Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
Všichni hodnotí vysoce, já se držím při zemi - mám ráda umělěcké filmy, ale na tohle bych musela být asi zhulená, abych se k tomu nějak propracovala... ()
"Perličky" jsou experimentem, který se moc nepovedl. Mladí - tehdy mírně umělecky revoltující - umělci se rozhodli přenést na plátno povídky "undergroundového" (citace Věry Chytilové) Hrabala, který byl v 60.letech pro neotřelou jedinečnost svého stylu v módě. Ani jeden z mladých tvůrců však v té době ještě Hrabalovské předlohy umělecky a ani řemeslně nedorostl a výsledek je tedy více než rozpačitý. Realistická "novovlná" neohrabanost neherců působí ve spojení s hrabalovskými poetickými dialogy velice nepřesvědčivě a vykalkulovaně. Ještě tragičtější je vizuální stránka celého snímku. Jisté pochopení knižní poetiky podává v obraze - byť zatím trochu neohrabaně - Jiří Menzel. Němcův příspěvek mohl být zrovna tak rozhlasovou hrou, brutální barevný Schormův vstup je rozklížený ve všech směrech a už po chvilce nudí. Zajímavě se profilují - byť opět "nehrabalovsky", nicméně alespoň osobitě - Chytilová a Jireš. Troufám si však tvrdit, že ani Chytilové (která to ostatně v bonusech na DVD sama přiznává) ani Jirešovi, "pábitelská" tématika a poetika nijak nesedla. Mladým tvůrcům se tedy povedla v rámci české nové vlny "módní podívaná", jako nadčasový film však "Perličky na dně" - žel - neobstály. Relativně dobré hodnocení tohoto filmu je pouhým odrazem dnes zvučných jmen tvůrců, pokud by byla však zaměněna jmény neznámými, skončily by "Perličky na dně" dávno v propadlišti filmových dějin, jako bizarní propadák a jednoznačně podprůměrný pokus o adaptaci Hrabalova díla. P.S. Film by zasloužil pouze dvě hvězdičky, jednu však přidávám za odvahu tvůrců... ()
Půvabný snímek dokumentující, jak odlišně 5 různých režisérů přistoupilo k Hrabalovi. Smrt pana Baltazara působí příjemně, není to tragická povídka, smrt motocyklového závodníka jako by se do filmu dostala jen tak mimochodem, jako zprávy o tragických událostech, které se na nás denně derou z televize a novin, aniž bychom ztráceli náladu. Příběh, který se odehrává v Libeňské hospodě, je trochu zmatený, pokud jde o děj. Ale člověka mrazí, když je zde řeč o smrti, o sebevraždě- a představitel hlavní role, který o těch věcech mluví, Vladimír Boudník jen o 3 roky později sám sebevraždou skončil. Příběh o lásce naivního instalatéra k mladé cikánce je zase zajímavým pohledem na odlišnost většinového a romského přístupu ke světu. ()
Dobrá je první a poslední povídka, jinak je to celkem slabé. ()
Jsem na rozpacích, jestli vůbec můžu tento film hodnotit, protože jsem ho vůbec nepochopila. Hrabal je pro mě jako autor takový oříšek, něco z jeho tvorby mě velice oslovilo, něco jsem nemohla ani dočíst. Tyto povídky zatím neznám, ale po shlédnutí filmu mě to nutí si je přečíst a zjistit, jestli je ten problém už tam nebo ve zfilmování nebo ve mně. Když o tom tak přemýšlím, zatím žádný z filmů české nové vlny mě neoslovil. Doba je to už tak vzdálená, že mi filmové hry tehdejších absolventů FAMU nic neříkají. Ano, má to své určité kouzlo, ale převažuje spíš ujetost v podobě nehereckých výkonů, protivné hudby, dialogů, které nikam nesměřují, a pokřivenosti charakterů. ()
Menzlův, Němcův a Jiřešův film byl, dle mého skromného názoru, velmi vydařený..řekla bych, že těmto třem režisérům se povedlo vystihnout Hrabalovskou poetiku v pravém slova smyslu..narozdíl od Schorma a Chytilové, bohužel..řekla bych, že oba autoři, čerpali jen z námětu literární předlohy a udělali si film po svém..(neříkám, že je to špatně), ale řekla bych, že u filmových adaptací je fajn, když režisér vystihne poetiku literární předlohy.. celově u mně převažuje pozitivní dojem z filmu, takže čtyři hvězdy (a to hlavně díky Menzlovi...on a Hrabal se prostě dokonale doplňují..zkrátka geniální kombinace ;o) ()
