Vyhnání z ráje
Ban from Paradise
Expulsion from Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Klaus FuxjägerHrají:
Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler, Chantal Poullain, Věra Havelková, Petr Vacek, Jaromír Barin Tichý, Veronika Bellová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dovolená u moře. Na pláži filozofují po prohýřené noci doktor Rosťa s přítelem Petrem o podstatě člověka. Jejich vzrušenou debatu o tom, zda je člověk Bůh nebo Ďábel, přeruší vpád naháče z vedlejší nudistické pláže Paradiso. Muž zoufale hledá lékaře, protože jeho malý syn asi snědl něco, co neměl. Nyní však vychází najevo, že dosavadní příběh byla fikce a že doktor je současně i režisér jakéhosi experimentálního dokumentu. Smyslem filmu je analyzovat, čím se nahý člověk liší od opice. "Materiálem" k tomuto bádání jsou dobrovolníci, nudisté, které zlákaly peníze, zvědavost nebo touha po exhibici. Ti však nejsou o podstatě experimentu pravdivě informováni, aby se v situacích, které jim filmový štáb nastraží, chovali co nejpřirozeněji. Celý projekt financuje zbohatlický ruský producent Igor. Naivně věří, že se mu podaří potlačit filozofické ambice tvůrců a na lascivní komedii o naháčích pak slušně vydělá. Kromě toho chce mít ze své rozmazlené dcery Lenky herečku. Natáčení provází řada konfliktů, vztahy mezi protagonisty se vyhrocují, ponižovaní nudisté se bouří a za režisérem přijede nečekaně manželka, známá hvězda, řešit i s dětmi rodinné problémy. Situace na pláži Paradiso spěje nevyhnutelně k dramatickému konci.
Režisérka Věra Chytilová se opět po hořké komedii PASTI, PASTI, PASTIČKY vrací ke svému zásadnímu celoživotnímu tématu - morálce, svobodě, hledání smyslu existence. Princip "filmu ve filmu" umožňuje nahlédnout téma z různých úhlů a v několika významových rovinách. "Náš příběh hledá odpověď na to, jestli člověk dokáže být šťasten, když k tomu má možnost. Zda není zahlcen malichernostmi a dovede se dívat na život z ptačí perspektivy. Nahota je ve filmu chápána obrazně jako určitý druh osvobození. Nedovoluje nic předstírat, zbavuje nás předsudků. Ten příběh ale není o nahotě, ale o lidské hlouposti a nepoučitelnosti," míní režisérka. Spoluautor scénáře a představitel hlavní role Bolek Polívka říká:"Vyhnání z ráje je také o manipulaci a tvůrčím šílenství. Náš film - to jsou drobná pozorování lidského chování, která mají svůj patos i svoji velikost. Pojednává o lidských citech, vášních a vztazích, i o temné primitivní stránce naší přirozenosti."
Věra Chytilová chtěla natočit podobenství o tom, jak filmaři natáčejí podobenství, o nahotě jako základu přirozenosti, o nahotě jako rajském stavu odkazujícím až něm k Adamu a Evě. A také o tvůrčí posedlosti, která nevnímá hrozící důsledky. Ale vyšla jí pitvorná skrumáž po sobě se válejících naháčů, jednou s postavami dobře rostlými, jindy s těly obézními, ochablými, s nestvůrně vyvalenými břichy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (178)
Neříkám, že bylo všechno špatný, jen že to bylo hrozně laciný. Laciný tolik, že by se dal za to koupit rohlík. Přitom nemohu popřít, že film měl drive, a závěr se dvěma mrtvolami se zdařil. - Nahé opice, Desmond Morris to myslel vážně a doslovně. I já odmítám brát viděné jako alogerii, čehokoli. - Dávám vyšší hodnocení, než jsem zamýšlel (průměr), jelikož hamletovská otázka, která tu má aktuální podobu: dívat se na film nebo jít vyhazovat sníh, se rozřešila ve prospěch filmu. ()
Nejvíc mi vadí, že se film tváří jako nějaké hlubokomyslné podobenství. Ve Filmovém přehledu se píše: "Chytilová opět využila atraktivního námětu k vyjádření mnoha filozofických, etických či morálních otázek." Opravdu? Já myslím, že tyhle kecy mají jen zakrýt, že vidíme film o ničem, navíc špatně natočený a často šíleně zahraný. Ještě ujde Polívka a Liška, ale co předvádí Vacek, Šteindler a naherci, to je odpornost. ()
Neco takoveho jsem jeste nevidel natoceno,zpusob jakym byl tento film vytvoren a udelan,pro mne skvela myslenka. Dalsi fajn dilo Pani reziserky Chytilove,ktere mi jen dotvrzuje jak moc je talentovana . Kdyz nic jineho, tak kazdy kdo alespon trochu dovede ocenit krasu, jakehokoliv lidskeho tela, at uz maleho, velkeho,stareho ci mladeho by toto mel videt. Musim pripomenout jeden zaber, kde byla kamera uplne fantasticka, v okamziku kdy Bolek Polivka sestupuje z piskoveho vrchu a kamera zabira jeho boty, jak pomalu klouzou dolu piskem, to bylo vazne mistrovske."V raji neni zizen,proto to je raj".Jenom si preji aby se brzy objevil mezi nasimi filmotvurci nekdo jako ona,ci pan Svankmajer,Zeman nebo Vlacil. ()
