Karel a já

V těžké době, kdy českému obyvatelstvu Protektorátu opravdu nebylo do smíchu, vznikla tato veselohra. Jindřich Plachta jako nositel chorobného optimismu ani tentokrát nezklamal a se svým koněm Karlem vypráví nám příběh o tom, jak synáček továrníčkův k rozumu přišel, a naučil se pracovat. Tyhle příběhy o polepšení hříšníka, příběhy pro lid, kdy bohatý pochopí chudé a najde vztah k ostatním i sobě samému, takové příběhy vždycky táhly. A ve dvaačtyřicátém roce takovéhle šťastné konce lidi potřebovali vidět o to víc, alespoň v kině. Zasmát se, zapomenout...a funguje to skvěle i dnes a to je velká paráda. Lehká úsměvná veselohra s výborným obsazením, která člověku zvedne náladu na maximum a odchází od filmu s pocitem, že všechno v pohodě zvládne ....90% (29.05.2011)

Reziser Miroslav Cikan /Provdam svou zenu, Konec Cesta 1959 a Výstraha 1953/ natocil slusnu protektoratnu komediu, ktora sa vyhyba politike. Tematicky je to o rozlucke so slobodou, o zenbe, oddavkoch atd atd. Kazdopadne akysi punc ludovosti tomu nemozno upriet, Cikan bol u mna vyborny reziser, hoci hodne filmov natocil este v 30. rokoch. S tym mam ja problem, lebo v 20. a 30. rokoch minuleho storocia len sa zacinala ceskoslovenska kinematografia budovat - a ja mam taky pocit, ze reziseri /Otakar Vavra, Cikan, alé i povedzme Bielik/ sedeli doma v obyvacke, kukali na US hollywoodske kulty a rozmyslali ako to pretavit a pretransformovat na domace - ceskoslovenske pomery. Tak, aby to domorodci v CR a SR pochopili : 55 % (07.08.2018)

Jedna z těch mnoha komedií, kde je jasná ústřední milenecká dvojice (tady jsou dvě dvojice), jen se ten vztah různě zamotává a neustále se milující osoby odcizují a přitahují k sobě. K tomu je tu milé poselství - že tvrdá práce má smysl a je třeba si ji vážit. Milý, pohodový a hlavně poklidný film na sobotní pošmourné odpoledne. (24.10.2020)

Jindřich Plachta během protektorátu vytvořil mnoho skvělých rolí a v roce 1942 to byli hnedle čtyři, pochopitelně nejvíce ceněná byla asi role obecního blázna Janka Pudeše ve filmu podle románu Jana Drdy "Městečko na dlani", to byla opravdu pamětihodná a významná role, i když ne přímo jedna z hlavních, ale divákovi opravdu lehce zapamatovatelná. Ale zpět k filmu "Karel a já". V charakteristice tohoto filmu najdeme mnoho komických situací, nejen mezi Plachatou a Karlem, ale i mezi Marvanem a Dohnalem, či kominíkem Peškem a Janou Dítětovou (filmový debut a to ji bylo teprve 15 let!), či Dohnalem a Dítětovou. Jaroslav Marvan, tu vytvořil nezapomenutelnou a do té doby vskutku nezvyklou a neobvyklou roli cihlářského dělníka Tondy. Opravdu velice výrazná role i co se týče peprně vystříbřeného a trochu nezvyklého slovníku, doplněném o tehdejší dobové výrazy. Montérkový Tonda - kolikrát předtím a kolikrát ještě potom? Ale veškerou pozornost na sebe opět upoutal dobrácký Jindřich Plachta se svým drožkařským koněm Karlem (s koněm hrál Plachta vůbec často viz napříkald filmy Tonka Šibenice nebo Obrácení Ferdyše Pištory), se kterým jednal opravdu jako s živým kamarádem, jedním z nejvěrnějším. Všechny ty vážné rozmluvy s Karlem, neměly opravdu žádnou chybu, to se musí prostě vidět. Krásné bylo i okomentování kominíka Peška. Jedná se víceméně o docela slušný lidový film, lepší tehdejší průměr, Ale přeci jenom to byl stále velmi jednoduchý až prostoduchý příběh, poslepovaný dohromady, jak se jen dá, a jen díky Plachtovi a jeho koni Karlovi, kteří jsou ve filmu hlavními postavami, to ještě jakžtakž dopadlo, bez nich by to bylo možná ještě o poznání horší. Abych to konečně už nějak ukončil, na tento optimistický film s prostředí obyčejných lidiček velkoměsta, jakoby ještě z časů první republiky (nicméně už v době protektorátu) se rád kdykoliv znovu podívám, prostě se mi líbil a kdykoliv si ho znovu rád připomenu a lidé v tý těžké době hltali všechno české méně kriticky, zato s vědším nadšením. A za co ty 3*? Tak určitě za herecké výkony Plachty, Marvana, Dohnala, za dobrou kameru a za pěkné exteriéry, tuším, že někde z Berounky a ze Zbraslavi. (24.09.2007)

Pohádka o tom, kterak zhýralý mladík byl napraven. Je ale pravdou, že nejvíce selhal jeho otec, který situaci řešil až když bylo skoro pozdě. Herecké bsazení je více než uspokojivé, především díky upovídanému Plachtovi, bodrému Marvanovi, ale také roztomilým dámám. Na dobu vzniku obdivuhodně humorné. (28.10.2020)