Povídky Nové vlny 60.let, to nejde hodnotit jako celek. 1)Smrt pana Baltazara- zajímavý pohled na závody té doby, jinak spíše nuda**. 2)Podvodníci-zprvu trošku ukecané, ale klasicky české, pointa nádherná "Děkuji pane doktore" **** 3)Dům radosti-To jsem možná jen nepochopil a nebavilo mě to, za mě "odpad!" 4)Automat svět-Chytilová umí, krásné zobrazení doby a hlavně osudu lidí. Umění Boudníka co prokládá příběh je skvělé. Jediné co trošku kazí dojem, je špatné ozvučení, moc hlasitá hudba a není úplně dobře rozumnět dialogům. **** 5)Romance- na závěr to nejlepší, to se musí vidět, skvělý příběh, suprově zahrané. ***** ()
Blbina celek (omluvuju se všem na tohle nemám dosti střevo): 1 povídka- kdo má pusu ať mele, ikdyž nemá co. Dvojka pohled na umírání dvou starých pánu- děkuji dělám ve špitále. 3- řezník co mele o koze a pojištovácí o voze konec je WTF (nutno rici, ze jsem vetsi blbinu jakteziv nevidel) 4- ujde na to že to je Věra, nicméně jak tam po to pořád jedou ty vodrhovačky, tak Vám to pije krev. A opět mrtvola (haha ne nebudu se smát) a celý to je zas tak praštěný. 5- je asi nejnormalnejsi jen kontrat češi/cikáni. Dvě hvězdy za "něco jiného". ()
Nikdy jsem neměl povídkové filmy v oblibě a jinak tomu už asi ani nebude. Nejen v tomto snímku mi vadí nestálost a roztříštěnost, potřebuju jednolitý celek s pokud možno vyváženou technickou, scénáristickou, hereckou stránkou a to je tady řádné porušováno. Zatímco povídky natočené režiséry Menzelem a Jirešem jsou na úrovni, mají jasný rukopis pozdějších děl svých autorů a hodnocení by se blížilo absolutnímu, díla Chytilové a Němce bolestivě kulhají, ač je jejich pointa jasná a i dnes platná. Zcela se vymyká Schormův podíl. Nejen že je jediný barevný, má nejlepší, všeobjímající hudbu a nejzvláštnější příběh - naivní art-brut malíř s lehkou mozkovou disfunkcí pod vedením své energické maminky pomalovává společný dům, který prodají muzeu, plánovaně získají nový a i ten prodají. Schormova režie prokazuje velikého umělce s otevřenou hlavou, nápaditého, přístupného všemu co jen trochu vybočuje průměrnosti a fádnosti. Je velkou obžalobou minulého režimu, že mu znemožnil rozvinutí jeho možností a povolil mu točit až když byl vážně nemocný a jiskra jeho talentu pomalu ale jistě uhasínala. Celkově ale nemůžu jít na vyšší hodnocení než jsou tři hvězdy, z výše zmíněných důvodů. ()
Hrozná hovadina o ničem.Jen blbé kecy.Mam rád novou vlnu 60let. Formanův Černý Petr, Hoří,má panenko..tam jsou taky blbé kecy,ale je to vtipné,tohle vtipné není,je to o ničem.Hroznei,ani jsem se nedodival. Již nikdy více. ()
Měl jsem ze zhlédnutí trochu strach, protože Hrabal je pro mě trochu moc nenormální, či nesrozumitelný. Naštěstí Menzel převedl spoustu jeho děl na filmové plátno do stravitelnější podoby. Po shlédnutí to dopadlo tak, že povídky více méně jsou dost náročné a jistě to není pro obyčejného konzumního diváka. Jejich úroveň je různá. První Menzelova povídka se při rozjezdu zdála taky pomatená, ale nakonec vyšla jako nejlepší, těsně za ní Jirešova. To asi proto, že jsou ze všech nejvíc normální. Povídky Chytilové a Němce a dokonce i Schorma jsou naopak dosti zmatené, ale to je právě Hrabal. Celkově 75%. ()
Podle mě nejlepší filmová adaptace Hrabala. Všechny povídky dohromady i každá zvlášť jsou mimořádně zdařilými filmovými počiny. Není divu, když vznikly v době takového kvasu... ()