Já tak nějak chápu, co Chytilová chtěla říct. Je to vlastně podobenství o podstatě člověka a o tom, že jsme se od opic moc nevyvinuli a ani neposunuli. A do 45.minuty to funguje ještě docela dobře, je to chytře vedené, se spousty symboly (někdy teda až zbytečně doslovnými) a zajímavými myšlenkami, ale od 45.minuty to jde pomalu do háje, symbolů a myšlenek rapidně ubude, celé se to zabrzdí a takhle to trvá a strašně nudně plyne až do závěrečné scény, která to naštěstí trošku vytáhne nahoru, ale to nic, co bylo předtím, nezachrání. Přitom ten námět byl hodně zajímavý a ze začátku to ještě Chytilová (i když... kdoví, kde se na tom podílela spíš ona a kdy spíš Bolek) dobře vedla, ale pak se to celé rozpadlo jak domeček z karet. Je to škoda, jelikož jinak by se jednalo o jeden z nejzajímavějších (i když je vizuálně (záměrně) odpudivý) českých filmů po roce 2000, ale takhle to vyšumělo do ztracena. Ne úplně, něco tam je, ale i tak. 22% si to podle mě sice nezaslouží ani náhodou, stejně jako umístění v černých číslech, ale nevidím důvod nadhodnocovat, takže zůstanu u lepších 2*. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (4)
- Režisérka Věra Chytilová vzpomínala, že "jsem sama jednou pobyt na nudistické pláži absolvovala. Tehdy se jezdilo k Baltu, a protože děti chtěly k moři, tak jsem je tam vzala. Myslela jsem, že budu muset překonat stud, ale byli jsme v neznámém prostředí, takže za chvíli jsem se ostychu zbavila. Dokonce mě napadlo, že lidé v plavkách působí špinavě. Nudistická pláž byla i lépe udržovaná, a tak jsme si pomalu začali připadat jako ti lepší." (NIRO)
- Ve filmu mimo jiné zazní skladby Gustava Mahlera („Symfonie 1 D dur“, „Symfonie 2 C mol“ a „Symfonie 4 G dur“) a Antonína Dvořáka („Requiem opus 98“). (noelcoward73)
"Film o tom, jak je točen hovadský film, nemusí být nutně hovadským filmem," budiž ústředním mottem mého komentáře. V Dědictví předvedla Chytilová burana s pěnezi, ve Vyhnání nám servíruje burana s uměleckými ambicemi. Jako buran, hulvát a primitiv v balíku se Bolek Polívka vcelku osvědčil a tak se nijak nedivím, že po něm Chytilová sáhla zas. V jejích filmech ostatně hraje často. Jeho režisér=bůh se opravdu "vyvedl". Vše mu je dovoleno. Nic nemusí vysvětlovat. S nikým nemusí soucítit. Vše si může brát. O nic se nemusí starat. Jeho moc je absolutní. Jeho moc je nezpochybnitelná. Vše si může odůvodnit, vše si může obhájit slovy: "Mé dílo má vyšší smysl! Já děsně dřu!" Jeho Božskost se domnívá, že je ostatním nadřazen jako přirozený vůdce a intelektuál, přičemž očekává, že okolí bude tyto "skutečnosti" uznávat a pochlebovat mu. Jistě, postava je to trochu extrémní v míře tohoto přístupu, ale přece jen ještě pořád z tohoto světa. Chytilová vybavená nejostřejším sarkasmem filmového vesmíru do nich, a nejen do nich, nemilosrdně řeže. Je to tak dobře, laskavého humoru máme v našich luzích a hájích dosti. Režisér je sice bůh, ale my dobře víme, že bůh je bytost trojjediná. Svéráznou Trojici doplňuje producent a scénárista (nebo je to asistent či dramaturg - to je ostatně vcelku jedno), který neustále pronáší hlouposti, jež v jeho představách dlí v hlubinách filozofických - nejde však o nudné kecy, jsou to neuvěřitelně vtipné hlášky. On vlastně celý film rval mojí bránici, a když producent křičel: "Jstě pěěna! Jdětě do móře! Tarkovský se bude divit!" musel jsem si pusu zacpávat. Tarkovský, bezpochyby se divící, slouží totiž pánům Stvořitelům za vzor, jehož slávu by rádi bledou učinili svým Veledílem. Věří, že mají promyšlenou koncepci filmu, ten však zatím zrcadlí jejich ubohost, deformuje se pod tlakem náhlých hnutí jejich myslí, vkrádají se do něj úplně cizí myšlenky a nápady, a někdy ho mění pouhá náhoda či rozmar. Oni to však nejsou schopni vidět. Podléhají své nadutosti a nedostatku sebekritiky, staví svůj výkal na piedestal. A my, diváci, kteří v sobě mají kus Scénáristy, my v náhodě najdeme záměr, v povlávání korouhve důsledné směřování a z nicoty uplácáme smysl. Ten film mě (možná i nezáměrně) varuje, že bych si měl při hodnocení, sledování a vykládání filmů plných symboliky, (domnělých) skrytých poselství a podobenství, dát zatraceně pozor, neb hranice mezi artem a výkalem se (někdy) špatně hledá a já do toho hovna nakonec můžu šlápnout, stejně jako jeho autor. Režisér nestojí pouze o hlubší smysl, k jeho metám přidružila se Přirozenost. Tu vidí v nahotě a v nevědomosti (viz Ráj). Ovšem ve skutečné bolesti a ve skutečnosti vůbec, ji nevidí. My jako diváci ji tam také nejspíš neuvidíme, protože neherci jsou skutečně strašní (záměrně?), jelikož ti chudáci neumí předstírat. A právě proto jim, společně s režisérem, nic neuvěříme. Režisér, podobně jako Diderotův bůh, je totiž někdo, komu: "...mnohem víc záleží na jeho jablkách než na jeho dětech." A ještě jednou, malinko jinak: "Hovno, filmování hovna a filmování filmování hovna jsou diametrálně odlišné věci." () (méně) (více)