru na svých zádech. (22.10.2005)

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)

TV/// Obsazení 4/10 Děj 1/10 Hudba 1/10 Efekty 2/10/// +pár dobrých herců -příšerně nudné/// Zkusil jsem tomu dát šanci i napodruhé. Tentokrát jsem to dokoukal do konce, ale úplně mě tenhle film minul. Vůbec jsem se u něj nebavil, ničím extra mě nezaujal a jeho sledování se mi zdálo jako ztráta času. K dobru je, že to natočil Woody Allen. Tedy není to můj oblíbený režisér, ale snad už jsem trošku povyrostl abych jeho filmy začal chápat a dokázal je ocenit. V tomto případě se to ovšem úplně minulo účinkem./// Celkem 20%/// (03.02.2009)

Hned na zaciatok treba povedat, ze Melinda a Melinda je bezpochyby najhorsi Woodyho film aky som videl. Rozdvojene ladenie pribehu je velmi originalne, avsak vyznenie tak dramatickej linie, ako aj komickej je skor "tragicke" v tom nie pozitivnom vyzname. Postava Melindy je nenaplnena, aj ked Radha Mitchell sa snazi. Dalsie postavy pre mna skor vyznievaju ako karikatury predchadzajucich Woodyho "hrdinov". Ferrell ako neurotik je skutocne hrozny a tak jedine Chloe Sevigny a Chiwetel Ejiofor (ktory bol vsak v Spine Londyna podstatne lepsi, zrejme aj vdaka poskytnutemu priestoru) vnasaju do filmu z hereckej stranky aky taky vietor. Woodyho scenar je opat dobovo nadpriemerny. Niektore dialogy a hlasky su opat vyborne, avsak herci, ktori ich prednasaju su prazdni a tak vyznievaju skor na pousmiatie. Kazdopadne...Moje hodnotenie vyznieva v podstate iba kriticky, nie je to tak...to hodnotenie je skor vysledkom sklamania, pretoze napad bol fakt dobry. Skoda, ze toto Woody nespracoval v rokoch 1970-80 a zrejme by som sa dockal aj tak ocakavanej a krasne absurdnej situacie, ze by sa stretli postavy z paralelnych pribehov...skoda preskoda.. (07.07.2005)

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně. (11.07.2021)