Třetí a pátá povídka ujdou a kdyby byly jen ty, dám 80%. Nic proti Hrabalovi, ale ostatní povídky jsou jen podkladem pro Troškův Kameňák, psány hippíkem sjetým na LSD. ()
Hrabala jsem nikdy nedokázal číst a i těmito střípky jsem proklikal s velkým sebezáporem. ()
Něco tomu chybí. Nejspíš herci. Ty novovlňácký filmy i proto většinou za moc nestojí. Bylo to nějaké zrcadlení a opožděná reakce na dobu, kdy horník soudil a kunsthistorik dělal topiče? ()
Zejména poslední povídka mě dostala. Záběry zobrazující tehdejší způsob cikánského způsobu života (kočování), to by dnes v našem hyperkorektním světě bylo už přes čáru. Žádný současný režisér by se to tak už neodvážil natočit. ()
Oceňuji nápad, dát šanci yačínajícím režiserům. myslím, že se své role zhostili dobře. Za nejzdařilejší považuju Dům radosti. Líbí se mi tak trochu podívínský nádech Hrabalových povídek a tenhle podivín byl hodně dobrej. Automat svět je taková klasika, kterou si patuji už z dětství. Líbí se mi i to že ve všech povídkách je zachována poetika z povídek v púsané podobě. ()
Povídkový film Perličky na dně byl natočen v polovině šedesátých let, tehdy nastupující režisérskou generací podle povídek Bohumila Hrabala. Všechny zachycují drobné příběhy ze všedního života, vykreslují svérázné podoby lidských osobností a jejich tragikomickou existenci. Převést tento svérázný hrabalovský styl na filmové plátno vyžadovalo zcela osobitý herecký projev, pro který režiséři zvolili převážně neherce. Proto v Perličkách neuvidíte příliš známých tváří, v každé povídce však objevíte toho, podle něhož film vznikl, spisovatele Bohumila Hrabala. ()
Zamlada obdivovaného Hrabala už léta nečtu a nechybí mi a ani jedna z pěti "Perliček na dně" ve mně nevzbudila bezděčné nadšení. Třetí hvězdičku dávám víceméně za Boudníka tvořícího (v Chytilové "Automatu Svět"). Nezařazené Passerovo "Fádní odpoledne" možná není nejlepší, ale osobně mám k jeho poetice nejblíž. ()
"Perličky" jsou dobrým úvodem do raného, ještě poměrně surového a realistického Hrabala, dříve než ho překryl nános vylhané pábitelské bezstarostnosti (na čemž měl pozdější Menzelův filmový monopol lví podíl). Povídky mají výrazně experimentální charakter, mladí, brzy poté už slavní režiséři ještě hledali svůj styl a kdo by očekával kýčovitou pohodu Slavností sněženek nebo Postřižin, bude silně zmaten. Úvodní Menzelova povídka mi připadá nejslabší, což jistě zčásti plyne z toho, že mi Menzelův Hrabal vadí obecně, ale i když se pokusím být zcela objektivní, Smrt pana Baltazara je (třeba na rozdíl od Ostře sledovaných vlaků) podivně nesoustředěná, strnulá, nevtipná, špatně natočená a bez pointy. Naopak druhá povídka (Podvodníci, Němec) je krátkou, ale mrazivě působivou moralitou, třetí (Dům radosti, Schorm) mě naprosto vyvedla z míry; že by se vážný, existenciální Schorm posiloval při tvorbě scénáře LSD? Čtvrtá povídka (Automat Svět, Chytilová) je pro mě vrcholem celého cyklu, ale námět by snesl delší formát, je podán trochu překotně, režisérka toho chtěla na malé ploše obsáhnout příliš (včetně jakési minireportáže o Boudníkově tvorbě). Pátá povídka (Romance, Jireš) je "nejpříjemnější", vizuálně okouzlující, ale má oproti předchozím výrazně pomalejší tempo, málo dramatickou stavbu a mladý Vyskočil, který nikdy neuměl moc hrát, tu připomíná chodící prkno navlečené do flanelové košile. Jako celek jsou "Perličky" veledůležitým dokumentem doby a filmového vývoje, ale mají příliš mnoho vad na kráse, než aby se jim divák mohl zcela oddat. ()