O myrtové panně

Zase z řady poeticky depresivních pohádek, která je sice zasazena do exteriérů a skutečných reálií, ale příběh je zase melancholicky smutný podmalovaný totálně psychózní hudbou. Navíc zlo je tu hodně silné a v okamžiku úmrtí víly opravdu nepříjemné. Přesně typická pohádka Svatavy Simonové, jejíž pohádky pro děti rozhodně nejsou a dospělému moc veselosti nedopřejí. Hudba: Ladislav Simon (07.01.2018)

O myrtové panně je lyrická pohádka. Je to klasický televizní počin na nedělní odpolední, který ovšem vypadá jako amatérský. Na penězích se šetřilo všude možně, kde se jen dalo. Kostýmy, především těch devíti panen, jsou otřesné. Ty jsou navíc ještě škaredé. Kamera je také příšerná. Nejhorší je ten mlžný opar kolem panen v zahradě. S tou zahradou se to už vůbec nepovedlo. Jestli si někdo myslel, že natáčet v zahradách před bohatě rozkvetlými keři to zachrání, tak se šeredně spletl. Interiéry nedopadly o moc lépe. Nechápu, že do tohoto paskvilu se propůjčili Postránecký s Trávníčkem. [643. hodnocení, 17. komentář, 49%] (05.01.2020)

Tak schválně, jestli jsem to pochopil správně: Mentálně narušený princ chce všechno udělat z porcelánu, domy, školy, lidi stromy, psy. A proto potřebuje víc hlíny. Opouští tedy léčebný ústav, v jehož zahradě se promenují pacientky léčené z nymfománie, a spolu se svým ošetřovatelem se vydává na strastiplnou pětiminutovou cestu. Do domku nedalekého chudého venkovana, jehož žena chce dítě, ale namísto toho, aby svýmu starýmu dala, celý dny a noci se modlí. Bůh se na to už nemůže dívat a sešle jí větev, aby si řádně za svou blbost našlehala. Pomatená venkovanka však ratolest začne opečovávat jako své dítě. Do toho přijíždí florofilní princ a osud si s ním pěkně zahrává. Hledá hlínu, přijde sem a najde křoví. Prohlédl si ho dobře a nic mu na něm nevadí. Naopak. Ani květináč mu nevadí, ten se mu na ní právě nejvíc líbí. Taková věc u kytky může být znakem jisté vášnivosti. Prostě na první pohled, lejtka úplně spálený. Celý dny se s košťálem mazlí a když ho dokonce zkusí kouřit, začne mít docela divný halušky o ošklivý ženský. Tady už to začíná bejt ujetý. Princ chce mít s rostlinou děti, ale není mi jasný, kterej z nich dá semeno. Každopádně pro potomky potřebujou velkej květináč ve tvaru kolíbky a proto se pro něj vydává do OBI. Toho využijí sexuchtivé spolupacientky, vniknou do princova pokoje a navzájem se ošustí větvema. Trošku bizzare, ale viděl sem i divnější porno. Bohužel však k rostlině přičichnou, zjistí, že je to konopí a netrvá dlouho a celou jí zhulí. Když se pak princ v absťáku vrátí a těší se na pořádný brko, je rozezlen, že nic nezbylo. Musí tedy začít od začátku. Od překupnice sežene novej klon, zasadí ho, zalévá a ošetřuje. A na konci sezóny má opět větve obalený palicema, pryskyřicí až přetékajícími. Dávaly tak moc, že dokonce i ženský vypadají jako bodláčí. A tak princ žil šťastně se svou Bílou vdovou a jestli mu nehráblo, hulí dodnes. Jo, v porcelánovým království by chtěl žít každý. Kromě mě tedy! (07.01.2018)

Já mám s filosofickými či filosofujícími pohádkami problém: už jako dítě mne nebavily a odcházela jsem od obrazovky, protože jsem "těm řečem" vůbec nerozuměla. A nebaví mne ani dnes, když se blížím babičkovskému věku: "těm řečem" sice už rozumím, ale celé je to takové unylé a "uživatelsky nepřívětivé". Hudba mne vyloženě skličuje a kýčovitě rozmlžená obrazovka mne štve už od začátku. Herectví Michala Dlouhého se nedá nic vytknout, a přesto jeho zmítaný princ snící o ideálním království je jen slabým odvarem z Hamleta. Ty Jezinky potácející se rok po královské zahradě mě spíš děsí a Myrtová panna je poněkud mdlá. Tím v žádném případě nenapadám původní předlohu. (14.02.2015)

Tak ono to zatím fakt vypadá jako podivnost. Devět vdavekchtivýh panen připomíná jezinky, zamilovaný blázen Dominik je o 22 let starší než dvacetiletá Mariettka, princ je nudný a poněkud mimo s tím porcelánem a Myrtová panna...No, nevím, už se na to příště koukat nebudu. Takové pohádky jsem neměla ráda jako dítě a evidentně se nic nezměnilo ani teď, kdy už dítě dávno nejsem. (30.09.2018)