シリアルエクスペリメンツレイン
Serial Experiments: Lain
Scénář:
Čiaki KonakaKamera:
Takaši AzuhataHudba:
Reiči NakaidoHrají:
Kaori Šimizu, Ajako Kawasumi, Miki Itó, Šigeru Čiba, Susumu Čiba, Masahito Kawanago, Michael Gregory, Masahito Jabe, Džódži Nakata, Fumihiko Tačiki, Šó Hajami (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
Týden poté, co středoškolačka Chisa Yomoda spáchala sebevraždu, od ní někteří spolužáci dostanou záhadný email. Jeden email dostane i její spolužačka Lain Iwakura a v něm jí Chisa vysvětluje, že se pouze vzdala svého fyzického těla, ale dále žije v síti. Pokračuje tvrzením, že je tam s ní rovněž Bůh. Od té chvíle se Lain začne více zajímat o síť a svět okolo počítačů, svět, který ji ještě donedávna nezajímal. Díky svým stále častějším výletům do tohoto virtuálního světa se hranice mezi realitou a virtuálnem začne pomalu bortit. (Kiyoshi)
(více)Recenze (40)
PRESENT DAY, PRESENT TIME LAYER 1 : INTRODUCTION Deväťdesiate roky odmietli pompu a nevkus rokov osemdesiatych a stali sa myšlienkovo a umelecky najplodnejším desaťročím minulého storočia. Všeobecne sú charakterizované ako cynické, pochybovačné a postmodernistické obdobie.LAYER 2 : GENERATION 90´s Generácia devätdesiatych rokov odmietla nielen postuláty generácie predchádzajúcej, ako to robí každá generácia, ale začala pochybovať i o význame postulátov samotných. Toto pochybovanie a prehodnocovanie hodnôt samotných vyústilo do popierania zažitých lineárnych a žánrovo čistých umeleckých postupov, čo umožnilo spájať a miešať jednotlivé žánre a postupy s cieľom priniesť niečo nové a oživiť úpadkové umenie osemdesiatych. Typickými hovorcami ducha desaťročia sa stali napr. Nirvana, Smashing Pumpkins, Radiohead či Alanis Morisette, vo filme Tarantino, Lynch, Aronofsky, Besson, Fincher.LAYER 3: NET IS VAST AND INFINITE V deväťdesiatych nastal boom internetu, myšlienky a názory boli zrazu masovo oznámiteľné a diskutovateľné, čo umožnilo ich rýchlejšie šírenie a obohacovanie myslenia v masovom meradle. Niet divu, že sa objavili názory na prepojenosť siete s realitou, pretože prostredníctvom vedomia ľudí sa tak naozaj deje. LAYER 4: SERIAL EXPERIMENTS : LAIN SEL je príbehom dievčatka Lain, ktoré prostredníctvom svojho alter ega vo virtuálnej sieti zmazáva hranice medzi realitou a svetom netu. Obsahuje obrovské množstvo filozofických myšlienok, ktoré sú pre dnešnú teen generáciu ťažko stráviteľné, a ktoré (česť výnimkám) odmieta. Je obrazom pochybnosti o objektívnej realite toho čomu hovoríme vonkajší svet a tým nadväzuje na myšlienky, ktoré priniesol už Ghost in the Shell a ktoré západu predstavil koncom desaťročia Matrix. Postoj Lain je postojom devätdesiatych rokov : pochybuj o tom čo vidíš a rozmýšlaj o tom čo nevidíš. Hudobná zložka je akousi variáciou na hudbu Radiohead (celkovo zo seriálu ide podobný feeling ako z klipu Paranoid Android) . LAYER 5: CONCLUSION SEL je odtlačok ducha doby v umeleckom diele, akých nájdete len veľmi málo. Je totiž presne taký , aké boli 90´s . Pochybovačný. Filozofujúci. Geniálny. Tvorivý. Ne-žánrový. Nepochopiteľný. Nepochopený. 10/10 LAYER 6 : EPILOGUE Začiatok storočia – najmä v západnej kultúre znamenal obrat k tomu, pred čím 90´s varovali najviac : konzum. Na druhej strane, ďakujem 90´s, že som svoj zásadný myšlienkový vývoj prešiel práve v nich a ďakujem Lain, že mi to nádherným spôsobom pripomenula. ()
Veľmi zaujímavé anime Serial Experiments: Lain z roku 1998 vlastne nastavuje zrkadlo dobe, ktorá má a príde a možno už aj prišla čo sa týka moderných technológií. To čo sa hovorí o ohni, že je dobrý sluha, ale zlý pán platí aj o moderných technológiách, majú nám slúžiť, ale niekedy robia pravý opak. Anime je fakt veľmi zaujímavé, ale čo mi vadilo tak jeho sledovateľ je len pasívnym prijímateľom celého príbehu, celý príbeh totiž nevyvoláva také emócie, do nikoho sa nevžijete a teda je Vám to úplne šum a fuk ako celé anime dopadne. Tak isto hlavná hrdinka je ako keby rozprávačka, aj keď sa jej tam udejú rôzne veci. Inak je anime veľmi dobre koncepčne aj celkovo zvládnuté, ale mne nesadlo, nevedel som sa z neho tešiť tak ako by som chcel. A naozaj ak si povieme pravdu na dnešnú dobu je toto anime dosť pomalé a málo čo sa v ňom deje, ale výpovednú hodnotu nakoniec má a tak udeľujem pol bod a oplatí sa pozrieť. (Hodnotenie 3,5) ()
