Královská hra

Velmi realisticky provedený kousek z prostředí vysoké politiky. Souboj o předsedu vlády, při kterém se použije jakákoliv zbraň a novináři jsou využíváni k dosažení cíle. Málokterý je schopen a ochoten se té rozjeté mašinérii obětovat a jít za čistou pravdou za každou cenu. Ačkoliv v reálném životě by konec tak šťastný nebyl, je to výborný filmek. A praktiky v něm používané jsou asi v politice nadčasové a mezinárodní. Poslední věty shrnují to, že kdo přičichne k moci už u ní díky známostem a vlivu zůstane, což je bohužel také věčná pravda. (03.01.2008)

"Mluvíš jako moje babička. Pořád se ptá: Tak kdy položíš vládu?" Homo politicus, neboli člověk bezpáteřní, se vyskytuje nejen u nás, ale i ve Skandinávii? Tak to je dobře, alespoň to bude napínavá zábava. Jenže Královská hra zaťala drápy jen do jednoho skandálu, který bezpáteřní homo sice naštve, ale nezabrání jeho zvolení. Když ne dnes, tak zítra určitě. Mě to tedy celkem bavilo, ale toho napětí tam moc nebylo a do politické stoky se taky nebušilo tak, jak by si to zasloužila. (26.01.2018)

Dánské politické bahniště se vším co k tomu patří, do kterého vstoupí mladý novinář Ulrik Torp, který rychle zjišťuje, že všechno není jak se zdá a tak začíná Kongekabale. Ulrik se do hledání pravdy ponořil s novinářskou vášní, která přešla později i v osobní zájem až posedlost odhalit spiknutí a machinace související s volební kampaní. Byl to celkem reálný a inteligentní thriller 21. století až na to, že takového novináře dnes najít se rovná nalezení perly v hromadě hnoje. Kdyby ten začátek neměl tak ukrutně těžkopádný rozjezd, tak budu Královskou hru velebit daleko víc. 75% (10.02.2016)

Zmrdi vpravo, zmrdi vlevo, zmrdi uprostřed a pak si má volič někoho vybrat. Arcel opět dokazuje, že s tužkou a papírem mu to jde náramně a i když politické prostředí nemám ve filmu rád, tak musím ocenit očernění celého toho zkurveného systému. Asi to byla trošku utopie, ale přesto se člověk nenudí a trošku se u toho i nasere. 80% (03.09.2017)

„Vážně fandím mladým novinářům, co sem přicházejí. Napochodují sem nadržení a sní o titulních stránkách. Jedno mají společné, vydrží jen pár měsíců. Já jsem tu 22 let. Dám vám tip na přežití. Až se mnou budete příště dělat rozhovor, chovejte se slušně. A jednejte se mnou uctivě, mám na to právo. Jste pod mou střechou. Rozumíte?“ Jenže Ulrik si prostě nedá říct…Politika je špinavá a lidi v ní ještě víc, ano. Tahle nadprůměrně obsazená severská žánrovka umí pracovat s publikem, protože ve chvíli, kdy se začne všechno obracet proti hlavnímu hrdinovi, jsou divákovy emoce přesně tam, kde je chce režisér mít. Divák si uvědomuje, že si Ulrik uříznul pořádný krajíc a čeká, zda se jím nezadáví, což na emoční zúčastněnosti ještě přidá. Proto zamrzí, že klíčový zvrat vyzní poměrně naivně (celkově působí docela nevěrohodně, že by se někteří protřelí aktéři nechali tak lehce nachytat, zároveň bych čekal, že se vůči „osině“ víc přitvrdí). Lépe už v tomhle ohledu vyznívá hořce úsměvný závěr. Kvůli němu nakonec hodnotím ještě slabšími 4*. (29.04.2023)