Choking Hazard

Tahle strašlivá blbost, která si dělá legraci z krvavých hororů mě vážně moc dobře pobavila. Slepec Dušek a jeho filozofické řeči jednoznačně kralují filmu a když na plátno dorazí Dolanský s kyblíkem plným mozků a vyvoláváním: "Mozky, čerstvý mozky!" nemůžu se udržet. Chudáci děti - co by asi řekly na "Dádin" výstup :-) (17.11.2007)

Po prvním zhlédnutí jsem byl totálně rozčarován - z projektu, v němž se setkají Jaroslav Dušek (tehdy ještě jedoucí na mediální vlně) a Ondřej Neff a jehož trailer nabízel punc originální intelektuálsky laděné zábavy, jsem odcházel z kina předčasně a tady jsem pak při hodnocení udělil odpad! Po zhlédnutí druhém - televizním, svou ostrou kritiku přehodnocuji. Předně kino není pro tenhle film ten správný formát, funguje na bázi videoklipu a jako takový mnohem více vyzní z televizní obrazovky. Za druhé: díky první části a hlavně samému začátku, v němž vystupuje a hlavně promlouvá slepý guru Jaroslava Duška, bych hodnotil ještě výše, druhá část filmu plná zombie masakrů mi už ale tak neseděla. Měl jsem z téhle rozpolcenosti filmu podobný pocit jako při sledování Rodriguezova Od soumraku do úsvitu. Nicméně jsem téhle ulétlé zombie komedii přišel na chuť. Je stylová, s výbornou muzikou, v první půlce i hodně zábavná a je o radosti z natáčení a dělání filmu. A to je mi hodně sympatické... Podobné filmy: Soumrak mrtvých, Fido, Od soumraku do úsvitu (29.04.2007)

Dojemně a neurážlivě špatná amatéřština, které jde pouze o efektní důsledky (které jsou různou měrou šílené a ujeté, ať už jde o situace, nebo o hlášky) a na efektivní příčiny z vysoka kašle. Holt každý není jako Peter Jackson nebo Sam Raimi, kteří kdysi dokázali natáčet geniální brak za minimum finančních prostředků. Talent je zkrátka zapotřebí vždy. Nicméně pokud máte rádi filmy tohoto typu a fandíte nadšeneckým filmařům (i pokud jim zmiňovaný talent jaksi chybí), je pravděpodobné, že se budete u CHOKING HAZARD bavit. A je vlastně jedno, jestli se budete bavit spolu s tvůrci, nebo na jejich účet. 50 - 60 % (28.10.2010)

Vím, že to nebylo míněno vážně, ale tohle bylo i na mě moc... Toto je klasický a přímo učebnicový typ filmu, kde na prvním místě je zábava aktérů a až pak přichází na řadu divák. Párkrát jsem se zasmál, to ano, ale většinu času jsem jen otupěle a s rezignací v očích sledoval parodické výstupy zombie-myslivci vs. nezombie-figurky. Toho rozvařeného rybízového kompotu coby náhražky mozku nakonec bylo snad až příliš mnoho i na parodii. Škoda, od recenzenta/scénáristy typu Marka Dobeše, nad jehož slovními obraty v Ikarii jsem se často zalykal smíchy, jsem čekal přece jen trochu víc, než hodinu a čtvrt sice maximálně uvolněné, ale přece jen nudy. Btw. Štěk Dády Patrasové byl nečekaně jedním ze světlejších míst filmu... (16.04.2007)

Doktor Reiniš v úvode hovorí o piatich základných náhradných cieľoch skutočného života: 1. práca čiže kariéra 2. koníčky čiže hobby, 3. alkohol čiže drogy, 4. viera, 5. život venovaný rodine. Po záverečných titulkoch som našiel šiesty: sledovanie óber chujovín bez srandy a nápadu. Ale tváriacich sa ako zábavný film pre insiderov od insiderov. Dielo, kde tradícia nablblej českej televíznej inscenácie stretáva jednotvárne melodickú, ukričanú a nudnú rockovo tancovačkovú skupinu. Plus, aby sa to zdrclo (zrazilo), ako mlieko pri varení, pridal sa zombie motív a hahaha dialógy. Vlastne, raz to za pousmiatie stojí. Keď sa v záverečných titulkoch objavia tieto slová: "Svítící uši Martin Pomothy". (22.12.2020)