U tohoto seriálu na vlastní kůží poznáte proč neměl nikdo rád Rimmerovu sbírku telegrafních sloupů dvacátého století. Animace je celkem příjemná, úvodní znělka také dokonce i Lain ujde, ale ten děj je šílenej. Za den sem dokázal zkouknout maximálně 3 díly a byl sem z toho vyčerpanej jako kdybych přeházel nákladák uhlí. Ty díly se podle mě nedaj pochopit, i když jsem se o to usilovně snažil, prostě je to absolutně ulítlý až do poslední vteřiny a nechápu lidi, co o tom dokážou jakkoliv filozofovat. Na druhou stranu i na tu ulítlost se dá koukat. Jako Iťáka mě ovšem nemile překvapilo přehnané vybavení pokoje, jež by tam Lain nikdy sama nedostala. Nakonec bych dodal, že pokud se vám nelíbí můj komentář, tak mě ignorujte a já nebudu existovat, nebo budu ? :-) Myslím, že film o Merlinovi celou problematiku tohoto seriálu vystihuje mnohem srozumitelněji... ()
Neustále záběry na dráty skrz které proudí zdroj našeho bytí na Zemi - elektřina.... Vlastně ani nevím jak toto dílo slovy popsat či co si o tom myslet. Zkrátka Nakamura vytvořil anime psycho-matrixovský cyberpunk scifi ze kterého se mi občas pěkně zatočila hlava. Seriál v názvu obsahuje slovo "experiments". Ano, to je to správné přirovnání. A veřejně si při tom i přiznávám, že o kyberpunku nic nevím! 6/10 ()
Velice zvláštní seriál. Nebála bych se ho označit vyloženě jako divný. Také jej lze označit za nadčasový, protože předvídá rozvoj počítačů a závislosti na nich – v tomto směru by mohl posloužit jako důrazné varování před tím, co s člověkem může takové závislost udělat. Jenže není moc, jak to říct… divácky přívětivý. Přijde mi, jako by byl schválně udělaný tak, aby si ho nešlo moc oblíbit. Jeho atmosféra je ponurá, depresivní, vyvolávající strach a úzkost. Dominantními barvami jsou černá, šedá, tmavě modrá a jako jediná výraznější bílá. Jenomže bílá není barvou spásy, ale znakem dokonalé čistoty – vše, co je bílé je dokonale sterilní, odosobnělé. Ani lokací nenavštívíme mnoho. Žádná z těch lokací přitom není kdovíjak hezká (není myšleno jako hejt kresby). Velký podíl na vytváření nepříjemné atmosféry má i zvuk – kdykoliv jsme poblíž drátů, je slyšet bzučení elektřiny, jako kdyby ty dráty měly každou chvíli bouchnout. Kdykoliv vidíme počítač nebo něco, na čem se dá jít na tu síť, slyšíme různé zvuky, co vydávaly staré počítače. Ani ne tak jako bzučení elektřiny a počítačů mě opravdu štval zvuk klepání křídy, když Lainina učitelka psala na tabuli – ke konci už to pro mě bylo nesnesitelné, jak kdyby mi někdo klepal na mozek. ----- Na seriál by se mi určitě líp koukalo, kdybych se mohla ztotožnit s hlavní hrdinkou a fandit jí. Bohužel, Lain je natolik podivná, že to prostě nešlo. Na začátku je to introvertka, co si s počítači moc nerozumí. Nejdřív se to vyvíjí celkem dobře – něco se stane, a tak se začne zajímat o počítače. To něco ji i postupně sbližuje se spolužačkami. Nakonec je ovšem ještě divnější než na začátku – je pořád mimo, reaguje ještě hůř než já po kalbě a její projevy sestávají jen z hypnotické pomalé mluvy nebo zoufalých výkřiků. Ostatní postavy jsou pak až na Alice absolutně nezajímavé a nevyužité – třeba ti chlápci s těma přístrojema na očích – nejdřív to vypadalo, jako že si Lain našla nějaká tajná organizace – k mému zklamání to byl jen divnej chlápek sedící u starýho počítače a ve výsledku h*vno z toho. Nebo ta skupina Knights? Co s nima nakonec bylo? Vlastně, co nakonec bylo s The Wired? Odpovědi seriál nenabízí. Nabízí jen konec, který silně připomíná poslední dva díly Neon Genesis Evangelion – ponoříme se někam do vědomí Lain a sledujeme nesourodý proud obrazů. Být definitivním koncem poražení dost hnusného monstra, co vylezlo z počítače, tak ok, beru, že to bylo o tom, jak Lain potupně pohlcovala síť zde nazvaná The Wired, až nakonec musela bojovat jako se svojí virtuální identitou tak s „bohem“ The Wired. Jenomže v poslední epizodě to vypadá, jak kdyby se nic nestalo, vůbec NIC. Představte si, že by se po všech sedmi (osmi) dílech Harry Potter probudil v pokoji pod schody a my jsme spolu s ním zjistili, že to byl jenom sen a všechen ten děj ve výsledku nikam nevedl, tudíž najednou působí úplně zbytečně? Přesně tak jsem se cítila po konci Seriál Experiments: Lain. Byla jsem dokonale zmatena a zklamána. Jediní, komu to můžu doporučit, jsou hardcore fandové kyberpunku, kteří vědí, že kyberpunk není jenom Matrix (souhlas s komentářem uživatele Idaho – tenhle seriál má rozhodně blíž k tvorbě spisovatele Williama Gibsona). 7/10 () (méně) (více)
Galerie (447)
Photo © TV Tokyo
Zajímavosti (5)
- V časti "Layer:04" chlapec hrajúci hru Phantoma sa pýta Lain, či je PK (player killer), výraz používaný v starých dungen hrách. PK je hráč, ktorý zabíja ostatných hráčov. (Flipper)
- Psyche procesor sa v seriály vyslovuje ako "psukhe", originálna Grécka forma slova. (Flipper)
- V seriály sú nespočetné množstá narážok na Macintosh od firmy Apple. (Flipper)
Reklama