Salto do života

Já mám problém, ty máš problém... Trocha depky z holé existence, trocha ze sexuální orientace a kvízová otázka k tomu: Co dělá z nezletilých holek sexuální pijavice? a) zloděj, zvaný příležitost b) silný žaludek c) dostatečný výskyt úchyláků d) široká škála benefitů = všechny možnosti jsou správně, ale ani tak netuším, co se mně svým snímkem Cate Shortland pokoušela sdělit... (18.06.2014)

Občas je potřeba nasadit si růžové brýle, i když někdy stačí jen červené rukavice. Mladá Heidi byla po svém nemístném sexuálním obtěžování postavena před výzvu, a té čelila bez zbytečných negativních emocí, výčitek (sobě a druhým), depresí a agresí. Jakoby tu rezonovaly minulé doby, kdy se člověk chtěl co nejdříve osamostatnit, přestat žít na úkor rodičl a společnosti (Robert Zimmermann nebyl starší, když se stal Bobem Dylanem). Obecně se má za to, že kluci to mají lehčí; Heidi ale uměla zapojit i čistě ženské postupy - odvaha jí tedy rozhodně nechyběla. Smířlivost, a přitom nezkalená sebejistota, z ní dělá i pro diváka sympatickou postavu, které držíme palce - ale možná i proto, že se ptáme sami sebe, zda bychom to také dokázali. Další otázky si ale raději už nedávejme - třeba tu, zda bychom to také chtěli dokázat. Pozn.: Objasňující překlad "Salto do života" (místo pouhého salta/přemetu) považuji za správný a šťastný. Úvaha: To, co se stalo Heidi (odhlédněme od příčiny) se může stát i několikrát za život; v mládí, po osamostatnění vlastních dětí, při odchodu do ústraní (důchod), ale také při jakékoli déle trvající nemoci. Pro rozhodování jsou k dispozici vždy pouze dvě řešení: svoboda nebo závislost. A jaká je tey ta příčina: být v prostředí, které tě nechce, kterému nějak vadíš, a které tě drobnými či většími ústrky od sebe odpuzuje. (23.09.2017)

Tohle je fakt divnej film. Australské filmové akademii (nebo co to tam mají) nejspíš pomalé záběry, nicneříkající scénář, rozháraní hrdinové, telecí pohledy a hudba otravná jak kapání kohoutku připadají jako vrcholné dílo filmového umění, mě ale bohužel nevzali za členku a od té doby se naše názory nějak tragicky rozcházejí. Tohle salto prosím beze mě... (29.09.2010)

Melancholická mrazivá krajina bohužel na skvělý film nestačí. Když je hlavní hrdinka filmu jednoduchá a blbá jak tágo a nelze s ní v žádném směru sympatizovat, tak to přebije veškeré kouzlo. Ostatní postavy byly navíc úplně nevýrazné a když jsem zrovna nekroutila hlavou nad tím, jak Heidi s každým spí, nebo se jen někoho ptá, jestli se mu něco líbí, tak jsem zívala. Pěkná atmosféra, ale z cesty za poznáním šlo vyždímat rozhodně víc, než jen záběry na zimní krajinu. (26.08.2012)

Somersault asi nebude pro každého, ale mně se ten hluboký ponor do duše šestnáctileté Heidi, která musela za nepříjemných okolností opustit domov líbil. Tady v tom případě asi nebylo účelem něco vyjasnit, či vyřešit, ale pochopit a vcítit se do takového mladého človíčka hozeného mezi cizí lidi v nějakém zapadákově, jejího hledání sebe sama, potýkání se s nezáviděníhodnými situacemi a postavami včetně Joeho, který neměl také jasno v tom, co se sebou má vlastně dělat. Abych pravdu řekla, tak mně bylo smutno při pomyšlení, že to takhle nějak u mnohých mladých lidí probíhá a ne vždy to dopadne tak jako s Heidi i když připouštím, že možná některé momenty byly trochu nadnesené. Sam I Abbie byli výborní a já jim tu rozervanost duše i těla věřila. Dokážeme se i my tak radovat z takových maličkostí jako jsou červené rukavičky, z pohledu na spadané listí a mohla bych pokračovat, tak jako Heidi? Určitě je v Saltu do života víc než jen pár věcí k zamyšlení. (25.12.2013)